USS Halibut (SSGN-587)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
USS Halibut (SSGN-587) vypouští střelu Regulus
Základní údaje Vlajka
Typ: radarová ponorka
Číslo trupu: 587
Zahájení stavby: 11. dubna 1957
Spuštěna na vodu: 9. ledna 1959
Uvedena do služby: 4. ledna 1960
Osud: vyřazena 1976
recyklována a sešrotována 1994
Předchůdce: třída Grayback
Takticko-technická data
Výtlak: 3846 t(na hladině)
4895 t (pod hladinou)
Délka: 106,7 m
Šířka: 9 m
Ponor:
Pohon: 1× reaktor, 2× turbína
Rychlost: 15 uzlů (na hladině)
15,5 uzlu (pod hladinou)
Posádka: 111
Výzbroj: 6× 533mm torpédomet (6×1)
Regulus I

USS Halibut (SSGN-587) byla jaderná ponorka námořnictva Spojených států amerických z doby studené války. Byla postavena jako nosič letounových střel s jadernou hlavicí. V  letech 19601965 ponorka sloužila jako prostředek jaderného odstrašení. Od roku 1965 byla reklasifikována na útočnou ponorku (SSN-587).[1] Od roku 1966 sloužila k výzkumu a špionážním operacím, například roku 1968 nalezla vrak sovětské raketonosné ponorky K-129 a v 70. letech 20. století opakovaně odposlouchávala sovětskou komunikaci vedenou podmořským kabelem. Ponorka byla vyřazena roku 1976 a později sešrotována.

Jednalo se o první jadernou ponorku přímo zkonstruovanou pro nesení řízených střel.[2] Nosiče řízených střel se během služby neosvědčily a ve službě je jako prostředky jaderného odstrašení vytlačily mnohem praktičtější nosiče balistických raket (viz třída George Washington).[2][3]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Střela s plochou dráhou letu Regulus I

Stavbu ponorky provedla loděnice Mare Island Naval Shipyard ve Vallejo ve státě Kalifornie. Stavba byla zahájena 11. dubna 1957, trup byl na vodu spuštěn 9. ledna 1959 a dne 4. ledna 1960 byla ponorka uvedena do služby.[4]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Hlavní výzbrojí ponorky bylo pět řízených střel Regulus I, které byly umístěny v podpalubním hangáru na přídi.[2] Později měla být vyzbrojena čtyřmi nadzvukovými střelami Regulus II, jejich vývoj však byl zrušen. Dále byla ponorka vyzbrojena šesti 533mm torpédomety (čtyři příďové a dva záďové). Pohonný systém tvořil jaderný reaktor S3W a dvě turbíny, pohánějící dva lodní šrouby. Pohonný systém měl na šroubu výkon 6600 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 15 uzlů na hladině a 15,5 uzlu pod hladinou.[1]

Operační služba[editovat | editovat zdroj]

Halibut vypouští střelu Regulus. V pozadí letadlová loď USS Lexington (CV-16)

Ponorka Halibut byla nosičem letounových střel v letech 1960–1965. Během služby se však projevily některé nedostatky nosičů střel Regulus, např. se před útokem musely vynořit, aby byly jejich střely připraveny ke startu a poté je musely za letu navádět plujíc v periskopové hloubce, což je činilo zranitelnými.[2] Daleko praktičtějšími se nakonec ukázaly nosiče balistických raket, které je brzy zcela nahradily. Proto byla Halibut roku 1965 přestavěna na stíhací ponorku a od 8. srpna 1965 nesla označení (SSN-587).[4]

V roce 1966 byla ponorka upravena pro špionážní úkoly (ofifiálně pro hlubokomořský výzkum), zejména vyhledávání sovětských balistických raket na dně Pacifiku (projekt Sand Dollar – písečný dolar). Dostala moderní elektroniku, senzory, kamery a mohla též nést dvě miniponorky schopné ponorů do hloubky až 6100 metrů.[5] V srpnu 1968 takto upravená ponorka v rámci tajné operace projekt Azorian přes 3000 kilometrů severozápadně od Havajských ostrovů v hloubce 5053 metrů nalezla vrak sovětské raketonosné ponorky K-129 projektu 629 (třída Golf II). Při následném průzkumu vraku pořídila na 22 tisíc fotografií.[5] Sami Sověti přitom v té době přesnou polohu ponorky K-129 neznali. Za úspěšnou misi byla ponorka Halibut oceněna prezidentskou citací.[2]

Roku 1971 prováděla speciální operaci Ivy Bells, při které nalezla na dně Ochotského moře vedoucí podmořský kabel a odposlouchávala komunikaci mezi sovětskou ponorkovou základnou v Petropavlovsku na Kamčatce a námořním velitelstvím ve Vladivostoku. Akci znovu úspěšně opakovala v letech 1972, 1974 a 1975, za což byla celkem čtyřikrát oceněna citací „Navy Unit Citation“ (NUC).[2]

Vyřazení[editovat | editovat zdroj]

Sovětská ponorka K-129

Ponorka byla ze služby vyřazena 30. června 1976. Poté se nacházela v rezervě. Z námořního registru byla vymazána 30. dubna 1986. Následně byla odtažena na základnu Puget Sound Naval Shipyard v Bremertonu ve státě Washington, kde čekala na recyklaci. Likvidace ponorky byla dokončena 9. září 1994.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 134. (česky) 
  2. a b c d e f SSGN-587 Halibut [online]. Globalsecurity.org, rev. 2011-07-24 [cit. 2016-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Regulus – America's First Sea-borne Nuclear Deterrent [online]. United States Navy [cit. 2016-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c Halibut (SSGN-587) (SSN-587) [online]. Navsource.org [cit. 2016-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Rudou hvězdu vyzvedli Američané. Jak probíhala „krádež“ ponorky K-129 [online]. Technet.cz, rev. 2012-06-28 [cit. 2016-03-22]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 223. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]