Přeskočit na obsah

Josef Líkař

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Líkař
Josef Líkař
Josef Líkař
Narození12. května 1903
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. června 1942 (ve věku 39 let)
Praha, Kobyliská střelnice, Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava[1]
Příčina úmrtípopraven zastřelením[1]
BydlištěKarlovarská 327/45, Praha 6 (Praha 17) Bílá Hora[1]
Povolánímistr klempířský
Partner(ka)Marie Líkařová (rozená Řeháková) (* 7. října 1906)[2]
DětiJindřich Líkař
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Líkař (12. května 1903[2] – 30. června 1942 v Praze na Kobyliské střelnicí[1]) byl klempířský mistr, který během Protektorátu Čechy a Morava bydlel se svojí manželkou Marií v domku v Praze na Bílé Hoře, kde měl klempířskou dílnu. Pro odboj Josef Líkař spolu se svým švagrem Václavem Řehákem a zámečníkem Františkem Mandysem nejprve vyráběli plechové krabice pro bezpečné uložení zbraní, kterých se odbojáři ilegálně zmocnili. Později přešli na výrobu „cukroví“ (odbojové krycí označení výbušnin a sabotážních strojů) pro podplukovníka Josefa Mašína a jeho zpravodajsko-sabotážní skupinu. Mezi blízkými spolupracovníky Tří králů byla tato dílna známa jako „cukrárna“. Klempířský mistr Josef Líkař byl na jaře roku 1942 zatčen a později (30. června 1942) popraven ve stejný den a na stejném místě jako podplukovník Josef Mašín, plukovník Josef Churavý a další členové a podporovatelé ilegální odbojové organizace Obrana národa.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Josef Líkař se narodil 12. května roku 1903.[2] Vyučil se klempířem. Druhá republika (období od 1. října 1938 do 14. března 1939) jej zastihla v roli živnostníka – klempířského mistra s vlastní klempířskou dílnou a domkem (na adrese Karlovarská 327/45, Praha 6 (Praha 17) Bílá Hora[2][1]), ve kterém bydlel se svojí manželkou Marií Líkařovou (rozenou Řehákovou).

[editovat | editovat zdroj]

Podplukovníka Josefa Mašína seznámil poštmistr Jan Drobný s klempířem Josefem Líkařem nejspíše krátce po podepsání Mnichovské dohody a spolupráce započala prakticky ihned v polovině března 1939, kdy se Josef Mašín snažil využít dočasného zmatku, ve kterém německé úřady ještě neměly zaevidované počty o množství zbraní a výbavy armády ČSR.[3] K Josefu Líkaři a jeho práci pro odboj se nakonec postupem doby přidala celá jeho rodina: manželka Marie a její bratři Václav Řehák a František Řehák[3] a také zámečník František Mandys, který měl naproti Líkařovu domku svou dílnu, kde skupina přechovávala zbraně (pušky).[4] Do odboje se zapojil i přítel Josefa Líkaře – Antonín Steiner, úředník generálního konzulátu ČSR v Istanbulu ve výslužbě.[3]

Podplukovník Josef Balabán navázal kontakt s klempířem Josefem Líkařem a jeho ženou Marií nejspíše prostřednictvím podplukovníka Josefa Mašína ještě během druhé republiky, když se oba (Balabán a Mašín) snažili „opatřit si spolupracovníky, na které by bylo spolehnutí v případě potřeby“.[5]

Ukrývání zbraní

[editovat | editovat zdroj]
Marie Líkařová (rozená Řeháková)

Byli to Josef Líkař a jeho švagr Václav Řehák, kdo pomohli podplukovníku Josefu Mašínovi vyvézt z ruzyňských kasáren (v polovině března 1939) několik kovových beden se zbraněmi a přestěhovat je do Líkařovy dílny.[6] Část zbraní ukryli ve sklepě, část jich zakopali na několika místech.[6] Dům a klempířská dílna na Bílé Hoře sloužil zřejmě jako jeden z největších úkrytů zbraní, zajištěných podplukovníkem Josefem Mašínem.[2][1] Pro potřeby Tří králů fungovala klempířská dílna jako zbrojnice a zbrojovka.[6] Byt Josefa Líkaře se stal arzenálem této zpravodajsko-sabotážní skupiny.[6] Sklad v krámku paní Marie Líkařové sloužil jako muniční sklad: v bedýnkách od zavařenin se ukrývaly výbušniny, pod podlahou ve sklepě pak pušky a náboje.[6] Marie Líkařová ve své poválečné výpovědi popsala spolupráci svého bratra a manžela s podplukovníkem Josefem Mašínem následovně:[3]

