Musurana černá

Musurana černá
	Musurana polykající kořist
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	plazi (Reptilia);
Řád	šupinatí (Squamata);
Podřád	hadi (Serpentes);
Čeleď	užovkovití (Colubridae);
Rod	musurana (Clelia);
Binomické jméno
	Clelia clelia; Daudin, 1803
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Musurana černá (Clelia clelia nebo Pseudoboa clelia) je statný užovkovitý had, obývající Jižní Ameriku a některé ostrovy Karibiku. Je to pozemní had se zadními jedovými zuby, živící se hlavně ostatními hady včetně jedovatých druhů. Je největší a nejznámější ze sedmi druhů musuran rodu Clelia. Slovo musurana pochází z indiánského jazyka Tupí a znamená oprátka nebo smyčka.

Popis

Musurana černá je statný, ale poměrně štíhlý, elegantní had s oválnou hlavou, dobře odlišenou od těla. Dorůstá délky až 250 cm. V dospělosti má šedomodré až téměř černé zbarvení s výrazným leskem, zvláště na bocích. Mláďata v prvních dvou letech života mají červené až oranžové zbarvení s černými a žlutými proužky na hlavě a krku.

Způsob života a rozšíření

Musurana je převážně pozemní had, dovede ale také šplhat, především mláďata na stromech někdy i loví. Vyskyytuje se v savanách, druhotných lesích, ale i v kulturní krajině, např. na kávových plantážích. Má převážně noční aktivitu. Brazilci ji nepronásledují a někdy ji chovají v domech ši zahradách jako ochránce před jedovatými hady. Z téhož důbodu se musurana dostala i na brazilské mince a poštovní známky. Kromě Brazílie i další země Jižní a Střední Ameriky od Paraguaye a Bolívie po jih Mexika, a na některé Karibské ostrovy (Sv. Lucie, Trinidad a Tobago).

Potrava

Musurana je potravní specialista, živí se především jinými hady a ještěry, nevyhýbá se ani jedovatým hadům, s oblibou požírá různé křovináře (zvláště velmi nebezpečného k. sametového) a chřestýše brazilské, naproti tomu korálovce žere jen výjimečně. Kořist vyhledává v noci, zpravidla na zemi, vyhledává ji čichem a přepadá ze zálohy. Svou oběť nejprve omámí uštknutím zadních (opistoglyfních) jedových zubů, poté uškrtí a spolkne. Hady i ještěry polyká hlavou napřed, velké hady polyká a tráví po částech, takže je schopná pohltit hada delšího než dvě třetiny jejího těla. Jed musurany není člověku nebezpečný. Musurana je značně odolná proti jedu chřestýšů a křovinářů, ale proti jedu korálovců imunní není.

Rozmnožování

Musurana je vejcorodá, klade až 40 vajec, z nichž se líhnou pestře zbarvená mláďata.

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].

Literatura

Čihař, Jiří: Teraristika, Praha, Práce, 1989.
Moravec, Jiří: Procházka amazonským pralesem. Praha, Academia, 2009.
Moravec, Jiří: Svět zvířat VII - Obojživelníci, plazi. Praha, Albatros, 1999.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu musurana černá na Wikimedia Commons

[163f35eb9322efd3e33e998d812f22d908ed1f9c-1] The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].

[1]