Nikolaj Alexandrovič Tichonov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Nikolaj Alexandrovič Tichonov

6. předseda Rady ministrů SSSR
Ve funkci:
23. října 1980 – 27. září 1985
Předchůdce Alexej Nikolajevič Kosygin
Nástupce Michail Gorbačov
Stranická příslušnost
Členství Komunistická strana Sovětského svazu

Narození 14. května 1905
Ruské impérium Charkov, Charkovská gubernie, Ruské impérium
Úmrtí 1. června 1997 (ve věku 92 let)
Rusko Moskva, Ruská federace
Ocenění Řád Klementa Gottwalda (1985)
Stalinova cena
medaile Za pracovní udatnost
medaile Za obnovu závodů železářského průmyslu jihu
medaile Veterán práce
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Nikolaj Alexandrovič Tichonov (rusky Николай Александрович Тихонов, 14. května 1905 Charkov - 1. června 1997 Moskva) byl sovětský politik. V letech 19801985 předseda Rady ministrů, a v letech 19761980 také první náměstek předsedy rady ministrů.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí a politika před premiérem[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do rusko-ukrajinské dělnické rodiny, školu absolvoval v roce 1920 a začal pracovat v roce 1930. Ve třicátých letech pracoval jako hlavní inženýr Leninské hutě v Dněpropetrovsku.

Během svého pobytu v Dněpropetrovsku se seznámil s Leonidem Brežněvem. Tichonov se v roce 1940 připojil ke straně. Byl poměrně rychle povýšen a od roku 1950 začal pracovat na ministerstvu průmyslu.

V letech 1955 - 1960 byl náměstkem ministra průmyslu. Na 22. sjezdu strany byl zvolen do ústředního výboru jako člen bez hlasovacího práva. Když byl roku 1976 tehdejší předseda Alexej Nikolajevič Kosygin v pracovní neschopnosti, Brežněv jej jmenoval do funkce prvního náměstka premiéra, neboť byl schopen snížit Kosyginův vliv.

Premiér[editovat | editovat zdroj]

Když v roce 1980 Alexej Kosygin odstoupil byl jmenován jeho nástupcem. Dařilo se mu zdržet reformu sovětské ekonomiky. Vyzýval ke zlepšení sovětsko-amerických vztahů, ale odmítal všechny spekulace, že by sovětská ekonomika byla v krizi. On sám však o problému věděl a nařídil šetřit a zvýšit produktivitu práce. Érou stagnace se mu podařilo snížit porodnost a zvýšit úmrtnost sovětského obyvatelstva[zdroj?].

Když roku 1982 zemřel Leonid Brežněv, podpořil při hlasování o funkci generálního tajemníka Konstantina Černěnka. Černěnko však volby prohrál a generálním tajemníkem se stal Jurij Andropov. Ten plánoval, že do křesla svého náměstka zasadí ázerbájdžánského šéfa KGB Hejdara Alijeva. Andropov však brzy zemřel a on sám si svoji funkci udržel. Odstoupil až roku 1985 po Černěnkově smrti. Zůstal však členem Ústředního výboru KSSS, odkud odstoupil roku 1989 jako důchodce.

Pozdější život a smrt[editovat | editovat zdroj]

Po odchodu z politiky žil na své dače, kde žil osamocen, a kde 1. června 1997 zemřel. Byl pohřben na Novoděvičím hřbitově.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]