Krátce, než nás Němci obsadili 15. března roku 1939, pracovalo se na akci zbraní. Manžel i bratr dováželi v noci zbraně z ruzyňských kasáren, které se uschovávaly ve sklepě, v dílnách, dovážely se na Radost, do Zličína i do Řep. Zakopávaly se ve velkých barelech. V Řepích bylo zakopáno u Talacků v zahradě 230 pušek a náboje. Celkem 5 aut zbraní s náboji se rozebralo z ruzyňských kasáren. Akci vedl a zbraně vydal podplukovník Josef Mašín. Později po našem obsazení jezdili do Prahy, odkud vyvezli ohrožené letecké kulomety. Zbraně u nás uschované byly nejvíce browninky, pušky, 2 strojní pušky s náboji. V mém skladišti na zboží byly uloženy zbraně. V dílnách pod podlahou byly pušky, náboje a třaskaviny. Též měli přivézt 70 bedniček ručních granátů. Měly být maskovány jako marmeláda.

Marie Líkařová, poválečná výpověď, [3][7]

Výroba sabotážních přístrojů

[editovat | editovat zdroj]

Kromě skladování zbraní poskytoval dům a klempířská dílna Josefa Líkaře na Bílé Hoře Třem králům široké technické zázemí pro výrobu a kompletaci sabotážních přístrojů.[8] Toto bylo místo, kde podplukovník Josef Mašín připravil své první "pekelné stroje" určené pro sabotážní akce.[8] Tady klempíř Josef Líkař vyráběl plechové krabice na trhaviny, obaly na zápalné nálože i pouzdra na malé bombičky.[6] Klempířská dílna v Praze na Bílé Hoře byla mezi blízkými spolupracovníky Tří králů známa jako "cukrárna". Cukrovím se rozuměly výbušniny, které zde vyráběl majitel dílny Josef Líkař se svým švagrem Václavem Řehákem.[9] Kromě toho Josef Líkař a bratr paní Marie Líkařové - Václav Řehák (odbojové krycí jméno "Fešák") pracovali pro Tři krále jako spojky a pomocníci.[6]

  • Byla to Líkařova "cukrárna", kde byly nejspíše zhotoveny dva pekelné stroje, které Ctibor Novák převzal v dejvickém bytě Aloise Janotky, přepravil do Berlína a načasoval k výbuchu na den 15. září 1939.[8] Jedna z náloží explodovala před budovou policejního ředitelství na Alexanderplatz, druhá před budovou Ministerstva letectví na Leipzigerstrasse (Lipské třídě).[2][1] Účinky těchto pumových útoků se v literatuře liší, nicméně minimálně z psychologického hlediska byl jejich dopad nepopiratelný.[3] Sám Ctibor Novák po druhé světové válce vzpomínal:[10]
"Výbuchy v Berlíně vyvolaly u Němců pravé zděšení. Pobíhali bezhlavě po ulicích, volajíce: "Die Engländer sind da" (Angličani jsou tady) a vrhali se do tunelů podzemní dráhy, přičemž došlo k panice a bylo mnoho zraněných."

Ctibor Novák, vzpomínka na pumové útoky, [10]

  • Nejspíše to bylo opět v Líkařově "cukrárně", kde byla vyrobena "kufříková" nálož, kterou převzal v bytě Jiřího Zemana průvodčí lůžkových vozů Jan Karel a kterou nechal explodovat v prosinci 1940 na Anhaltském nádraží v Berlíně.[2][1] Výbuch v centru Berlína vyvolal velký rozruch. Exploze způsobila německé říšské železnici velkou škodu především tím, že výbuch zdemoloval kolejiště[11][12], kam se přistavovaly salonní vlaky nacistických pohlavárů. Pokus o atentát na říšského vedoucího SS Heinricha Himmlera, vyvolal v nejvyšších nacistických kruzích značný rozruch a posílil morálně domácí (český) odboj.[13]

Ilegální tiskoviny

[editovat | editovat zdroj]

Kromě „cukroví“ se v domku u Líkařů (od podzimu 1939) rozmnožovaly (na psacím stroji a cyklostylu[6]), tiskly a skladovaly letáky a ilegální tiskoviny a konala se zde řada konspiračních schůzek.[2][1] Dokonce se zde tiskla část nákladu ilegálního časopisu V boj[8] (a to až do jara 1942).[2][1] Některé články do časopisu V boj psal podplukovník Josef Mašín.[8] Marie Líkařová po válce vypověděla, že v rámci spolupráce s rodinou Líkařovou a Řehákovou:

... jsme také rozšiřovali noviny "V boj", které přinášel podplukovník Josef Mašín, nebo bratr od majora Jana Sadílka. Do tohoto časopisu přispíval i podplukovník Josef Mašín, který svoje články psal u nás na našem psacím stroji.

