Britannic (1914)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Britannic (1914)
HMHS Britannic
HMHS Britannic
White Star flag NEW.svg
Základní údaje
Typzaoceánský parník
TřídaOlympic
MajitelWhite Star Line
Domovský přístavLiverpool
StavitelHarland and Wolff
Zahájení stavby30. listopadu 1911
Spuštěna na vodu26. února 1914
Panenská plavba23. prosince 1915
Osudpotopen námořní minou 21. listopadu 1916
Poloha vraku37°42′05″ s. š., 24°17′02″ v. d.
Sesterské loděTitanic, Olympic
Technická data
Prostornost48 158 BRT (136 370 m3)
Délka275  m
Šířka28,6 m
Ponor10,57 m
Pohon2 čtyřválcové pístové parní stroje, trojčinného expanzního typu (32 000 hp), 1 nízkotlaká parní nereverzibilní turbína (18 000 hp)
50 000 hp (37 MW)
Palivouhlí
Rychlost21 uzlů (39 km/h) cestovní; 23–24 uzlů (43–44 km/h) maximální
Posádka675
Kapacita3300 zraněných, 489 zdravotní personál

HMHS Britannic (z anglického His Majesty's Hospital Ship) je potopený třetí zaoceánský parník třídy Olympic, sesterská loď Titanicu a Olympicu. Byl postaven v loděnicích Harland & Wolff v Belfastu pro společnost White Star Line. Měl být nasazen na transatlantických linkách. Tento plán se však v důsledku vypuknutí první světové války musel změnit. Loď později převzalo britské námořnictvo a přeměnilo ji na plovoucí nemocnici.

Ačkoliv společnost White Star Line to vždy důrazně odmítala, několik dalších zdrojů uvádí, že původně byl pro loď vybrán název Gigantic (tato verze je podporována i tehdejším letákem společnosti). Po katastrofě Titanicu v roce 1912 byl však pojmenován „šťastnějším“ jménem Britannic.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

RMS Britannic v barvách společnosti White Star Line (fotomontáž)

Potřeba zvýšení celkové tonáže lodí námořnictva byla stále silnější. Souvisela především s rozšířením hlavního bojiště do Středozemí a vstupem Osmanské říše do války. V květnu Britannic úspěšně prošel předepsanými zkouškami motorů a v případě potřeby mohl do měsíce vyplout. Tento měsíc utrpěla Británie první vážnou ztrátu. Parník společnosti Cunard RMS Lusitania byl při návratu z New Yorku 7. května u pobřeží Irska torpédován a potopen německou ponorkou U 20.

Protože loď nebyla před vypuštěním torpéd nijak varována, byl tento útok považován za válečný zločin a měl také velký vliv na pozdější vstup USA do války. Lusitania se potopila během pouhých osmnácti minut v důsledku druhé exploze na palubě. Oficiální místa sdělila, že došlo k výbuchu uhelného prachu, ale často je uváděna domněnka, že parník vezl i náklad americké munice pro Anglii. Ve vodách Atlantiku zahynulo 1200 civilistů. Společnostem Cunard a White Star tak zůstalo po dvou velkých lodích.

V červnu velení admirality rozhodlo o nasazení oceánských parníků v dlouho plánovaném tažení u Gallipoli. První zde byly nasazeny lodě RMS Mauretania a RMS Aquitania.

Brzy však bylo jasné, že vylodění u Gallipoli je vojenskou katastrofou. Počty zraněných dosahovaly ohromných čísel a ukázala se potřeba velkých nemocničních lodí. Proto byla RMS Aquitania v srpnu přeměněna na nemocniční loď (její místo v přepravě jednotek zastoupil v září Olympic). V důsledku i nadále vzrůstajících počtů raněných bylo rozhodnuto, že ani Britannic nebude zahálet. Britannic převzalo námořnictvo 13. listopadu 1915. Loď byla opatřena pro tuto službu novým nátěrem. Byla také přejmenována na HMHS (His Majesty's Hospital Ship) Britannic a svěřena pod velení kapitána C. A. Bartletta. Lůžek pro raněné bylo na palubě lodi 3309, staralo se o ně 489 osob.

Po úspěšném dokončení pěti cest na blízkovýchodní bojiště a návratu do Británie s nemocnými a zraněnými vojáky odplouval Britannic ze Southamptonu na řecký Lémnos odpoledne 12. listopadu 1916. Měla to být jeho šestá cesta Středozemním mořem. Okolo půlnoci 15. listopadu projel Gibraltar a přistál v Neapoli ráno 17. listopadu k obvyklému doplnění uhlí a zásob vody. Tím splnil první část své poslední mise.

Bouře zdržela loď v Neapoli až do nedělního odpoledne. Kapitán Bartlett se rozhodl po této přestávce pokračovat. Bouře se utišila až při ranním průjezdu Messinskou úžinou. Mys Matapan obeplouval Britannic v prvních hodinách úterý 21. listopadu. Ráno vplul rychlostí 21 uzlů (39 km/h) do průlivu mezi ostrovem Kea a mysem Sounion (nejjižnějším výběžkem provincie Attika).

