Chřestýš brazilský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxChřestýš brazilský
alternativní popis obrázku chybí
Detail hlavy chřestýše brazilského
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída plazi (Reptilia)
Řád šupinatí (Squamata)
Podřád hadi (Serpentes)
Čeleď zmijovití (Viperidae)
Podčeleď chřestýšovití (Crotalinae)
Rod chřestýš (Crotalus)
Binomické jméno
Crotalus durissus
Linnaeus, 1758
Mapa rozšíření chřestýše brazilského
Mapa rozšíření chřestýše brazilského
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chřestýš brazilský (Crotalus durissus), známý také jako cascabelle (španělsky zvon), je jedovatý zmijovitý had z podčeledi chřestýšovitých vyskytující se ve střední a Jižní Americe. V současnosti je herpetologům známo devět jednotlivých poddruhů.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Chřestýši brazilští měří typicky asi 1,5 metru na délku, ovšem ve vzácnějších případech může dorůst i 190-200 centimetrů. Směrem od hlavy se po celé délce těla táhnou dva výrazné pruhy, jež jsou výrazně světlejší, než zbytek kůže, ale u jednotlivých poddruhů se přesto barevně odlišují. Na konci ocasu se nachází chřestidlo tvořené zrohovatělými články, jímž varuje útočníky. Podobně jako další chřestýšovití, je i chřestýš brazilský vejcoživorodý. Normálně preferuje savany, každopádně poddruh obývající oblast Gran Chaco v Paraguayi je znám svým výskytem ve více písčitém prostředí.

Jed[editovat | editovat zdroj]

V případě uštknutí se jed projevuje výraznou paralýzou v důsledku přítomnosti silných neurotoxinů. Jed poddruhu Crotalus durissus terrificus, vyskytujícího se zejména v jižní Brazílii, Bolívii a okolních zemích, se může projevit zejména ochrnutím krčních svalů či poškozením zraku a sluchu (anebo jejich úplné ztráty). Dalším problémem však může být i naprosto bezprostřední krvácení nesrážlivé krve.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-08]