Vitalismus (literatura)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o literárním směru. O filozofické myšlence pojednává článek Vitalismus.

Vitalismus (z latiny vita = život;  vitalis = životní, životný, vitální) je literární směr v české literatuře po 1. světové válce, specifické vyznění celoevropské tendence v umění a literatuře, která je reakcí na prožité hrůzy války a signalizuje krizi individualismu, hlavně jeho idealistické životní koncepce. Válka odhalila nepravdivost většiny dosud uznávaných ideálů a hodnot, život sám o sobě se stává pro autory nejskutečnější. Hlavně v poezii se začal rozvíjet „kult smyslů“, oslava citového a smyslového žití, nadšení nad krásou existence. Autoři ve svých dílech vyjadřovali okouzlení životem, vraceli se k tematice radosti z každodenního prostého života, který je naplněn vřelými vztahy k lidem i věcem kolem. Svět přirozených lidských vztahů stavěli proti násilí na člověku, válce, nesvobodě, smrti.[1]

Tento směr, jehož počátky se zrodily již v předválečném období jako forma úniku z města, byl ovlivněný filozofií Henriho Bergsona. V období první světové války dospěl ke své druhé vývojové fázi, autoři reagovali na prožité katastrofy války, destrukci všech iluzí a hodnot, na zpochybnění jistot, obraceli se k základním pozitivním hodnotám, k prostému pozemskému životu a k elementárním životním prožitkům.

V umění se tato tendence prosadila zejména v desátých a dvacátých letech 20. století jako výraz individuálního obrození smyslů a často i projev hledání nové životní orientace v přírodě a společnosti. Tuto tendenci vyjadřovala díla tvůrců již ve druhé polovině 19. století, nejvýrazněji poezie Walta Whitmana, spjatá se vznikem a vývojem civilismu.[2]

Nový životní pocit se projevil i v jazyce, oprostil slovesné výrazové umění od všech složitých a odvozených tvarů. Používal prosté jazykové prostředky zbavené veškeré strojenosti, důraz byl kladen na srozumitelný výraz.

Ačkoliv období vitalismu nemělo dlouhého trvání, měl vitalismus zásadní význam v obrození kladného poměru k životu, jeho smyslu a kráse.

Představitelé[editovat | editovat zdroj]

Vůdčím představitelem byl Stanislav Kostka Neumann (1875-1947), který program směru formuloval ve své stati Ať žije život! (1913) a v básnické sbírce Kniha lesů, vod a strání (1914). Vitalismus výrazně zasáhl také tvorbu Fráni Šrámka (1877-1952), především jeho romány Stříbrný vítr (1910) a Tělo (1919) a básnickou sbírku Splav (1916). Vitalismus ovlivnil také generaci roku 1914 i generaci poválečnou, například Karla Čapka (1890-1938) a jeho drama Loupežník (1920), Jiřího Wolkra (1900-1924) a jeho sbírku Host do domu (1921), Josefa Horu (1891-1945) a sbírku Strom v květu (1920).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vitalismus. leporelo.info [online]. [cit. 2020-07-18]. Dostupné online. 
  2. Elektronická učebnice literatury. cviceni1.rastef.com [online]. [cit. 2020-07-18]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VLAŠÍN, Štěpán, a kolektiv. Slovník literárních směrů a skupin. 1. vyd. Praha: Orbis, 1977.
  • VLAŠÍN, Štěpán, a kolektiv. Slovník literární teorie. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1977.
  • PAVELKA, Jiří; POSPÍŠIL, Ivo. Slovník epoch, směrů, skupin a manifestů. 1. vyd. Brno: Georgetown, 1993. ISBN 80-901604-0-9.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]