Přeskočit na obsah

Miloslav Zatřepálek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Miloslav Zatřepálek
Narození7. února 1908
Chotěboř, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí19. listopadu 1956 (ve věku 48 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtíprůstřel srdce
Alma materVojenská akademie v Hranicích, Vysoká škola válečná
Povolánívoják z povolání (důstojník)
Zaměstnavatelčeskoslovenská armáda
Titulplukovník generálního štábu (ve výslužbě)
Ocenění
  • Československý válečný kříž 1939
  • Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
  • Československá medaile za zásluhy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Západní budova Vojenské akademie v Hranicích na Moravě
Budova Vysoké školy válečné v Praze
Dům na adrese: Revoluce 1372/1, 143 00 Praha 12 - Modřany, kde za protektorátu bydlel Ljubomír Seykora a odkud několikrát vysílala Zatřepálkova ilegální radiová stanice KEY
Amatérská vysílačka modřanské ilegální organizace pro spojení s Londýnem
Amatérský krátkovlnný přijímač modřanské ilegální organizace pro příjem londýnského rozhlasu

Miloslav Zatřepálek (7. února 1908, Chotěboř19. listopadu 1956, Praha)[1] byl zpravodajský důstojník prvorepublikové československé armády, který se za Protektorátu Čechy a Morava zapojil do domácího odboje v rámci ilegální vojenské organizace Obrana národa. Protiněmecké aktivity vykonával od září roku 1939 do března 1945, prožil 1 335 dní v ilegalitě, mnohokrát unikl před nástrahami gestapa, které jej nakonec zatklo těsně před koncem druhé světové války. Dožil se se ctí osvobození Československa, ale po únoru 1948 byl předčasně penzionován, s hodností plukovníka generálního štábu musel z československé armády odejít a za nejasných okolností byl v roce 1956 nalezen v Praze mrtev s průstřelem srdce.

Mládí, studia, do druhé světové války

[editovat | editovat zdroj]

Miloslav Zatřepálek se narodil 7. února 1908 v Chotěboři[2] na Českomoravské vrchovině.[1] Po skončení středoškolského studia se rozhodl pro kariéru důstojníka československé armády[1] a nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě.[2][3] Po jejím absolvování (v roce 1928 s výborným prospěchem)[3] byl zařazen k dělostřelectvu[1] a sloužil (jako poručík dělostřelectva)[3] v několika posádkách.[2] Během plukovního cvičení v červnu 1930 zachytil Zatřepálka projíždějící motocykl a těžce jej zranil.[3] Na Vysokou školu válečnou v Praze byl přijat v roce 1935[3] a studium zde ukončil (s výtečným prospěchem)[3] po třech letech (v roce 1938).[2][1] S hodností kapitána generálního štábu byl jako zpravodajský důstojník vyššího štábu[3] převelen na Slovensko.[2]

V domácím odboji za protektorátu

[editovat | editovat zdroj]

Deaktivace

[editovat | editovat zdroj]

Po obsazení Čech a Moravy hitlerovským Německem a po nastolení protektorátu byla rozpuštěna prvorepubliková armáda a její důstojníci byli deaktivováni. Protektorátní režim je pak zařadil na různé pozice ve státní správě. Miloslav Zatřepálek byl takto zařazen v rámci civilní zprávy na úřednickou funkci na ministerstvu veřejných prací[2] a převeden na zemský úřad do Brna.[3]

Zapojení do odboje

[editovat | editovat zdroj]

