NR-1

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
NR-1 986.jpg
Základní údaje Vlajka
Typ: výzkumná ponorka
Zahájení stavby: 10. června 1967
Spuštěna na vodu: 25. ledna 1969
Uvedena do služby: 22. října 1969
Osud: vyřazena 2008
Předchůdce: USS Dolphin (AGSS-555)
Takticko-technická data
Výtlak: 365 t (na hladině)
393 t (pod hladinou)[1]
Délka: 44,5 m
Šířka: 3,8 m
Ponor: 4,6 m
Pohon: 1 jaderný reaktor
1 turboelektrická jednotka
100 hp
Rychlost: 4,5 uzlu (na hladině)
3,5 uzlu (pod hladinou)[1]
Posádka: 7

NR-1 byla výzkumná jaderná ponorka provozovaná v letech 1969–2009 námořnictvem Spojených států amerických.[1] Sloužila zejména k oceánografickému výzkumu, vyhledávání a vyzvedávání objektů z mořského dna a k údržbě podmořských zařízení. Je jedinou postavenou jadernou výzkumnou ponorkou amerického námořnictva a první jadernou ponorkou specializovanou na hloubkové ponory.[2] Díky jadernému pohonu operace ponorky omezovalo pouze množství nesených zásob. Autonomie provozu přitom dosahovala 30 dnů.[3] Od vyřazení ponorky USS Kamehameha (SSBN-642) v roce 2002 do svého vlastního vyřazení roku 2008 byla NR-1 nejstarší americkou jadernou ponorkou v aktivní službě.[3][4] Ponorka NR-1 (Nuclear Powered Research Vehicle) nebyla oficální součástí amerického námořnictva, nenesla označení USS a její existence byla dlouhodobě utajována.[4] Ponorka, která nikdy nedostala jméno, byla přezdívána Nerwin.[5]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Schéma vnitřního uspořádání ponorky NR-1

Iniciátorem vývoje výzkumné ponorky NR-1 byl roku 1964 americký admirál Hyman G. Rickover. Vývoj ponorky byl zahájen v 60. letech 20. století.[3] Stavbu provedla loděnice Electric Boat Division společnosti General Dynamics v Grotonu ve státě Connecticut. Stavba byla zahájena 10. června 1967, trup byl na vodu spuštěn 25. ledna 1969 a hotová ponorka byla dne 22. října 1969 předána americkému námořnitvu.[1]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

NR-1 vlečená lodí MV Carolyn Chouest

Posádku ponorky tvořily dva důstojníci, tři námořníci a dva vědci.[1] Ponorka nebyla vyzbrojena. Byla vybavena citlivým sonarovým systémem, hydraulickou robotickou rukou pro manipulaci s předměty o hmotnosti až jedné tuny, třemi čtyřpalcovými pozorovacími průzory, kamerovým systémem (16 různých kamer) a externím osvětlením (19× 250 W, 2× 500 W a 8× 1000 W).[2] Maximální hloubka ponoru byla 724 metrů,[1] přičemž zatažitelný podvozek (s pneumatikami Goodyear) plavidlu umožňoval pohyb po mořském dně.[3] Pohonný systém tvořil tlakovodní jaderný reaktor, turbogenerátor o výkonu 100 hp a dva elektromotory, pohánějící dva lodní šrouby.[6] Ponorka dosahovala rychlosti 4,5 uzlu na hladině a 3,5 uzlu pod hladinou.[1] Manévrovací schopnosti zlepšovaly čtyři vrtule v prstencích v trupu (ducted thrusters) – dvě na přídi a dvě na zádi. Ponorka dále měla klasická hloubková kormidla umístěná na věži a směrové kormidlo na zádi.[2]

Operační služba[editovat | editovat zdroj]

NR-1 během vlečení na Temži

NR-1 operovala v úzké součinnosti se svou mateřskou lodí MV Carolyn Chouest, která ji také ponořenou odvlékala do operační oblasti.[3] Část misí provedených NR-1 zůstala utajena. Využívána byla i civilními institucemi. V roce 1976 v Atlantiku vyhledala stíhací letoun F-14 Tomcat, který spadl z paluby letadlové lodě s nejméně jednou, tehdy zcela novou, protiletadlovou řízenou střelou dlouhého dosahu Phoenix v podvěsu.[7] V roce 1986 se podílela na hledání trosek raketoplánu Challenger a část jich vyzvedla. V roce 1994 nalezla a vyzvedla části havarovaného stíhacího letounu F-15 Eagle amerického letectva.[8] V roce 1995 Robert Ballard použil NR-1 k prozkoumání vraku pasažérské lodě Britannic, která se za první světové války potopila na mině.[9] V roce 1997 společně s dálkově ovládanou miniponorkou Jason vyhledávala a zkoumana vraky lodí, které zajišťovaly dopravu mezi starověkým Římem a Kartágem. NR-1 přitom ve velkých hloubkách nalezla pět dosud neznámých vraků. Během průzkumu norských fjordů a přístavů NR-1 během 12 hodin nalezla 26 lodních vraků, včetně americké ponorky třídy O USS O-12 (SS-73).[8]

V roce 1999 se podílela na hledání trosek zříceného Boeingu 767 letu EgyptAir 990.[4] V roce 2002 prozkoumala vrak obrněnce USS Monitor a trosky vzducholodě USS Akron (ZRS-4). Během svého posledního nasazení v roce 2008 NR-1 neúspěšně hledala vrak USS Bonhomme Richard, která byla roku 1779 potopena britský námořnictvem v bitvě u Flamborough Head.[8]

Vyřazení[editovat | editovat zdroj]

NR-1 u své mateřské lodě MV Carolyn Chouest

Slavnostní ukončení služby ponorky proběhlo 21. listopadu 2008 na ponorkové základně v New London ve státě Connecticut.[2] V prosinci 2009 byla vyřazená ponorka přesunuta do loděnice Portsmouth Naval Shipyard v Kittery ve státě Maine, kde byla deaktivována. Poté byly části ponorky vystaveny v Submarine Force Library and Museum v Grotonu (to vystavuje i první jadernou ponorku USS Nautilus).[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h NR-1 [online]. Navsource.org, [cit. 2016-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d NR-1 [online]. Globalsecurity.org, [cit. 2016-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e NR-1 - Design [online]. Globalsecurity.org, rev. 2016-02-07, [cit. 2016-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c History of NR-1 [online]. Submarine Force Museum, [cit. 2016-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Existuje jediná atomová ponorka bez výzbroje. Potápění pro opravdu bohaté [online]. Technet.cz, rev. 2014-12-26, [cit. 2016-03-14]. Dostupné online. (česky) 
  6. NR-1 - Specifications [online]. Globalsecurity.org, rev. 2016-02-07, [cit. 2016-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Life aboard the Navy’s top secret Cold War submarine: The disassembled NR-1 vessel is brought back to life for exhibition on its dangerous missions [online]. Mail Online, rev. 2013-11-13, [cit. 2016-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c NR-1 Deployments [online]. Globalsecurity.org, rev. 2016-02-07, [cit. 2016-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. "Titanic's Lost Sister" [online]. Nova, rev. 1997-01-28, [cit. 2016-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]