Mradice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mradice
Kaple 14 Svatých pomocníků
Kaple 14 Svatých pomocníků
Lokalita
Charaktervesnice
ObecPostoloprty
OkresLouny
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°19′51″ s. š., 13°40′42″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel76 (2021)[1]
Katastrální územíMradice (3,27 km²)
PSČ440 01
Počet domů33 (2021)[2]
Mradice
Mradice
Další údaje
Kód části obce100013
Kód k. ú.700011
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mradice jsou vesnice, část města Postoloprty v okrese Louny. Nachází se asi 3,5 km na jih od Postoloprt. K vesnici patří chatová osada Oharka, kterou tvoří několik desítek převážně zděných chat. Osada po svém založení sloužila k rekreaci obyvatel z Mostecka a Teplicka. Nyní je část těchto chat užívána k trvalému bydlení. Počtem adres chatová osada převyšuje původní zástavbu vesnice.[3] Mradice je také název katastrálního území o rozloze 3,27 km².[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1238.[5] Tehdy směnil s povolením krále Václava I. purkrabí na Lokti Sulislav s opatem břevnovského kláštera Klementem II. svou vesnici Levonice za Mradice.[6] Není známo, jak dlouho zůstala vesnice ve šlechtických rukou, nicméně v roce 1328 patřily Mradice benediktinkám z kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. V onom roce se u vsi uvádí mlýn, což ho činí jedním z nejstarších v regionu.[7] V roce 1362 ho abatyše Markéta pronajala emfyteutickým právem mlynáři Martinovi zároveň se dvěma ostrovy.[8]

Není jasné, kdo se stal majitelem Mradic během husitských válek, když pražský klášter přestal načas existovat. Nicméně v roce 1436 je spolu s jinými klášterními statky zapsal císař Zikmund Lucemburský šlechtici jménem Hanušovi (Janovi) Honingerovi.[9] Při revizi nemovitého majetku v polovině 50. let 15. století však benediktinky dostaly Mradice zpět. Za stavovského povstání 1618–1620 kláštery opět o většinu svého nemovitého majetku přišly. Mradice získal Prokop Dvořecký z Olbramovic. Dlouho se však z vesnice netěšil, neboť byl jako jeden z členů direktoria v červnu 1621 na Staroměstském náměstí sťat.[10] V roce 1631 už Mradice opět patřily benediktinkám.[11]

Třicetiletou válkou ale vesnice značně utrpěla. Berní rula z roku 1654 v Mradicích uvádí dvacet statků, šest z nich ale bylo buď pustých, nebo z nich nebylo možné platit berni. Stavení byla "velmi zkažená". Navíc ještě roku 1658 pět statků vyhořelo.[12] Podle tereziánského katastru z roku 1757 už stálo ve vsi 25 berní povinných usedlostí. Poddaní nemuseli robotovat, platili finanční náhradu. Obilí prodávali hlavně do Jirkova a Chomutova, někteří měli vlastní chmelnice, které se rozkládaly na šesti hektarech. Řemeslo provozovali dva krejčí a ševci a také zedník a tkadlec. Mlýn byl ale opuštěný a zpustlý.[13] V roce 1768 prodaly benediktinky vesnici majiteli blízkého zámku Stekník Františku Kulhánkovi z Klaudenštejna. V té době byla v Mradicích založena škola. Zprvu se učilo ve statcích sedláků, až v roce 1820 byl pro školu postaven samostatný dům. Roku 1897 byla podle plánů liběšického stavitele Adolfa Macha postavená škola nová.[14] Budova dnes slouží k obytným účelům.

Majitelé mradického zámku a polností k němu přináležejícím se často střídali a do českých dějin se nijak nezapsali. Výjimkou je průkopník družstevnictví František Ladislav Chleborád, jemuž mradický statek patřil v letech 1872–1878. Chleborád pak prodal statek žateckému obchodníkovi se chmelem Jakobu Langovi. V majetku rodiny zůstal zámek až do roku 1948. Po roce 1990 byl rodině restituován.[15]

Dva největší požáry v novověku postihly Mradice v letech 1754 a 1887. Při prvním z nich vyhořely domy severně od rybníka čp. 27–31, při druhém bylo postiženo devět statků a věž kapličky. Tyto údaje, spolu s mnoha dalšími, uvádí nedochovaná obecní kronika, která je částečně otištěna v německé Tutteho Vlastivědě žateckého okresu.[16]

Sbor dobrovolných hasičů byl v obci založený roku 1897, 1904 pak spořitelní spolek pro Mradice a Levonice. Ve vsi v té době působily dva hostince, řeznictví, truhlárna, kovárna, dva ševci a dva zedníci.