V této době se (jako většina bývalých profesionálních vojáků, kteří po 15. březnu 1939 neodešli za hranice)[1] zapojil do ilegální práce ve vojenské odbojové organizaci Obrana národa (ON), kde vykonával zpravodajskou činnost.[3] Získával strategické informace a z dalších zdrojů odboji dodávané zprávy (po jejich ověření) postupoval k odesílání do zahraničí.[1][p. 1] Od září 1939 operoval jako zpravodajec v Praze.[1] Myšlenku na opuštění protektorátu v roce 1940 a začlenění se do bojů v zahraničí Zatřepálkovi jeho nadřízení ilegálové z ON rozmluvili s tím, že tato cesta je primárně určena jen těm, kteří jsou přímo ohroženi zatčením gestapem.[1] Během své zpravodajské ilegální činnosti později spolupracoval (mimo jiné) i s třemi králi – podplukovníkem Josefem Balabánem, podplukovníkem Josefem Mašínem a štábním kapitánem Václavem Morávkem.[2] Na jaře roku 1941 zahájilo gestapo rozsáhlé zatýkání odbojářů. (Josef Balabán byl zatčen 22. dubna 1941 a Josef Mašín byl zatčen 13. května 1941 a gestapo posíleno předchozími úspěchy v boji se třemi králi stále hledalo unikajícího Václava Morávka.) V zatýkacích akcích gestapo pokračovalo i v létě 1941, kdy se jej poprvé pokusilo zatknout v jeho zaměstnání dne 24. července 1941, ale Zatřepálek zatčení unikl a přešel do ilegality,[1] v níž pak následně strávil celkem 1 335 dní.[2]

V ilegalitě

[editovat | editovat zdroj]

V Modřanech, kde se ukrýval od poloviny září 1941 do poloviny listopadu 1941, získal díky odbojové skupině Františka Kolmana falešné osobní doklady.[1] Zatřepálek unikl i další vlně zatýkání, která byla spojena s likvidací zbytku zpravodajsko-diverzí skupiny tří králů na jaře 1942.[p. 2] V pořadí již třetímu pokusu o zatčení (během druhé heydrichiády) unikl Zatřepálek také.[1]

Výsadkáři

[editovat | editovat zdroj]

Sovětský zpravodajský výsadek s názvem „Operace Lukaševič III. – Suliga“ čítal dvojici sovětských zpravodajců, kteří byli vysazeni do protektorátu v noci z 18. na 19. února 1945 v průhonické oboře. Jejich úkolem bylo spojit se s domácím odbojem (na předem dohodnutých záchytných adresách), převzít (či posílit) existující nebo zbudovat novou zpravodajskou síť a cestou radiových depeší předávat informace o dění v Praze a okolí do zpravodajského oddělení štábu 1. ukrajinského frontu.

Velitel paravýsadku Ivan Prokofjevič Kurilovič (krycí jméno plukovník Stefan/Richard Suliga) získal ilegální ubytování u Josefa Olivy - jednoho z odbojářů – členů ilegálního národního výboru na Točné.[1] S touto odbojovou buňkou úzce spolupracoval i modřanský ilegální národní výbor, v jehož čele stál stavitel František Kolman.[1] Jedním ze členů tohoto nelegálního uskupení byl lokální odbojář Ljubomír Seykora.[1] Modřanská odbojová skupina pak měla přes místního zkušeného rezidenta štábního kapitána Miloslava Zatřepálka napojení na pražskou Obranu národa.[1]

„Milada“

[editovat | editovat zdroj]

Dne 20. února 1945 došlo k setkání Ljubomíra Seykory a velitele paravýsadku Ivana Prokofjeviče Kuriloviče (alias plukovníka Suligy) v Seykorově domě číslo popisné 1372 v Modřanech na Komořansku.[1] Seykora poté informoval „o kontaktu“ patřičné odbojové struktury a 2. března 1945 se opět v jeho domě setkal Ivan Prokofjevič Kurilovič se štábním kapitánem Miloslavem Zatřepálkem a Františkem Kolmanem. Na tomto setkání došlo k vytvoření zpravodajské skupiny „Milada“.[1] Ta byla tvořena ilegálním národním výborem Modřany a Zatřepálkovou skupinou Obrany národa.[1]

„Milada“ se následně stala důležitým zdrojem zpravodajských informací, které putovaly přes Ljubomíra Seykoru na Točnou k „plukovníku Suligovi“ a odtud přes jeho radistu – československého nadporučíka Štefana Šahura (krycí jméno Ján Kolár) se dostávaly ke štábním zpravodajcům 1. ukrajinského frontu.[1]

Modřanské vysílačky

[editovat | editovat zdroj]

