Vitalismus (literatura)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Vitalismus

(z latiny vita = život;  vitalis = životní, životný, vitální)

Je směr, který se zrodil již v předválečném období jako forma úniku z města, byl ovlivněný filozofií Henriho Bergsona (1859-1941). V období 1. světové války dospěl ke své druhé vývojové fázi, autoři reagovali na prožité katastrofy války, destrukci všech iluzí a hodnot, na zpochybnění jistot, obraceli se k základním pozitivním hodnotám, k prostému pozemskému životu a k elementárním životním prožitkům. Ve svých dílech vyjadřovali okouzlení životem, vraceli se k tematice radosti z každodenního prostého života, který je naplněn vřelými vztahy k lidem i věcem kolem. Svět přirozených lidských vztahů stavěli proti násilí na člověku, válce, nesvobodě, smrti.

Nový životní pocit se projevil i v jazyce, oprostil slovesné výrazové umění od všech složitých a odvozených tvarů.

Představitelem byl Stanislav Kostka Neumann (1975-1947), který program  směru formuloval ve své stati Ať žije život! (1913) a v básnické sbírce Kniha lesů, vod a strání (1914). Vitalismus výrazně zasáhl také tvorbu Fráni Šrámka (1877-1952), především jeho romány Stříbrný vítr (1910) a Tělo (1919) a básnickou sbírku Splav (1916), ovlivnil generaci roku 1914 i generaci poválečnou, například Karla Čapka (1890-1938) a jeho drama Loupežník (1920),Jiřího Wolkra (1900-1924) a jeho sbírku Host do domu (1921).

Ačkoliv období vitalismu nemělo dlouhého trvání, měl vitalismus zásadní význam v obrození kladného poměru k životu, jeho smyslu a kráse.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VLAŠÍN, Štěpán, a kolektiv. Slovník literárních směrů a skupin. 1. vyd. Praha: Orbis, 1977. 
  • VLAŠÍN, Štěpán, a kolektiv. Slovník literární teorie. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1977. 
  • PAVELKA, Jiří; POSPÍŠIL, Ivo. Slovník epoch, směrů, skupin a manifestů. 1. vyd. Brno: Georgetown, 1993. ISBN 80-901604-0-9. 

Související články[editovat | editovat zdroj]