Zá 1. republiky se v Mradicích k německé národnosti hlásilo 82 % dospělých obyvatel. České děti proto navštěvovaly menšinovou školu ve Skupicích.


Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[5][17][18]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 233 283 248 275 222 215 194 118 104 95 68 47 56 85 76
Domy 38 39 37 48 52 48 45 42 28 27 23 30 29 40 33

Obecní správa[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu byly Mradice v letech 1869–1950 obcí v okrese Žatec (v roce 1890 byly uvedeny pod názvem Mraidice). V letech 1961–1976 byly obcí v okrese Louny a od 1. května 1976 do 31. prosince 1980 částí obce Skupice. Od 1. ledna 1981 jsou venkovskou částí města Postoloprty.[19]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Ve vsi se narodil fotograf, učitel a hudebník Josef Wara (1863–1937).

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Památník obětem obou světových válek
    Památník obětem obou světových válek
  • Zámek
    Zámek
  • Bunkr zvaný řopík z roku 1937
    Bunkr zvaný řopík z roku 1937

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. ↑ Registr sčítacích obvodů a budov [online]. Český statistický úřad [cit. 2020-04-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-03. 
  5. ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 400, 401. 
  6. ↑ ERBEN, Karel Jaromír (ed). Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, díl I. Praha: [s.n.], 1855. 813 s. Dostupné online. S. 443. 
  7. ↑ TOMEK, Wácslaw Wladiwoj. Dějepis města Prahy. Praha: František Řiwnáč, 1875. 671 s. Dostupné online. S. 132. 
  8. ↑ SCHLESINGER, Ludwig. Urkundenbuch der Stadt Saaz bis zum Jahre 1526. Praha: Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen, 1892. 291 s. Dostupné online. S. 30. 
  9. ↑ PALACKÝ, František (ed). Archiv český, sv. 1. Praha: Kronberg a Řivnáč, 1840. 612 s. Dostupné online. S. 542. 
  10. ↑ ROEDL, Bohumír; MACH, Václav. Postoloprtsko. Louny: Nakladatelství Digon, 2021. 199 s. ISBN 978-80-87019-24-5. S. 135.  (Dále jen Roedl, Mach 2021).
  11. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách, sv. 3. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1951. 632 s. Dostupné online. S. 143. 
  12. ↑ LIŠKOVÁ, Marie (ed). Berní rula, sv. 33. Kraj Žatecký, díl 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1954. 341 s. S. 52. 
  13. ↑ CHALUPA, Aleš a kol. (ed). Tereziánský katastr český, sv. 2 – rustikál. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1966. 524 s. S. 396–397. 
  14. ↑ TUTTE, Karl (ed). Der politische Betzirk Saaz. Eine Heimatkunde.. Žatec: Verlag des Bezirks-Lehrer-Vereines in Saaz, 1904. 918 s. S. 836.  (Dále jen Tutte 1904).
  15. ↑ Roedl, Mach 2021, s. 136.
  16. ↑ Tutte 1904, s. 839–840.
  17. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 306. 
  18. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  19. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (2. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 624 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 331. 
  20. ↑ Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2017-03-02]. Dostupné online. 
  21. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-03-02]. Identifikátor záznamu 442631 : Kaple Čtrnácti svatých pomocníků. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  22. ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. 
  23. ↑ Evidence válečných hrobů [online]. Ministerstvo obrany ČR [cit. 2020-08-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-20. 
  24. ↑ Soupis památek obce Mradice [online]. Jaromír Lenoch [cit. 2020-08-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Části města Postoloprty
Části obce
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mradice&oldid=23516560“