V březnu 1944 začal štábní kapitán Miloslav Zatřepálek usilovat o získání ilegálních vysílaček pro spojení s Londýnem.[1] V tomto úsilí jej podpořila i hlava modřanské odbojové skupiny František Kolman.[1] Úkol získat vysílačky (dle Zatřepálkova zadání) vyřešil Kolmanův ilegální národní výbor v Modřanech tak, že přístroje nakonec sestavili radioamatéři Václav Hodek a Jaromír Šenk z Modřan a Zdeněk Kaván z Braníka.[1] Pro tyto amatérské vysílačky ATA a BOB získal (kurýrem přes Švýcarsko) z Londýna Zatřepálek jak potřebný šifrovací klíč, tak i náležitá hesla. [1] Ilegální vysílačky byly ukryty u Františka Kolmana.[1] Vysílalo se z různých míst, kam se přístroje dočasně stěhovaly (nejčastěji to ale bylo z domu Ljubomíra Seykory).[1][p. 3] Od listopadu 1944 do poloviny března 1945 se s těmito pojítky pokoušel Zatřepálek (pod volacím znakem KEY resp. KEJ) navázat spojení s Londýnskou exilovou vládou, respektive s Vojenskou radiovou ústřednou ve Woldinghamu u Londýna, ale úspěšný nebyl ani v jednom z 11 případů.[2]

Dalším dvěma pokusům gestapa o jeho zatčení rovněž unikl.[1] Dne 20. března 1945 (během poslední velké razie gestapa proti českému odboji) na ulici na Vinohradech, kde byl na konspirační schůzce, obstoupila Zatřepálka trojice mužů, oslovila jej pravým jménem a zatkla jej.[2] Následoval zápas zatýkaného s gestapáky[1] a jeho pokus o útěk, který byl zmařen postřelením do nohy.[2] Projektil minul tepnu a uvízl v Zatřepálkově stydké kosti.[2][1] Zatřepálkovo zatčení nebylo náhodné, přibližně od 6. března 1945 jej již gestapo sledovalo.[1] Zatčení, výslechy a konfrontace pak německé vyšetřovatele dovedly i k modřanské ilegální skupině, kde se první zatčení odehrálo už 22. března 1945 (a další následovala).[1]

Pražské květnové povstání

[editovat | editovat zdroj]

Bití, zostřené výslechy, konfrontace v Petschkově paláci a věznění na Pankráci[3] skončilo až 5. května 1945, kdy byl Zatřepálek v pankrácké věznici osvobozen.[2] Po vypuknutí pražského květnového povstání se Zatřepálek přesunul na Vojenské velitelství Velké Prahy Bartoš (do Bartolomějské ulice) a zde se aktivně zapojil do probíhajícího povstání.[3] V poledne 6. května 1945 odjel spolu s výsadkářem kapitánem Jaromírem Nechanským k Československé národní radě.[1] Zde byl zadržen a obviněn ze spolupráce s gestapem.[1][p. 4] Po pěti dnech týrání a ponižování byl nakonec (dne 11. května 1945)[1] bez omluvy Zatřepálek propuštěn na svobodu, protože se u něj žádná kolaborace s Němci neprokázala.[2]

Po druhé světové válce

[editovat | editovat zdroj]

Za odbojovou činnost v Protektorátu Čechy a Morava obdržel Zatřepálek řadu vyznamenání:[3]

Po osvobození Československa nastoupil Zatřepálek zpět do armády a nějaký čas působil i v Londýně. Zde vykonával funkci zástupce československého vojenského a leteckého přidělence.[3] V roce 1946 byl povýšen (s platností od roku 1938) na štábního kapitána dělostřelectva,[7] od 1. září 1948 se stal plukovníkem generálního štábu.[8]

Po únoru 1948 byl z této funkce odvolán zpět do vlasti a krátce působil v Brně.[3] V roce 1951 byl předčasně penzionován[3] a musel armádu opustit.[2] V pondělí 19. listopadu 1956 byl v blízkosti Lichtenštejnského paláce v Praze nalezen mrtev s prostřeleným srdcem.[2][1] Nejasný případ smrti plukovníka generálního štábu ve výslužbě Miloslava Zatřepálka byl nezvykle rychle policií uzavřen jako sebevražda.[2][1]

