Přeskočit na obsah

Nadežda Petrović

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nadežda Petrovićová
Nadežda Petrovićová (1909)
Nadežda Petrovićová (1909)
Narození12. října 1873
Čačak
Úmrtí3. dubna 1915 (ve věku 41 let)
Valjevo
Příčina úmrtítyfus
Místo pohřbeníBělehradský nový hřbitov
Povoláníkritička umění, malířka a výtvarnice
PříbuzníRastko Petrović a Milica Miškovićová (sourozenci)
OceněníMedaile za odvahu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nadežda Petrović (v srbské cyrilici Надежда Петровић; 12. října 1873, Čačak, Srbsko3. dubna 1915, Valjevo, Srbsko) byla významná srbská malířka přelomu 19. a 20. století.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Petrović se narodila v intelektuálské rodině; otec byl učitel malířství a politicky angažovaný podporovatel jugoslavismu. Matka byla také učitelka, a jejím příbuzným byl známý srbský politik Svetozar Miletić. Sama Nadežda studovala nejprve v Čačaku, odkud rodina pocházela, a později v Bělehradě, kam se přestěhovala v roce 1884. Později studovala také v Mnichově, kde působila v ateliéru slovinského malíře Antona Ažbeho. V roce 1900 a 1901 uspořádala první výstavu svých maleb.

Obraz Žetva z roku 1902
Obraz Gračanica z roku 1913, pojmenovaný podle srbského kláštera v Kosovu

V roce 1903 spolu s Delfiou Ivanić a Milicou Dobri založila společnost Kolo srpskih sestara, které mělo za cíl občansky angažovat srbské ženy v souvislosti s Ilindenským povstáním.[1] Pomáhala rovněž dobrovolníkům na území dnešní Severní Makedonie. Roku 1904 se účastnila První jihoslovanské umělecké výstavy, která se konala při příležitosti 100. výročí prvního srbského povstání a korunovace Karađorđe Petroviće, vůdce povstání. Na ní vystavovaly stovky umělců nejen ze Srbska, ale i z dalších jihoslovanských zemí a také z Bulharska. V následujících měsících se řada umělců, kteří se z výstavy znali, rozhodla založit první jihoslovanskou uměleckou kolonii, jejíž projekt Nadežda Petrović připravila, ale který se neuchytil. Později byla zrealizována mnohem skromnější komunita umělců, která po nějakou dobu tvořila v blízkosti vesnice Sićevo (u Sićevské soutěsky). V letech 19061907 představila Petrović obrazy ze své tvorby z jižního Srbska v Bělehradě.

V letech 19101912 žila v Paříži, kde tvořila v ateliéru Ivana Meštroviće. V roce 1912 založila v Bělehradě malířskou školu.

Po vypuknutí první balkánské války v roce 1912 se rozhodla dobrovolně pomáhat na bojištích. Stala se první fotografkou, která v Srbsku dokumentovala válečné události. Během první světové války pomáhala jako ošetřovatelka v nemocnici v západosrbském Valjevu, kde onemocněla, stejně jako řada dalších pracovníků lékařského personálu, tyfem. Na následky nemoci zemřela.

Nadežda Petrović je vyobrazena na bankovce v hodnotě 200 RSD.

Její malířské práce přinesly do Srbska vliv západních uměleckých směrů, především expresionismu. Až do vypuknutí první balkánské války byla aktivní jak v oblasti jihovýchodní Evropy, tak i západoevropských zemích; vystavovala v Lublani, Záhřebu a Paříži. Její tvůrčí období rozdělují historikové umění na čtyři období: mnichovské (do roku 1903), srbské (1903–1910), pařížské (1910–1912) a válečné (1912–1915).

Její tvorbu pozitivně ocenil i budoucí jugoslávský komunista a partyzán Moša Pijade na návštěvě jedné z Petrovićiných výstav roce 1912.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]