RMS Lusitania

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o zaoceánském parníku. O stejnojmenné římské provincii pojednává článek Lusitánie.
RMS Lusitania
13. září 1907: Lusitanie připlouvá do New Yorku na konci své panenské plavby
13. září 1907: Lusitanie připlouvá do New Yorku na konci své panenské plavby
Základní údaje
Typ Zaoceánský parník
Majitel Cunard Line
Domovský přístav Liverpool
Objednána u John Brown & Co. Ltd, Clydebank, Skotsko
Zahájení stavby 16. června 1904
Spuštěna na vodu čtvrtek 7. června 1906
Panenská plavba 7. září 1907
Osud 7. května 1915 torpédována a potopena německou ponorkou U-20.
Poloha vraku Přibližně 7 mil (11,3 km) od majáku Old Head of Kinsale v hloubce 137 m
51°25′ s. š., 8°33′ z. d.
Sesterské lodě RMS Mauretania
Technická data
Prostornost 31 550 BRT
Výtlak 44 060 T
Délka 239,9 m
Šířka 26,5 m
Pohon 25 kotlů Scotch
4 parní turbíny Parsons
76 000 hp (56,67MW)
Rychlost 25 uzlů (46,3 km/h)
Maximální celodenní průměr 26,7 uzlů (49,4 km/h) dosažen v březnu 1914
Posádka 850
Kapacita 1. třída: 552
2. třída: 460
3. třída: 1 186
Celkem: 2 198

Lusitania byl luxusní zaoceánský parník (R. M. S. – Royal Mail Ship), vlastněný rejdařstvím Cunard Line a postavený v letech 1904–1907 v loděnici John Brown & Company ve skotském Clydebanku. Loď byla pojmenována podle Římské provincie Lusitánie, která je dnes součástí Portugalska. Během první světové války byla 7. května 1915 torpedována německou ponorkou U-20. Incident, který si vyžádal až 1 198 životů, se odehrál 18 kilometrů od irského Old Head of Kinsale, loď se potopila během osmnácti minut. Potopení lodi vyvolalo veřejné odsouzení Německa a výrazně přispělo ke vstupu Spojených států do války.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Spuštění Lusitanie na vodu
Schéma jednotlivých palub lodi

Lusitania i její sesterská loď Mauretania byly postaveny za podpory britské Admirality, která Cunardu poskytla přes 2 500 000 liber výměnou za to, že v případě vstupu Velké Británie do války, budou obě lodi poskytnuty Royal Navy k přestavbě na pomocné křižníky.

Obě lodě, ač měly trochu rozdílný pohon (Mauretania byla o půl uzlu rychlejší), byly poháněny čtyřmi šrouby přímo napojenými na parní turbíny. Dosahovaly rychlosti cca 28 uzlů. V první světové válce měly být zabaveny admiralitou, ale nestalo se tak. Pouze Mauretania byla později zabavena a sloužila jako nemocniční loď (po válce se vrátila do služeb rejdařství Cunard a roku 1935 byla rozebrána).

Služba[editovat | editovat zdroj]

V letech 1907–1909 se Lusitania stala pětinásobným držitelem Modré stuhy Atlantiku. Za první světové války i nadále sloužila jako pasažérská loď.

Potopení Lusitanie[editovat | editovat zdroj]

Dne 1. května 1915 Lusitania opustila New York. Dne 7. května 1915 ve 13:30, týden po opuštění New Yorku, byla Lusitania na své cestě do Liverpoolu torpédována německou ponorkou U-20. Po zásahu jedním torpédem (občas mylně uváděno dvěma - patrně v důsledku překvapivě rychlého potopení během 18 minut) se Lusitania převrátila a s velkými ztrátami na životech potopila. Celkem při potopení zahynulo 1198 osob.

Pasažéři byli od cesty odrazováni inzerátem[1] z 22. dubna 1915, který varoval, že mezi Velkou Británií a Německem existuje válečný stav a loď může být v britských vodách potopena. Toto upozornění vydala samotná německá ambasáda ve Washingtonu.

Podobně jako během předchozích plaveb, i během té poslední převážela Lusitanie munici do ručních zbraní, jejíž přítomnost byla uvedena i v seznamu převáženého zboží, ale žádné výbušniny.[2] [3] Německá strana kvůli této skutečnosti poukazovala na Lusitanii jako na legitimní cíl, zároveň však mylně tvrdila, že loď byla vyzbrojena.[4]

Umělecké vyobrazení potopení lodi

Smrt tolika cestujících (z nichž bylo 128 Američanů) zvedla u světové veřejnosti vlnu antipatie vůči Německu a přispěla ke vstupu Spojených států do první světové války po boku států Dohody.

Rok 1907 – Lusitanie po rekordní cestě

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.firstworldwar.com/features/lusitania.htm
  2. Lusitania was unarmed. New York Times. 10. května 1915. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Potopení Lusitanie - jeden z milníků první světové války [online]. [cit. 2016-05-17]. Dostupné online.  
  4. Sinking justified, says Dr. Dernburg. New York Times. 9. května 1915. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]