USS Triton (SSRN-586)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
USS Triton (SSRN-586)
Základní údaje Vlajka
Typ: radarová ponorka
Číslo trupu: 586
Zahájení stavby: 29. května 1956
Spuštěna na vodu: 19. srpna 1958
Uvedena do služby: 10. listopadu 1959
Osud: vyřazena 1969
recyklována a sešrotována 2009
Předchůdce: třída Sailfish
Takticko-technická data
Výtlak: 5963 t (na hladině)
7773 t (pod hladinou)
Délka: 136,5 m
Šířka: 11,3 m
Ponor:
Pohon: 2× reaktor, 2× turbína
Rychlost: 25 uzlů (na hladině)
22 uzlů (pod hladinou)
Posádka: 180
Výzbroj: 6× 533mm torpédomet (6×1)

USS Triton (SSRN-586) byla radarová jaderná ponorka námořnictva Spojených států amerických z doby studené války. Její konstrukce byla optimalizována pro rychlou plavbu na hladině, přičemž ponorka měla stačit svazům letadlových lodí, které by varovala před leteckým útokem.[1] V operační službě byla v letech 19591969. Triton měla být první ze série jaderných radarových ponorek, tato koncepce se však neosvědčila (úspěšnější byly roku 1958 zařazené palubní letouny včasné výstrahy Grumman E-1 Tracer) a ponorka byla roku 1961 reklasifikována na útočnou (SSN-586).[2] Nepraktické velké plavidlo s vysokými provoznými náklady bylo vyřazeno už roku 1969.[3]

Ve své době se jednalo o největší ponorku na světě.[3] Měla také primát nejdelší americké ponorky (až v 80. letech ji překonala raketonosná třída Ohio).[1] Jako první americká ponorka měla tři paluby.[3] Triton byl také první ponorkou, která obeplula zeměkouli pod hladinou bez vynoření.[3] Byla to poslední americká ponorka, která měla dva lodní šrouby a záďové torpédomety.[1]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Dobový průřez ponorkou Triton

Stavbu ponorky provedla loděnice Electric Boat Division společnosti General Dynamics v Grotonu ve státě Connecticut. Stavba byla zahájena 29. května 1956, trup byl na vodu spuštěn 19. srpna 1958 a hotová ponorka byla uvedena do služby 10. listopadu 1959.[2]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Triton během plavby kolem světa

Ponorka na věži nesla zatahovatelný vyhledávací radar BPS-2, aktivní sonar BSQ-4 a pasivní sonar BQR-2.[1] Byla vyzbrojena šesti 533mm torpédomety (čtyřmi na přídi a dvěma na zádi). Systém řízení palby byl typu Mk 101.[2] Pohonný systém tvořily dva reaktory S4G a dvě turbíny, pohánějící dva pětilisté lodní šrouby. Pohonný systém měl na šroubu výkon 34 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 25 uzlů na hladině a 22 uzlů pod hladinou.

Operační služba[editovat | editovat zdroj]

Trasa plavby kolem světa

Triton byl první ponorkou, která obeplula zeměkouli pod hladinou bez vynoření.[3] Stalo se tak od 16. února 1960 do 10. května 1960 v rámci operace Sandblast. Ponorka pod hladinou urazila 41 500 námořních mil. Po úspěšném dokončení mise byly ponorka a její posádka oceněny prezidentskou citací Dwighta D. Eisenhowera.[1]

Dne 1. března 1961 byl Triton reklasifikován na útočnou ponorku.[2] V letech 1962–1964 prošel modernizací a výměnou paliva.[1] Do roku 1967 byl vlajkovou lodí atlantických ponorkových sil (COMSUBLANT).[1]

Vyřazení[editovat | editovat zdroj]

Dochovaná věž ponorky

Ponorka byla ze služby vyřazena 3. května 1969 na námořní základně New London ve státě Connecticut. Stala se tak první americkou jadernou ponorkou vyřazenou ze služby.[1] Poté se nacházela v rezervě. Z námořního registru byla vymazána 30. dubna 1986. Poté byla odtažena na základnu Puget Sound Naval Shipyard v Bremertonu ve státě Washington, kde čekala na recyklaci.[2] Likvidace ponorky byla dokončena v roce 2009. Oddělená velitelská věž ponorky byla umístěna v USS Triton Submarine Memorial Park v North Richlandu ve státě Washington.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h SSN-586 Triton [online]. Globalsecurity.org, rev. 2016-02-21 [cit. 2016-03-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e Triton (SSRN-586) (SSN-586) [online]. Navsource.org [cit. 2016-03-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 135. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 223. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]