Třída Sailfish
| Třída Sailfish | |
|---|---|
 USS Sailfish (SSR-572) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | US Navy |
| Typ | radarová ponorka |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny |
| Nástupce | USS Triton (SSRN-586) |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1900 t (na hladině) 3180 t (pod hladinou) |
| Délka | 107 m |
| Šířka | 8,9 m |
| Pohon | 4× diesel, 2× elektromotor |
| Rychlost | 20 uzlů (na hladině) 10 uzlů (pod hladinou) |
| Posádka | 95 |
| Výzbroj | 6× 533mm torpédomet |
| Radar | BPS-2 BPS-3 |
Třída Sailfish byla třída radarových ponorek námořnictva Spojených států amerických z doby studené války. Jako první byly pro tento účel od počátku konstruovány.[1] Jejich konstrukce byla optimalizována pro rychlou plavbu na hladině,[1] přičemž ponorky měly plout před svazy letadlových lodí a varovat je před leteckým útokem (v praxi však jejich rychlost stále nebyla dost vysoká). Dvě postavené ponorky byly v operační službě v letech 1956–1978. Koncepce radarových ponorek se však neosvědčila (úspěšnější byly roku 1958 zařazené palubní letouny včasné výstrahy Grumman E-1 Tracer) a obě ponorky byly roku 1961 překlasifikovány na útočné.[2]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Americké radarové ponorky byly vyvíjeny v rámci programu MIGRAINE. Nejprve byly zkušebně přestavěny dvě ponorky třídy Tench, ve druhé fázi dvě ponorky třídy Gato a ve třetí šest ponorek již dříve modernizovaných v programu GUPPY. Poté bylo přistoupeno ke stavbě dvojice ponorek třídy Sailfish, které byly od počátku projektovány jako radarové.[2] Obě ponorky postavila v letech 1953–1956 loděnice Portsmouth Naval Shipyard v Kittery ve státě Maine.
Jednotky třídy Sailfish:
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| USS Sailfish (SSR-572) | 8. prosince 1953 | 7. září 1955 | 14. dubna 1956 | Od roku 1961 útočná ponorka (SS-572), modernizace FRAM II v letech 1965–1966, vyřazena 1978, potopena jako cvičný cíl.[3] |
| USS Salmon (SSR-573) | 10. března 1954 | 25. února 1956 | 25. srpna 1956 | Od roku 1961 útočná ponorka (SS-573), modernizace FRAM II v letech 1964–1965, odp očátku do konce června 1968 překlasifikována na experimentální ponorku (AGSS-573), následně opět útočná ponorka, vyřazena 1977.[4] |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
_underway_in_November_1965.JPG)
Ponorky nesly na velitelské věži a na palubě za ní vyhledávací radar BPS-2 a radarový výškoměr BPS-3. Byly vyzbrojeny šesti příďovými 533mm torpédomety. Pohonný systém tvořily čtyři diesely Fairbanks-Morse a dva elektromotory, pohánějící dva lodní šrouby. Diesely měly na šroubu výkon 6000 hp a elektromotory 8200 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 20 uzlů na hladině a 10 uzlů pod hladinou.[2] Mohly se ponořit do hloubky až 400 stop.[1]
Operační služba[editovat | editovat zdroj]
Roku 1961 byly obě ponorky upraveny na stíhací, radar byl demontován a naopak byly vybaveny pasivním sonarem BQG-4.[2] Salmon od roku 1968 sloužil při vývoji hloubkových záchranných prostředků (DSRV) třídy Mystic. Krátce proto nesl experimentální označení (AGSS-573).[1] Obě ponorky byly vyřazeny v letech 1977–1978.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d SS-572 Sailfish [online]. Globalsecurity.org, rev. 2011-07-22 [cit. 2016-03-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 135.
- ↑ Sailfish (SSR-572) (SS-572) [online]. Navsource.org [cit. 2016-03-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Salmon (SSR-573) (SS-573) (AGSS-573) [online]. Navsource.org [cit. 2016-03-19]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 223.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Sailfish na Wikimedia Commons
