Neoklasicismus (literatura)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Neoklasicismus (též novoklasicismus) v literatuře byl v českém prostředí nevyhraněný umělecký směr z počátku 20. století. V jiných jazykových oblastech může být vnímán odlišně.

Pojem neoklasicismus v evropské literatuře[editovat | editovat zdroj]

Neoklasicismus v literatuře nemá přesnou definici a v různých evropských kulturách je vykládán různě. V německé literatuře se jedná o směr z období po roce 1900, záměrně se odvracející od moderny. Představitelem byla pozdní díla Gerharta Hauptmanna (1862-1946). Ve Francii se jako neoklasicismus (francouzsky néo-classicisme) označuje umělecký směr po roce 1750, odmítající rokoko. V anglické literatuře (angl. neoclassicism) se jím rozumí směr první poloviny 18. století, končící rokem 1740 (např. Jonathan Swift a Alexander Pope).

V Čechách se, obdobně jako v Německu, tento termín vztahuje především k prvnímu dvacetiletí 20. století.

Ottův slovník naučný[editovat | editovat zdroj]

Ottův slovník naučný nové doby definoval novoklasicismus v literatuře jako „...hromadný název několika literárních hnutí v XIX. a XX. století, která usilují o obnovu literárních a kulturních hodnot doby klasické...pravidelně s hrotem proti romantice...“. Do Čech pronikal podle Slovníku novoklasicismus především pod německým vlivem okolo roku 1912 a „...znamenal u nás překonávání dekorativnosti novoromantické a dekadentní, ale v době válečné[p 1] se vyžil.“ Jako představitele uvedl z českých spisovatelů Karla a Josefa Čapka, Františka Langera a Františka Khola.[1]

Národní listy 1912, úvod Šaldovy studie o neoklasicismu v literatuře

Neoklasicismus v české literatuře[editovat | editovat zdroj]

Pojem neoklasicismus v literatuře byl v češtině užíván už předtím, než se mu věnoval F. X. Šalda.[p 2] Např. Jan Bartoš charakterisoval v roce 1911 tehdejší současnou ruskou literaturu (Valerij Brjusov, Alexander Blok, Fedor Sologub a další) jako novoklasicistní.[2]

Novoklasicismus nepředstavoval vyhraněný literární směr; šlo spíše o snahu o oživení zdrojů klasické tradice a jejich využití při hledání nových výrazových prostředků.. Jednalo se o neosobní vyprávění, jednoduché a kompozičně vyvážené. Témata byla nadčasová, autoři zdůrazňovali nadřazenost rozumu a morálních zásad. Vznikaly pochyby, zda jde o moderní směr, který chce navrátit dílům řád, či zda jde pouze o návrat k dřívějším formám.[3]

Neoklasicismus a F. X. Šalda[editovat | editovat zdroj]

F. X. Šalda široce pojednal teoreticky o novoklasicismu ve svých článcích v Národních listech v roce 1912.[4] [5] [6]

Šalda oceňoval novoklasicismus jako jediný z moderních literárních směrů, především pro jeho snahu o obnovení minulých hodnot.[3]

Neoklasicismus a Josef Čapek[editovat | editovat zdroj]

Josef Čapek kladně hodnotil především novoklasicistické dílo německého autora Paula Ernsta a jeho novelu Vězeň. Tento druh literární tvorby byl ve středu zájmu Josefa Čapka pouze krátké období, jehož výsledkem byla povídka Živý plamen.[3]

Pozdější názory[editovat | editovat zdroj]

Několik let po Šaldových článcích již byl novoklasicismus v literatuře považován kritikou za překonaný:

...lze prostě konstatovati, že novoklassicismus jako takový u nás venkoncem dohrál. Právě ti, kdož přijali jej bez výhrad jako módní barvu, opustili jeho korouhev s touž ochotou, s níž se zatím přiklonili k heslům ještě časovějším.
— Karel Sezima, Lumír, 26.2.1915[7]

I Josef Čapek psal v roce 1924 o novoklasicismu již v minulém čase.[8]

Charakteristika neoklasicistických děl[editovat | editovat zdroj]

Autoři v literatuře se svými tématy obvykle vraceli do minulosti, neusilovali ovšem o zachycení dobového koloritu, šlo o zpodobení nadčasových, základních rysů osudu člověka ve světě. Nikoliv osobní dojmy, nikoliv psychologická analýza; jejich cílem bylo sevřené neosobní vyprávění.

Typickými rysy novoklasicistických literárních děl byla tvarová kázeň, stylová jednota, přesnost a preciznost vyjádření, kompoziční vyváženost; díla nevyzdvihovla cit, ale intelekt a nadčasové jevy. Znaky novoklasicistní tvorby:[zdroj?]

  • klade důraz na intelekt
  • důraz na svébytný tvar uměleckého díla
  • důraz na přísně vyváženou tvorbu
  • soustředění k souvislé epické linii
  • spád děje
  • neosobní vypravěčský styl

Žánry typické pro novoklasicismus byly povídka a novela.

