Přeskočit na obsah

Naryškinové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Naryškinové
Znak rodu Naryškinů
ZeměRuské carstvíRuské carství Ruské carství, Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Titulybojaři
ruská carevna
knížata
Konec vlády1762
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Naryškinové (rusky Нарышкины) je starý ruský šlechtický rod moskevských bojarů, krymskotatarského původu.[1][2]

Původ rodu

[editovat | editovat zdroj]

Podle rodové tradice sahají kořeny rodu Naryškinů k moskevské bojarské rodině tatarského původu. Podle soupisu šlechtických rodů v Rusku se rodina roku 1465 přistěhovala z Krymskotatarského chanátu a své jméno měla po předkovi Naryškovi. Původ rodu sahá k jistému Mordku Kurbatu Naryškovi, krymskému Tatarovi, který v 15. století přesídlil do Moskvy.[3][4]

Jiné zdroje coby o praotci rodu hovoří o karaitském strážci litevského velkovévody Vytautase, který během své vlády do Litvy pozval několik stovek karaitských rodin z Krymu, kterým v roce 1388 v Troki udělil výnos označovaný jako Judaei Trocenses, němž jim zaručuje vlastní právní status (náboženskou svobodu, svobodu pracovat, vlastní právní systém). V roce 1391 jako doprovod Žofie, dcery litevského knížete, na cestě do Moskvy, kde se provdala za moskevského velkovévodu Vasilije I., přišel jistý Mordechaj Kubrat zvaný Naryšin, předek rodu, který se zde usadil.[5]

V roce 1670 se bojar Kirill Polijektovič Naryškin podílel na porážce povstání donských kozáků v čele s atamanem Stěpanem Razinem. V roce 1671 se rod Naryšinových spojil s panovnickou dynastií, když dcera Kirilla Naryškina Natálie svou krásou okouzlila cara Alexeje Michaljoviče, kterou poté pojal za manželku. Ta se tak stala ruskou carevnou (16711676) a matkou budoucího největšího ruského cara Petra I. Velikého. Její bratr Ivan Kirillovič byl nařčen z vraždy malého careviče Ivana a během povstání střelců v roce 1682 byl popraven.

Za panování carevny Žofie Alexejevny byla rodina Naryškinů pronásledována, ale po jejím pádu a po nástupu Petra I. na trůn se rod opět dostal na mocenské výsluní a hrál významnou roli v ruském politickém životě. Vlády v zemi se v roce 1689 ujali Lev Kirillovič Naryškin a Boris Alexejevič Golicyn. Jako nejdůležitější poradce svého mladého synovce Petra I., který z matčiny strany pocházel z rodu Naryškinů, stál v čele armády, stal se prvním ministrem a vedl vyslanectví.

Po bolševické revoluci v roce 1917 odešla rodina do exilu.

Povstání strelců proti Naryškinům

[editovat | editovat zdroj]
Varianta erbu bez helmy

V roce 1698 oddíl pluku strelců zorganizoval povstání proti rodině Natálie Naryškinové (příbuzným Petrovy matky, která převzala skutečnou moc). Jejich povstání bylo rozdrceno a car nechal pluk rozpustit. Stovky odbojných aktérů povstání byly deportovány nebo popraveny.

Další významní členové rodu

[editovat | editovat zdroj]
Rodokmen Naryškinů
  1. Robert K. Massie, Peter the Great: His Life and World, Random House Publishing Group (2012), p. 19
  2. W. E. D. Allen, The Ukraine, Cambridge University Press (2014), p. 121
  3. Sergei O. Prokofieff, The Spiritual Origins of Eastern Europe and the Future Mysteries of the Holy Grail, Temple Lodge Publishing (1993), p. 460
  4. Herbert Spliet. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  5. Šablona:Internetquelle

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Naryshkin family na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]