Třída Gato

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Gato
USS Gato
USS Gato
Obecné informace
Uživatelé Námořnictvo Spojených států amerických
Typ ponorka
Lodě 73
Osud vyřazeny
Předchůdce třída Tambor
Následovník třída Balao
Technické údaje
Výtlak 1816 t (na hladině)
2424 t (pod hladinou)[1]
Délka 95,2 m
Šířka 8,3 m
Ponor 4,7 m
Pohon 4 diesely, 2 elektromotory
Rychlost 20,25 uzlu (na hladině)
8,75 uzlu (pod hladinou)
Posádka 80
Výzbroj 1× 76,2mm kanón
1× 12,7mm kulomet
10× 533mm torpédomet
24 torpéd

Třída Gato byla třída oceánských diesel-elektrických ponorek námořnictva Spojených států amerických. Jednalo se o hromadně vyráběný typ intenzivně nasazený za druhé světové války, na který navázaly modifikované ponorky třídy Balao a Tench. Tyto velké ponorky, určené k operacím v rozlehlých oblastech Pacifiku, se vyznačovaly vysokou rychlostí plavby na hladině, velkým dosahem a velkou zásobou torpéd.[2] Po válce byla část ponorek modernizována v rámci programu GUPPY. Řadu ponorek třídy Gato od USA získaly zahraniční uživatelé.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

USS Robalo (SS-273) při spuštění na vodu

V letech 19401944 bylo postaveno celkem 73 ponorek této třídy. Na jejich stavbě se podílely celkem čtyři loděnice – General Dynamics Electric Boat v Grotonu ve státě Connecticut (41 kusů), Portsmouth Naval Shipyard v Kittery ve státě Maine (14 kusů), Mare Island Naval Shipyard poblíž San Francisca (4 kusy) a Manitowoc Shipbuilding Company v Manitowocu ve státě Wisconsin (14 kusů). Zajímavostí je, že posledně jmenovaná loděnice se nacházela 1600 kilometrů v americkém vnitrozemí na břehu Michiganského jezera a hotové ponorky byly na moře přepravovány po řece Mississippi.[3]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

USS Bashaw (SS-241)

Trup ponorek byl vyroben svařováním. Ponorky byly vybaveny různými typy radarů, sonarů a komunikačních prostředků. Výzbroj a vybavení jednotlivých ponorek se lišilo a bylo během služby měněno. Základní vybavení představoval kanon ráže 76,2 mm, jeden protiletadlový kulomet ráže 12,7 mm a deset torpédometů 533 mm (šest na přídi a čtyři na zádi). Později byla tato výzbroj zesilována, hlavní kanón byl ráže 127 mm a doplňovalo ho několik protiletadlových kanónů ráže 20 mm či 40 mm . Později ovšem byla dělostřelecká výzbroj zcela odstraněna.[2] Ponorka měla zásobu 24 torpéd. Pohonný systém tvořily čtyři diesely a dva elektromotory. Diesely mohly být typu Fairbanks-Morse, General Motors nebo Hooven-Owens-Rentschler a elektromotory typu General Electric, Elliot Company nebo Allis-Chalmers. Nejvyšší rychlost na hladině dosahovala 20,25 uzlu a pod hladinou 8,75 uzlu. Hloubkový dostup činil 91 metrů.[1]

Operační služba[editovat | editovat zdroj]

Letounová střela Regulus I vypuštěná z ponorky USS Tunny

Americké ponorky třídy Gato byly nasazeny za druhé světové války a významně se podílely na porážce japonského námořnictva a zničení japonského obchodního loďstva. Ve válce jich bylo 18 potopeno v boji a jedna kvůli konstrukční závadě.[2] Válku přečkalo 54 ponorek, z nichž většina byla modernizována v rámci programu GUPPY 1, jehož cílem bylo zlepšení jejich výkonů při plavbě pod hladinou. Odstraněny byly hlavňové zbraně, různé výstupky na trupech ponorek, velitelská věž dostala proudnicový tvar a instalovány byly také lehčí a výkonnější akumulátory.[3] Ponorky byly rovněž upravovány pro plnění speciálních úkolů – šest jednotek bylo například upraveno na radarové ponorky a USS Tunny byla přestavěna na nosič dvou letounových střel Regulus I.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha : Naše vojsko, 2005. ISBN 80-206-0766-8. S. 32.  [Dále Miller, Jordan (2005)]
  2. a b c [Miller, Jordan 2005, s. 33.]
  3. a b c [Miller, Jordan 2005, s. 35.]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky)  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Gato ve Wikimedia Commons