  1. Veškeré zprávy, které získala rozvědná síť tří králů, podléhaly před odesláním mimo protektorát zpravodajskému vyhodnocování, které prováděli štábní kapitán Miloslav Zatřepálek a plukovník generálního štábu Josef Churavý.[4] Takto zpracovaný informační materiál byl do zahraničí předáván kurýrní cestou (rozsáhlejší zprávy, mikrofilmy) nebo radiotelegrafickou cestou pomocí ilegálních vysílaček (aktuální informace urgentního charakteru).[4]
  2. Jan Karel byl zatčen 4. března 1942. Václav Morávek zahynul při přestřelce s gestapem na Prašném mostě v Praze 21. března 1942[5] a ve stejný den (21. března 1942) byli zatčeni i další důležití spolupracovníci tří králů a ON: Václav Řehák, Břetislav Schweizer (* 1915) a Jiří Zeman.[5] Další zatýkání proběhlo 23. března 1942, kdy byli zatčeni tito spolupracovníci tří králů a členové ON: knihkupec Karel Šváb a Zdena Schwarzová (* 1905). Gestapo pak Švábovo knihkupectví použilo jako léčku na další odbojáře. Dne 24. března 1942 v tomto knihkupectví zatklo redaktora Vincy Schwarze.[5] Čeští policisté František Kosík a Václav Ajšman byli zatčeni v březnu 1942. Josef Líkař byl zatčen 15. května 1942.
  3. Na verandě domu Ljubomíra Seykory byl nakonec trvale umístěn anténní přívod, který procházel oknem. Vlastní drátová anténa se pak nacházela na Seykorovic zahradě[1] (maskovaná coby šňůra na sušení prádla).
  4. Příkaz k zadržení Miloslava Zatřepálka vydal předtím Josef Smrkovský. Ten byl v době pražského květnového povstání členem České národní rady (ČNR) za KSČ. Za příkazem k zajištění zřejmě bylo zmanipulované nařčení, že Zatřepálek je konfidentem gestapa.[2]
  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an MUNZAR, Zdeněk, Mgr.; KMOCH, Pavel, Mgr. zastavení číslo 18. „Voláme Londýn“ [online]. web: Praha 12, 2020-03-12, rev. 2020-03-12 [cit. 2022-04-10]. Projekt: Stezka svobody. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q r MAREK, Jindřich. 1 335 dní v ilegalitě. Miroslav Zatřepálek zemřel na průstřel srdce u Lichtenštejnského paláce [online]. web: Lidovky cz, 2021-05-09 [cit. 2022-04-10]. Seriál „Kalendář“ (ve spolupráci s VHÚ Praha). Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h i j k l m n o ŠKODOVÁ, Miluše. Miloslav Zatřepálek (* 7. 2. 1908, Chotěboř (okres Havlíčkův Brod) – 19. 11. 1956, Praha) [online]. web: Osobnosti regionu cz [cit. 2022-04-10]. Voják z povolání (2. sv. válka) a odbojář. Dostupné online. 
  4. a b KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové. Praha: Rybka, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X. S. 83, 173. Ve jmenném rejstříku uváděn jako „Miroslav“ Zatřepálek. 
  5. a b c PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Březen 1942, s. 361, 362. 
  6. Vyznamenaní čs. válečným křížem 1939. S. 408. Osobní věstník čs. ministerstva národní obrany [online]. MNO, 1946-04-13. Čís. 36, s. 408. Dostupné online. 
  7. Povýšení na štábní kapitány dělostřelectva. S. 1115. Osobní věstník čs. ministerstva národní obrany [online]. MNO. Roč. 1946, s. 1115. Dostupné online. 
  8. Povýšení na plukovníky generálního štábu. S. 736. Osobní věstník čs. ministerstva národní obrany [online]. 1948-10-23. S. 736. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Hana Pecová. Kdo byl Miloslav Zatřepálek IN: Chotěbořské Echo, ročník 6., číslo 8, (1996), strany 8 a 9 (Městská knihovna Chotěboř)

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]