21. listopadu 1916 v 8 hodin 12 minut Britannic najel na minu a za 55 minut se potopil. Díky blízkosti dalších lodí a řeckých rybářů, pevniny a teplotě moře bylo pouze 28 obětí (k tomuto počtu později přibyli další dva lidé, kteří podlehli následkům zranění). Jen těla 5 obětí byla pohřbena, ostatní byla ponechána moři, ale v Soluni a Londýně byly na jejich památku postaveny pomníky.

Zdravotní sestra Violet Jessop se stala společně s topičem Arthurem Priestem známou jako člověk, který přežil potopení Britannicu i havárii Titanicu v roce 1912. Při srážce lodí RMS Olympic a HMS Hawke v roce 1911 byla Violet taktéž přítomna na palubě Olympicu.

Ve službě[editovat | editovat zdroj]

Potápějící se Britannic po střetu s podvodní minou

Potřeba zvýšení celkové tonáže lodí námořnictva byla stále silnější. Souvisela především s rozšířením hlavního bojiště do Středozemí a vstupem Osmanské říše do války. V květnu Britannic úspěšně prošel předepsanými zkouškami motorů a v případě potřeby mohl do měsíce vyplout. Tento měsíc utrpěla Británie první vážnou ztrátu. Parník společnosti Cunard RMS Lusitania byl při návratu z New Yorku 7. května u pobřeží Irska torpédován a potopen německou ponorkou U 20.

Protože loď nebyla před vypuštěním torpéd nijak varována, byl tento útok považován za válečný zločin a měl také velký vliv na pozdější vstup USA do války. Lusitania se potopila během pouhých osmnácti minut v důsledku druhé exploze na palubě. Oficiální místa sdělila, že došlo k výbuchu uhelného prachu, ale často je uváděna domněnka, že parník vezl i náklad americké munice pro Anglii. Ve vodách Atlantiku zahynulo 1200 civilistů. Společnostem Cunard a White Star tak zůstalo po dvou velkých lodích.

V červnu velení admirality rozhodlo o nasazení oceánských parníků v dlouho plánovaném tažení u Gallipoli. První zde byly nasazeny lodě RMS Mauretania a RMS Aquitania.

Brzy však bylo jasné, že vylodění u Gallipoli je vojenskou katastrofou. Počty zraněných dosahovaly ohromných čísel a ukázala se potřeba velkých nemocničních lodí. Proto byla RMS Aquitania v srpnu přeměněna na nemocniční loď (její místo v přepravě jednotek zastoupil v září Olympic). V důsledku i nadále vzrůstajících počtů raněných bylo rozhodnuto, že ani Britannic nebude zahálet. Britannic převzalo námořnictvo 13. listopadu 1915. Loď byla opatřena pro tuto službu novým nátěrem. Byla také přejmenována na HMHS (His Majesty's Hospital Ship) Britannic a svěřena pod velení kapitána C. A. Bartletta. Lůžek pro raněné bylo na palubě lodi 3309, staralo se o ně 489 osob.

Po úspěšném dokončení pěti cest na blízkovýchodní bojiště a návratu do Británie s nemocnými a zraněnými vojáky odplouval Britannic ze Southamptonu na řecký Lémnos odpoledne 12. listopadu 1916. Měla to být jeho šestá cesta Středozemním mořem. Okolo půlnoci 15. listopadu projel Gibraltar a přistál v Neapoli ráno 17. listopadu k obvyklému doplnění uhlí a zásob vody. Tím splnil první část své poslední mise.

Bouře zdržela loď v Neapoli až do nedělního odpoledne. Kapitán Bartlett se rozhodl po této přestávce pokračovat. Bouře se utišila až při ranním průjezdu Messinskou úžinou. Mys Matapan obeplouval Britannic v prvních hodinách úterý 21. listopadu. Ráno vplul rychlostí 21 uzlů (39 km/h) do průlivu mezi ostrovem Kea a mysem Sounion (nejjižnějším výběžkem provincie Attika).

21. listopadu 1916 v 8 hodin 12 minut Britannic najel na minu a za 55 minut se potopil. Díky blízkosti dalších lodí a řeckých rybářů, pevniny a teplotě moře bylo pouze 28 obětí (k tomuto počtu později přibyli další dva lidé, kteří podlehli následkům zranění). Jen těla 5 obětí byla pohřbena, ostatní byla ponechána moři, ale v Soluni a Londýně byly na jejich památku postaveny pomníky.

Zdravotní sestra Violet Jessop se stala společně s topičem Arthurem Priestem známou jako člověk, který přežil potopení Britannicu i havárii Titanicu v roce 1912. Při srážce lodí RMS Olympic a HMS Hawke v roce 1911 byla Violet taktéž přítomna na palubě Olympicu.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Vrak objevili potápěči z týmu J. Cousteaua 3. prosince 1975 v hloubce 118 metrů.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

V roce 2000 byl natočen film Britannic, kde hlavní roli hráli Edward AttertonAmanda Ryan a Jacqueline Bisset. Avšak děj neodpovídá na 100 % historickým poznatkům, neboť podle děje loď potopil německý agent, který do nitra lodě umístil bombu.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Britannic [online]. IMDb.com [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]