Mistr IW

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mistr IW
Povolání malíř
Podpis Mistr IW, Votivní obraz ze Šopky (detail 3).jpg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Mistr IW, též Monogramista I.W., byl český nebo saský renesanční malíř, vyškolený v dílně Lucase Cranacha staršího, činný v letech 1520-1550 převážně v severozápadních Čechách.

Život[editovat | editovat zdroj]

Podle německých historiků umění není pochyb, že Mistr IW byl Cranachovým žákem a působil v jeho dílně ve Wittenbergu předtím než se přestěhoval do Čech.[1][2] Přestože zde měl významnou klientelu, nezachovaly se žádné písemné dokumenty, které by umožnily ztotožnit signaturu IW s konkrétním jménem. Registry pražského malířského bratrstva z let 1521-1531 opakovaně uvádějí, že malíř jménem Jan Wrtilka, který bydlel a měl vlastní dílnu v Lounech, byl "hostinským mistrem" pražského cechu.[3] Dochovaly se však pouze záznamy o Wrtilkových řemeslných malířských zakázkách z let 1518-1519 a v literatuře přetrvalo neutrální označení Mistr IW. Podrobně se dílem Mistra IW zabývala M. Hamsíková.[4]

Mistr IW pracoval převážně pro katolické objednavatele (klášter v Oseku, děkanský kostel v Mostě, Chrám sv. Víta) a šlechtické rody - např. v Čechách zdomácnělý saský rod Fictumů, s majetky v okolí Vintířova. Opl z Fictumu (Appel von Vitzthum) byl královským podkomořím a diplomatem Ludvíka Jagellonského. Po roce 1538 měl Mistr IW patrně vlastní dílnu s pomocníkem a dodával mariánské devoční obrazy i pro měšťanské rodiny. Za dílenské práce jsou považovány obrazy Zavraždění sv. Václava (1543) nebo Měděný had.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Mistr IW, Oltář ze Želiny
Mistr IW, Oltář se stětím sv. Barbory (1545)

Mistr IW vycházel z Cranachových grafických předloh a některé tváře jeho světců mají podobné rysy jako Cranachovy portréty. Jeho raná díla se vyznačovala určitou křehkostí postav a ostřejšími záhyby drapérií. Zlacené pozadí na deskách Litoměřického oltáře svědčí o nejistotě v zacházení s prostorem. Pozdější styl malby Mistra IW se vyznačuje dekorativně pojatými detaily (vlysy, hlavice sloupů, výrazné zlacené okraje ornátů atd.) a dokonalostí malířského provedení, splývavostí malířského rukopisu a jemností přechodů světel a stínů.

Prvním signovaným a datovaným dílem je Sebevražda Lukrécie (1525). Tomu jsou provedením velmi podobné obrazy Salomé s hlavou Jana Křtitele a Judita s hlavou Holofernovou (identifikovaný jako dílo Mistra IW teprve roku 1996.[5]) Oba náměty byly opakovaně zpracovány Lucasem Cranachem starším a jeho dílnou. V Cranachově digitálním archivu je doloženo 46 verzí Lukrécie, 8 x Salomé, 21 verzí Judity[6]

Největším kompletním, signovaným a datovaným dílem Mistra IW je Želinský oltář (1526). Kompozičně se velmi blíží dochovaným návrhovým kresbám Lucase Cranacha staršího na retábly k výzdobě kostela sv. Máří Magdaleny a sv. Vavřince v Halle (na kterých se mohl IW sám podílet ještě v době, kdy pracoval v Cranachově dílně) a také retáblu se Smrtí Panny Marie od jiného Cranachova žáka - tzv. Mistra Pflockova oltáře (1522). Ten byl zhotoven pro pohřební kapli rodiny Pflocků v kostele sv. Anny v saském Annabergu.[7] Želinský oltář, objednaný Oplem z Fictumu, byl nejspíše původně určen pro františkánský kostel Čtrnácti svatých pomocníků v Kadani, který rod Fictumů podporoval v těžkých časech a kde se nacházejí jejich náhrobky. Datace oltáře může souviset s připravovaným tažením proti Turkům v roce 1526, kdy se možnost náhlé smrti bez zaopatření stala reálnou. Tomu odpovídá i centrální výjev se Smrtí Panny Marie, který se v souvislosti s tzv. "dobrou smrtí" často objevoval na epitafech v pohřebních kaplích (viz. Svatojiřský oltář). Panna Maria tak ztělesňuje duši spravedlivého, spaseného člověka, ležícího na lůžku a přijímajícího poslední pomazání a zároveň přímluvkyni při posledním soudu. Mariánské výjevy na křídlech oltáře vycházejí z grafických listů A. Dürera a L. Cranacha a zobrazují scény: Zvěstování Panně Marii, Navštívení P. Marie, Narození Krista, Klanění tří králů. Na predelle je výjev Oplakávání Krista a putti s erby Opla z Victumu a jeho manželky Doroty, rozené Trčkové z Lípy. Na pevných křídlech oltáře a zadní straně pohyblivých křídel jsou vyobrazeni zemští patroni (zleva) sv. Vojtěch, Václav, Zikmund a Vít.[8]

