Anton Ažbe

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Anton Ažbe
Anton Ažbe, autoportrét (1886)
Anton Ažbe, autoportrét (1886)
Narození 30. května 1862
Kraňsko
Úmrtí 6. srpna 1905 (ve věku 43 let)
Mnichov
Příčina úmrtí rakovina jícnu
Alma mater Akademie výtvarných umění
Akademie výtvarných umění ve Vídni
Povolání malíř
Ocenění Řád Františka Josefa
Řád svatého Sávy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Anton Ažbe (1904)
Anton Ažbe: Zamorka (1895, 39,5 cm x 55 cm)

Anton Ažbe (30. května 1862 Dolenčice, Gorenja vas – Poljane, Kraňsko, Rakouské císařství6. srpna 1905 Mnichov) byl slovinský malíř.

Anton Ažbe byl od narození postižený a neduživý, osiřel v útlém věku. K práci v zemědělství se nehodil, byl proto poslán do učení na kupce, ale odtud odešel k nazarénovi Janezi Wolfovi do Lublani a pak do Vídně a Mnichova. Ve věku 30 let Ažbe založil svou vlastní školu malířství v Mnichově. Ta přilákala mnoho východoevropských studentů.

Ažbe učil „velkou čtyřku“ slovinských impresionistů (Rihard Jakopič, Ivan Grohar, Matej Sternen, Matija Jama) a celou jednu generaci ruských malířů (Ivan Bilibin, Mstislav Dobužinskij, Igor Grabar, Vasilij Kandinskij, Dmitrij Kardovskij a Kuzma Petrov-Vodkin a další).[1] Ažbeho učební metody převzali a užívali ruští umělci jak doma (Grabar, Kardovskij) tak i v emigraci (Bilibin, Dobužinskij).[2]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Studium ve Vídni 1882–1884[editovat | editovat zdroj]

Na podzim 1882 odešel Ažbe studovat na akademii do Vídně, kde setrval čtyři semestry. Jeho učiteli byli kromě jiných Siegmund L’Allemand, August Eisenmenger a Christian Griepenkerl, ve stejném ročníku se Ažbe setkal i mladým srbským malířem Urošem Predićem. Ve Vídni ale nebyl se studiem spokojen.

Studia v Mnichově 1884–1891[editovat | editovat zdroj]

V roce 1884 se Ažbe rozhodl pokračovat ve studiu na Akademii výtvarných umění v Mnichově. Zde od 10. října navštěvoval přednášky antického umění, ale pak se upnul na přednášky Gabriela von Hackla, který pocházel z Mariboru na řece Drávě. Ažbe, společně se slovinským krajanem a spolužákem Ferdo Veselem, odešel v roce 1885 na Allgemeine Malschule Ludwiga von Löfftze.

Ažbeho v roce 1900 vyznamenal František Josef I. Řádem Františka Josefa.[3] Po navštěvování speciálního kurzu u Sándora Wagnera Ažbeho jeho krajané Ferdo Vesel a Rihard Jakopič přesvědčili, že by si měl otevřít vlastní atelier.[4]

Nejznámějším Ažbeho obrazem je ženský portrét »Zamorka« (1895), který je vystaven Národní galerii v Lublani.

Ažbeho žáci[editovat | editovat zdroj]

K Ažbeho žákům patřili:

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ažbe Anton. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 1, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1957, S. 39.
  • Katarina Ambrozic: Wege zur Moderne und die Ažbe-Schule in München. Bongers, Recklinghausen, 1988, ISBN 3-7647-0388-1
  • Bernd Fäthke: Im Vorfeld des Expressionismus. Anton Azbe und die Malerei in München und Paris. Verlag des Instituts für Bildende Kunst, Wiesbaden 1988, ISBN 3-926899-01-8
  • Bernd Fäthke: Jawlensky und seine Weggefährten in neuem Licht, München 2004, S. 36-42, 44-45, 64-67
  • Marijan Trsar: Anton Ažbe. Zalozba Park, Ljubljana 1991

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anton Ažbe na německé Wikipedii.

  1. Baranovskij a Chlebnikova uvádí 42 biografických záznamů ruských absolventů.
  2. Baranovskij a Chlebnikova, p. 9.
  3. Peter Zimmermann, Anton Azbe: Mensch-Maler-Lehrer, Literatur in Bayern, Nr. 71, März 2003, S. 39
  4. Katarina Ambrozic, Der Künstler Anton Ažbe (1862-1905), in Ausst. Kat.: Wege zur Moderne und die Ažbe-Schule in München, Museum Wiesbaden 1988, S. 43
  5. Anton Ažbe: Pevska vaja Narodna galerija
  6. Anton Ažbe: V haremu, Narodna galerija

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]