Česká novoklasistická literatura (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Antonín Sova: Pankrác Budecius, kantor (1916)

Jedná se o příklady děl,[zdroj?] která byla vydána zhruba od začátku 20. století do konce německé okupace (v závorce uvedeno datum prvního vydání):

  • František Langer - Zlatá Venuše – (kniha prosy, Praha, Grosman a Svoboda, 1910), Snílci a Vrahové – (Praha - Král. Vinohrady, G. Voleský, 1920)[9]
  • Josef Čapek - Živý plamen (V souboru bratří Čapků Zářivé hlubiny, František Borový, 1916)[10][11]
  • Karel Čapek - Mezi dvěma polibky (V souboru Zářivé hlubiny, František Borový, 1916)[12]
  • Antonín Sova - Pankrác Budecius, kantor (quasi legenda, Praha, Hejda a Tuček, 1916)
  • Viktor Dyk - Krysař – (Praha, František Borový, 1915)
  • Božena Benešová - V soumraku (časopisecky, Beseda času, 1900), Kruté mládí - (Praha, Jos. R. Vilímek, 1919), Nedobytá vítězství - (Praha, Vilímek, 1910)
  • Růžena Svobodová - Černí myslivci (horské romány, Praha, Jan Laichter, 1908), Hrdinné a bezpomocné dětství (Praha, Unie, 1920)
  • František Xaver Šalda - Dřevoryty staré i nové povídky, Praha, Melantrich, 1935)
  • Jaroslav Hilbert - Rytíř Kura )román, (Bursík a Kohout, 1910
  • František Khol - Illusionisté (povídky a krátká prosa, Praha, Pelcl, 1911),[13] Rozmary lásky (novely z renaissance, Praha, Spolek českých bibliofilů, 1915), Zrcadlo v baru (novely, Praha, František Borový, 1916)
  • František Kubka - Skytský jezdec (povídky, Praha, František Borový, 1941), Pražské nokturno (Praha, František Borový, 1943), Karlštejnské vigilie (Praha, František Borový, 1944)
  • František Heřmánek - U bratra celého světa (Praha, Československý Kompas, 1944)
  • Jiří Mařánek - Živé návraty (povídky, Praha, Josef R. Vilímek, 1944)

Zahraniční autoři těsně či volně spjati s novoklasicismem (příklady)[editovat | editovat zdroj]

Současný neoklasicismus[editovat | editovat zdroj]

Od konce 20. století se s pojmem neoklasicismus nakládalo volně, nikoliv ve smyslu výše uvedené tradiční interpretace. Viz v literatuře např. [14] nebo v hudbě pojem „neoklasický rock“.[15].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Míní se 1. světová válka.
  2. V souladu s vývojem pravopisu byly v češtině používány i odchylné pravopisné varianty slova jako neoklassicism či novoklassicism.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Neoclassicism na anglické Wikipedii, Néo-classicisme na francouzské Wikipedii a Klassizismus (Literatur) na německé Wikipedii.

  1. Ottův slovník naučný nové doby, nakladatelství J. Otto, 1930-1934, heslo Novoklasicismus v literatuře, Sv. 7, str. 638
  2. Renaissance ruské literatury. Novia. 27. 1. 1911, s. 178-180. Dostupné online. 
  3. a b c KOVÁČOVÁ, Eva. Rané literární dílo Josefa Čapka v kontextu moderního umění. Praha, 2013 [cit. 2017-08-25]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Daniel Vojtěch. Dostupné online.
  4. Novoklassicism. Národní listy. 5. 1. 1912, s. 2. Dostupné online. 
  5. Novoklassicism II.. Národní listy. 12. 1. 1912, s. 2-3. Dostupné online. 
  6. Neoklassicism III.. Národní listy. 19. 1. 1912, s. 2. Dostupné online. 
  7. Karel Sezima: Z nové české belletrie. Lumír. 26. 2. 1915, s. 114-116. Dostupné online. 
  8. Josef Čapek: O tradici a tvoření kollektivním. Přítomnost. 11. a 18. 9. 1924, s. 570. Dostupné online. 
  9. Miroslav Rutte: Novoklassicismus a kubismus v mladé české próse. Národní listy. 25. 11. 1921, s. 1. Dostupné online. 
  10. SBČ, Alena Pěkná: Zářivé hlubiny
  11. Josef Čapek: Živý plamen
  12. Karel Čapek: Mezi dvěma polibky
  13. František Khol zemřel. Lidové noviny. 3. 1. 1930, s. 1-2. Dostupné online. 
  14. Martin Reiner: Neoklasicismus. Literární noviny. 36/1998, s. 1 a 11. Dostupné online. 
  15. VACULÍKOVÁ, Jana. Neoklasický styl rocku na příkladu tvorby Y. Malmsteena. Olomouc, 2015. Magisterská diplomová práce. Univerzita Palackého, Filozofická fakulat. Vedoucí práce Jan Blüml. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Miroslav Rutte: Novoklassicismus a kubismus v mladé české próse. Národní listy. 25. 11. 1921, s. 1. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOVÁČOVÁ, Eva. Rané literární dílo Josefa Čapka v kontextu moderního umění. Praha, 2013 [cit. 2017-08-25]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Daniel Vojtěch. Dostupné online.
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Novoklasicismus v literatuře. Sv. 7, str. 638