Vrcholným dílem Mistra IW je oboustranně malovaný Votivní obraz ze Šopky[9] (Pšovky) s Bolestným Kristem, smrtí a donátorem na jedné straně a Nejsvětější Trojicí (Trůnem milosti) na straně druhé. Kristus je představen jako ten, kdo podstoupil oběť pro očištění lidstva od hříchů a ukazuje rány aby vybídl k potrestání hříšníků, pro něž byla nadarmo podstoupena. Trůn milosti zobrazuje Boha, který pro spásu lidstva obětoval svého syna (adorace Nejsvětější Trojice je též námětem o něco starší malby Mistra Litoměřického oltáře). Postava Krista vychází z předlohy Albrechta Dürera (1500), ale vyznačuje se mimořádnou invencí v kompozici, jemností provedení, měkkými lazurami a pečlivým provedením detailů. Malířskou kvalitou je obraz srovnatelný např. s Cranachovým Pražským oltářem.[10][11] Identita donátora obrazu je nejistá. V roce 1502 udělil Vladislav Jagellonský podací právo ke kostelu sv. Vavřince v Pšovce a právo zvolit klášter za rodové pohřebiště Albrechtu z Kolovrat a na Libštejně. V době vzniku obrazu již ale držel patronátní právo rytíř a v letech 1512–1523 a 1525–1537 nejvyšší písař a královský sekretář Radslav Beřkovský ze Šebířova a na Liběchově (†1537). Donátorem by mohl být i Jaroslav Hasištejnský z Lobkovic, který sídlil v nedalekém Obříství a zemřel roku 1529.[12]

Dva votivní obrazy s Madonami, datované letopočtem 1538, byly objednány bohatými měšťany. Oba se vyznačují pečlivým provedením detailů, jemnou modelací a sytou barevností. Epitaf plzeňského měšťana Kašpara Kašpárka s malým Ježíšem, držícím levou rukou hrozen a v pravé ruce kuličku vína nad hlavou donátora, odkazuje k eucharistii. Mostecká deska s postavou Assumpty na půlměsíci a klečícími donátory v medailonech většinou opakuje scény z Želinského oltáře (Zvěstování, Navštívení P. Marie, Narození Ježíše a Smrt Panny Marie). Medailon vpravo nahoře (Kristus zjevující se Panně Marii) vychází z dřevořezu A. Dürera. Uspořádání výjevů do medailonů bylo oblíbené v Německu a souviselo se zakládáním růžencových bratrstev.[13]

Posledním signovaným dílem Mistra IW , známým též ze dvou pozdějších kopií v Duchcově a Chomutově, je Odpočívající Kristus (1541, nyní Drážďany). U oltářů z pozdější doby mohla být signatura na některé části, která se nezachovala, např. na predelle. Připsání dalších děl Mistru IW je podloženo srovnávací analýzou slohu, malířské techniky a restaurátorskými zprávami.

Zavraždění sv. Václava z roku 1543 vychází z kompozice nástěnné malby Mistra litoměřického oltáře ve Svatováclavské kapli a dřevořezu Lucase Cranacha. Obraz mohl být objednán v době, kdy se katedrála opravovala po velkém požáru roku 1541, v souvislosti s očekávanou návštěvou Ferdinanda I. v Praze (1543). O tom svědčí i dva erby s českým lvem a říšskou orlicí nad portálem.

