Ljubomír Seykora

Ljubomír Seykora
Ljubomír Seykora
Narození	17. srpna 1891; Niš, Srbsko
Úmrtí	10. dubna 1960 (ve věku 68 let)
Bydliště	Praha, Modřany (Revoluce 1372/1, 143 00 Praha 12 - Modřany)
Domovské město	Praha, Modřany
Ocenění	; ;
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ljubomír Seykora (17. srpna 1891, Niš – 10. dubna 1960) byl v době Protektorátu Čechy a Morava činný v domácím odboji v pražské oblasti Modřan a Komořan. Účastnil se aktivně pražského květnového povstání a po druhé světové válce byl oceněn Československou vojenskou medailí Za zásluhy a Pamětním odznakem Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých po obětech nacismu 1939–1945.

Život

Rodinný původ, první světová válka

Ljubomír Seykora se narodil 17. srpna 1891 v obci Niš v Srbsku. Jeho otec byl občanem rakousko-uherské monarchie a po návratu do Rakouska-Uherska odvedli jeho syna Ljubomíra do řad vojáků c. a k. rakousko-uherské armády, kde během první světové války nastoupil jako infanterista pražského pěšího pluku číslo 28.^[1]

Druhá světová válka

Zapojení do domácího odboje

Po 15. březnu 1939 se Ljubomír zapojil do protiněmeckých aktivit. Ve svém domě, kde za protektorátu bydlel (na adrese: Revoluce 1372/1, 143 00 Praha 12 - Modřany) přechovával na půdě ilegálně držené zbraně.^[1] Také finančně a jinak hmotně podporoval rodiny zatčených odbojářů a pozůstalé po popravených příslušnících domácího odboje.^[1] Svým známým umožňoval tehdy přísně zakázaný poslech zahraničního rozhlasu na krátkých vlnách.^[1]

Členem ilegálního modřanského národního výboru se stal na jaře 1944. Tuto organizaci řídil stavitel František Kolman a Ljubomír zajišťoval spojení modřanských odbojářů s ilegálním národním výborem na Točné.^[1] Modřanská odbojová skupina úzce spolupracovala (prostřednictvím štábního kapitána Miloslava Zatřepálka) s pražskou vojenskou odbojovou organizací Obrana národa.^[1]

Generál František Bláha

Na začátku října 1944 se podařilo Seykorovi navázat kontakt s rozvětvenou východočeskou Obranou národa brigádního generála Františka Bláhy.^[1] Generál Bláha stál (coby vrchní velitel) v čele Obrany národa od 22. června 1944, kdy byl zatčen její dosavadní vrchní velitel generál Zdeněk Novák.^[1] Ve spolupráci s příslušníky britského para-výsadku Barium vybudoval generál Bláha ve východních Čechách mobilizační síť počítající s vytvořením čtyř divizí a jejich nasazením po přiblížení se fronty.^[1]

Ještě než se ale mohla patřičně rozvinout spolupráce modřanských odbojářů (respektive těch pražských) s Bláhovo východočeskou organizací zatklo gestapo 17. listopadu 1944 generála Františka Bláhu a následně pak rozbilo i celou ilegální východočeskou odbojovou strukturu.^[1] Rozbitím východočeské větve přišla Obrana národa o možnost využívat vysílačky para-výsadku Barium a tím i o kontakt s exilovou vládou v Londýně.

Modřanské vysílačky

Ilegální modřanský národní výbor zajistil (dle požadavku štábního kapitána Miloslava Zatřepálka) pořízení dvou vysílacích kompletů pro radiové spojení s Londýnem.^[1] Dvojici vysílaček (ATA a BOB) zkonstruovali mezi létem a podzimem roku 1944 radioamatéři Václav Hodek a Jaromír Šenk z Modřan a Zdeněk Kaván z Braníka.^[1] Z Londýna se podařilo Zatřepálkovi získat (kurýrní cestou přes Švýcarsko) volací označení KEY (resp. KEJ), šifrovací klíč i hesla.^[1]

Komunikační komplety (vysílačky a přijímače) byly uskladněny u Františka Kolmana, ale na vysílací relace se stěhovaly na různá stanoviště.^[1] Obvykle se ale vysílalo z verandy domu Ljubomíra Seykory, na jehož zahradě byla natrvalo instalována zamaskovaná drátová anténa.^[1] Od listopadu 1944 do poloviny března 1945 bylo odvysíláno celkově 11 zpravodajských relací, ale londýnské radiové ústředí z nich nezachytilo ani jedinou.^[1]

„Milada“

Dne 20. února 1945 se Ljubomír Seykora setkal se svém domě číslo popisné 1372 v Modřanech na Komořansku s Ivanem Prokofjevičem Kurilovičem (alias plukovníkem Suligou) – velitelem malého sovětského zpravodajského výsadku s názvem „Operace Lukaševič III. – Suliga“.^[1] Seykora poté informoval „o kontaktu“ patřičné odbojové struktury a 2. března 1945 se opět v jeho domě setkal Ivan Prokofjevič Kurilovič se štábním kapitánem Miloslavem Zatřepálkem a Františkem Kolmanem.^[1] Na tomto setkání došlo k vytvoření zpravodajské skupiny „Milada“. Ta byla tvořena ilegálním modřanským národním výborem a Zatřepálkovou skupinou Obrany národa.^[1]

„Milada“ se následně stala důležitým zdrojem zpravodajských informací, které putovaly přes Ljubomíra Seykoru na Točnou k „plukovníku Suligovi“ a odtud přes jeho radistu – československého nadporučíka Štefana Šahura (krycí jméno Ján Kolár) se dostávaly ke štábním zpravodajcům 1. ukrajinského frontu.^[1]

Zatčení a květnové povstání v Praze

V souvislosti s prozrazením Zatřepálkovy odbojové skupiny byl Ljubomír Seykora zatčen gestapem 29. března 1945 a zatčeni byli i mnozí členové modřanského ilegálního výboru.^[1] Seykora byl osvobozen 5. května 1945 v souvislosti s událostmi pražského květnového povstání. Do Modřan se vrátil (spolu s ostatními členy modřanského ilegálního národního výboru) v noci z 5. na 6. května 1945. Jimi vytvořený revoluční národní výbor následně převzal správu Modřan. ^[1]

Ljubomír Seykora zemřel ve věku 68 let dne 10. dubna 1960.

Ocenění

Za organizační práci při řízení obce během bojů v květnu 1945 obdržel Ljubomír Seykora písemné uznání. To mu udělil generál František Slunečko – vojenský velitel Čech při pražském povstání 1945 a zároveň poslední velitel ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa. ^[1]

Za svoji odbojovou činnost získal Ljubomír Seykora tato ocenění:^[1]

Československá vojenská medaile Za zásluhy (červen 1947);
Pamětní odznak SOPVP 1939–1945; (leden 1948).

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ^r ^s ^t ^u ^v ^w ^x MUNZAR, Zdeněk, Mgr.; KMOCH, Pavel, Mgr. zastavení číslo 18. „Voláme Londýn“ [online]. web: Praha 12, 2020-03-12, rev. 2020-03-12 [cit. 2022-04-13]. Projekt: Stezka svobody. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ljubomír Seykora na Wikimedia Commons

[Stezka.svobody.18-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ^r ^s ^t ^u ^v ^w ^x MUNZAR, Zdeněk, Mgr.; KMOCH, Pavel, Mgr. zastavení číslo 18. „Voláme Londýn“ [online]. web: Praha 12, 2020-03-12, rev. 2020-03-12 [cit. 2022-04-13]. Projekt: Stezka svobody. Dostupné online.

[1]