Nicu Ceaușescu
| Nicu Ceaușescu | |
|---|---|
 Nicu Ceaușescu (1990) | |
| První tajemník regionálního výboru Sibiu komunistické strany | |
| Ve funkci: 17. října 1987 – 22. prosince 1989 | |
| Předseda | Nicolae Ceaușescu |
| Nástupce | úřad zrušen |
| Ministr mládeže a první tajemník Unie komunistické mládeže | |
| Ve funkci: 11. prosince 1982 – 17. října 1987 | |
| Předseda vlády | Constantin Dăscălescu |
| Předchůdce | Pantelimon Găvănescu |
| Nástupce | Ioan Toma |
| Člen Národního shromáždění | |
| Ve funkci: 1981 – 1989 | |
| Volební obvod | Buzău |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Komunistická strana Rumunska |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rumunská socialistická republika |
| Složka |  Lidové letectvo |
| Doba služby | 1975–1976 |
| Hodnost |  Lajtnant |
| Narození | 1. září 1951 Bukurešť,  Rumunsko |
| Úmrtí | 26. září 1996 (ve věku 45 let) Vídeň,  Rakousko |
| Příčina úmrtí | jaterní cirhóza |
| Místo pohřbení | hřbitov Ghencea |
| Choť | Poliana Cristescuová (1983–1986) |
| Partner(ka) | Nadia Comaneciová |
| Rodiče | Nicolae Ceaușescu a Elena Ceaușescuová |
| Příbuzní | Valentin Ceaușescu a Zoia Ceaușescuová (sourozenci) |
| Alma mater | Bukurešťská univerzita |
| Profese | politik |
| Commons | Nicu Ceaușescu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nicu Ceaușescu (1. září 1951 Bukurešť – 26. září 1996 Vídeň) byl rumunský fyzik, komunistický politik a nejmladší potomek prezidenta Nicolaea Ceaușescua a jeho manželky Eleny Ceaușescuové. Byl blízkým spolupracovníkem politického režimu svého otce a považován za prezidentova domnělého dědice.
Život během komunistické éry[editovat | editovat zdroj]
Podle Iona Mihaie Pacepy si Ceaușescu přál, aby se Nicu stal ministrem zahraničí, a proto pověřil dva vysoce postavené členy strany, Ștefana Andreie a Kornela Pacosteho (které považoval za vynikající komunistické intelektuály), aby se postarali o Nicovo vzdělání. Pacepa dále tvrdil, že na rozdíl od svých starších sourozenců neměl Nicu rád školu a údajně se mu posmívali, že nikdy nepřečetl žádnou knihu.[1]
Vystudoval Liceul č. 24 (nyní Gymnázium Jeana Monneta) a následně studoval fyziku na Bukurešťské univerzitě. Během studií se angažoval v unii komunistické mládeže, stal se jejím prvním tajemníkem a poté ministrem, v roce 1982 byl zvolen do ústředního výboru Komunistické strany Rumunska.[2]
Ștefan Andrei, Ion Traian Ștefănescu a Cornell Pacoste jej vedli jako politického praktikanta. Koncem 80. let se stal členem výkonného výboru rumunské komunistické strany a v roce 1987 jejím lídrem za župu Sibiu, rodiči byl připravován jako nástupce.[2]
Postkomunistický život a odkaz[editovat | editovat zdroj]
Od střední školy se těšil pověsti těžkého alkoholika. Podle tvrzení Iona Mihaie Pacepy, který v roce 1978 uprchl do Spojených států, Nicu pohoršoval Bukurešť svými prohřešky, jako je znásilňování a autonehody.[zdroj?] Otec se údajně o Nicových problémech s alkoholem doslechl, ale jeho řešení bylo stejné jako u všech problémů v Rumunsku: „pracovat více“.[1] Dále údajně prohrál velké částky peněz v hazardních hrách po celém světě.[2][3] Latif Yahia (bývalý dvojník Udaje Husajna, syna iráckého prezidenta Saddáma Husajna) tvrdil, že Nicu byl dobrým přítelem Udaje a oba se pravidelně navštěvovali ve Švýcarsku a Monaku.[4]
V dokumentu Videograms of a Revolution je Nicu zachycen jako vězeň vystavený ve státní televizi – dne 22. prosince 1989 byl zatčen na základě obvinění z držení dětí jako rukojmích a dalších zločinů.[zdroj?] V roce 1990 byl znovu zatčen, a to za zneužívání státních prostředků za otcova režimu a odsouzen ke 20 letům vězení.[zdroj?] Z vězení byl propuštěn v listopadu 1992 kvůli cirhóze jater, na kterou o čtyři roky později zemřel ve věku 45 let ve vídeňské nemocnici.[3]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nicu Ceaușescu na anglické Wikipedii.
- ↑ a b PACEPA MIHAI, Ion. Red Horizons: The True Story of Nicolae and Elena Ceaușescus' Crimes, Lifestyle, and Corruption. [s.l.]: Publishing, Inc, 1990. Dostupné online. ISBN 0-89526-746-2. S. 62–63.
- ↑ a b c TISMĂNEANU, Vladimir. Stalinism pentru eternitate. Jasy: Polirom, 2005. ISBN 973-681-899-3. S. 295.
- ↑ a b "Nicu Ceaușescu, 45, Flamboyant Son of Romanian Dictator". The New York Times, 27. září 1996; p. B8
- ↑ YAḤYÁ, Laṭīf. I was Saddam's son. [s.l.]: New York : Arcade Pub. ; [Boston, Mass.] : Distributed by Little, Brown and Co. 330 s. Dostupné online. ISBN 978-1-55970-373-4.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nicu Ceaușescu na Wikimedia Commons