Stětí sv. Kateřiny je patrně střední částí rozebraného a ztraceného oltáře. Vyznačuje se novým pojetím prostoru s příkrým kopcem v pozadí, živými gesty postav a kompozicí, která umocňuje rozmáchlé gesto kata. Obraz je považován za jedno z nejkvalitnějších děl Mistra I.W.[14]

Osecký oltář se stětím sv. Barbory vychází ze stejné kompozice ústředních postav jako předchozí Stětí sv. Kateřiny a na pozadí zobrazuje ve čtyřech prostorových plánech další scény z legendy sv. Barbory. V levém dolním rohu je několik drobných vyobrazení se skrytým významem, která odkazují k teologickým textům. Na pohyblivých křídlech jsou vlevo sv. Petr, vpravo sv. Pavel. Zavřená křídla s ochránci před morem a epidemiemi - sv. Rochem s sv. Šebestiánem byla ve své době častým námětem. Objednavatelem byl (podle erbu na křídle se sv. Šebestiánem) osecký hejtman Richard Kozelka ze Hřivic, povýšený roku 1546 do šlechtického stavu. Z oseckého kláštera pochází také obraz přisuzovaný dílně Mistra I.W. kolem roku 1550 - Povýšení měděného hada. Neobvyklý námět je převzat z Cranachova alegorického obrazu Zákon a milost (1529), kde je součástí výjevu v pozadí.

Seznam děl[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Junius W, Der Meister I.W., Ein böhmischer Cranach-Schüller, in: Belvedere, Bd. XIII, Wien 1928, 138–141.
  2. Schade W, Die Malerfamilie Cranach, Dresden 1974
  3. Chytil K, Kdo byl Mistr I.W.?, in: Památky archeologické a místopisné XVI., 1893-1895, Praha 1896, s. 557
  4. Cranachův nejúspěšnější žák v Čechách – Mistr I.W., in Hamsíková M, 2011, s. 141-172
  5. Ivana Kyzourová: Příspěvky k dílu Mistra I.W., in: Umění 3/4, 1996, 261–270.
  6. CDA: gallery
  7. Hamsíková M, 2011, s. 142, 158
  8. Kesner Ladislav: Oltář želinský, in: PPŽ, roč. 28, č. 3, 14–20.
  9. Kesner, Ladislav - Mistr IW - votivní obraz ze Pšovky s Kristem, Smrtí a prosebníkem, in: Mělník - Pšovka. Sborník vydaný při příležitosti znovuvysvěcení kostela sv. Vavřince v Mělníku-Pšovce obnoveného po povodni roku 2002. 15. srpen 2004 / Mělník : Město Mělník, 2004 s. 54-61.
  10. Kesner L, 1993, s. 28-29
  11. Hamsíková M, 2011, s. 162
  12. Hamsíková M, 2011, s. 166-167
  13. Hamsíková M, 2011, s. 248-250
  14. Hamsíková M, 2011, s. 258-259
  15. Royt J, 2015, s. 207-211
  16. Sotheby ´s: The Monogrammist I.W.: Lucretia
  17. Kesner L, 1993, s. 30-31
  18. Sbírka starého umění [online]. Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, [cit. 2013-06-25]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Royt, Gotické deskové malířství v severozápadních a severních Čechách, 1340-1550, 352 str., Karolinum Praha 2015, ISBN 9788024631745
  • Hamsíková Magdalena, Recepce díla Lucase Cranacha st. v malířství první poloviny 16. století v Čechách, disertační práce, FF UK Praha, 2011
  • Kesner, Ladislav st., Mistr IW - votivní obraz ze Pšovky s Kristem, Smrtí a prosebníkem, Mělník - Pšovka. Sborník vydaný při příležitosti znovuvysvěcení kostela sv. Vavřince v Mělníku-Pšovce obnoveného po povodni roku 2002. 15. srpen 2004 / Špačková, Renata Mělník : Město Mělník, 2004, 92 s., il., s. 54-61, ISBN 80-239-3338-8
  • Šamšulová Eva, Několik poznámek k ikonografii deskových oltářů. In: Památky, příroda, život. Vlastivědný čtvrtletník Chomutovska. / Chomutov : Okresní muzeum v Chomutově 28, č. 2, (1996,) s. 47-50.
  • Mannlová-Raková Heide, Osecký opat Bartoloměj a jeho vztah k Mistru I. W. In: 800 let kláštera Osek : jubilejní sborník. = 800 Jahre Kloster Ossegg. Festschrift / ed. Norbert Krutský Osek : Cisterciácké opatství Osek - Spolek přátel kláštera Osek, 1996 s. 157-164.
  • Kesner Ladislav, Mistr I W, Galerie výtvarného umění Litoměřice 1993
  • J. Homolka, L. Kesner, České umění gotické, Národní galerie v Praze 1964, s. 69
  • Umění tří dob. Katalog výstavy, Litoměřice 4. VI. - 26 IX. 1948 (s. 9)
  • Antonín Matějček, Nepoznaný obraz Monogramisty IW v Praze, in: Kniha o Praze – Pražský almanach, Praha 1931, s. 18–23.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]