Marie Líkařová, poválečná výpověď, [3][7]

Závěr

[editovat | editovat zdroj]

Klempířský mistr Josef Líkař byl 15. května 1942 zatčen a dne 30. června 1942 (za druhého stanného práva) popraven v pozdních odpoledních hodinách zastřelením na Kobyliské střelnici v Praze.[2][1][3] Bylo to na stejném místě a ve stejný den[9], jako byli popraveni jeho bělohorští spolupracovníci Václav Řehák a František Mandys i další členové ilegální organizace Obrana národa a jejich spolupracovníci v odboji: Jiří Zeman, Jan Karel,[3] podplukovník Josef Mašín, plukovník Josef Churavý, major letectva RNDr. Josef Jedlička (celkem na 70 osob).

  • Seznam popravených na Kobyliské střelnici 30. června 1942
  • Popravní protokol z 30. června 1942 (1. strana, německý originál)
    Popravní protokol z 30. června 1942 (1. strana, německý originál)
  • Popravní protokol z 30. června 1942 (1. strana, překlad do češtiny)
    Popravní protokol z 30. června 1942 (1. strana, překlad do češtiny)
  • Popravní protokol z 30. června 1942 (2. strana, německý originál)
    Popravní protokol z 30. června 1942 (2. strana, německý originál)
  • Popravní protokol z 30. června 1942 (2. strana, překlad do češtiny)
    Popravní protokol z 30. června 1942 (2. strana, překlad do češtiny)
  • Tryzna (30. června 1947), titulní strana dokumentu[14]
    Tryzna (30. června 1947),
    titulní strana dokumentu[14]
  • Trizna (30. června 1947), Seznam popravených[14]
    Trizna (30. června 1947), Seznam popravených[14]

Dovětek

[editovat | editovat zdroj]

Manželka Josefa Líkaře - Marie Líkařová a syn Jindřich Líkař se dožili konce protektorátu. Ještě v květnu 1945 předala Marie Líkařová některé z uschovaných zbraní povstaleckým jednotkám.[2][1]

Památka

[editovat | editovat zdroj]
Pamětní desky věnované popraveným na Kobyliské střelnice v Praze dne 30. června 1942 (Jméno Josefa Líkaře je mezi nimi)

Klempířského mistra Josefa Líkaře, rotmistra Václava Řeháka[15] a zámečníka Františka Mandyse připomíná památník[16] odhalený na Bílé Hoře v květnu roku 2013.[17] Původně na něm chybělo jméno Františka Mandyse, doplněno bylo v roce 2022.[18] Památník se nachází v parčíku mezi kostelem Panny Marie Vítězné a konečnou stanicí tramvaje (smyčka Bílá Hora).[19] Na památníku jsou následující nápisy:

  • Horní deska: PADLÝM, UMUČENÝM / A POPRAVENÝM / VE II. SVĚTOVÉ VÁLCE / 1939 - 1945
  • Dolní deska: ZAPOMENUTÝM HRDINŮM A OBĚTEM / DOMÁCÍHO PROTIFAŠISTICKÉHO ODBOJE / 2. SVĚTOVÉ VÁLKY /

JOSEF LÍKAŘ / VÁCLAV ŘEHÁK / FRANTIŠEK MANDYS / POPRAVENÝCH NACISTY 30. 6. 1942 / SPOLUPRACOVNÍKŮ pplk. JOSEFA MAŠÍNA, pplk. JOSEFA BALABÁNA a kpt. VÁCLAVA MORÁVKA / VOJENSKÉ ODBOJOVÉ ORGANIZACE / OBRANA NÁRODA[19]

Jména všech tři odbojářů jsou též uvedena na pamětních deskách v pietním areálu Kobyliské střelnice v Praze 8 (číslo za jménem udává věk popraveného): "JOSEF LÍKAŘ 39, FRANTIŠEK MANDYS 38, VÁCLAV ŘEHÁK 31".[20]

  • Inovovaný památník na Bílé Hoře v Praze

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g h i j k l PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Líkař Josef, Líkařová Marie, Líkař Jindřich). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Kapitola Karlovarská 379/45, Praha 6 (Praha 17), Bílá Hora, s. 576, 678. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k PADEVĚT, Jiří. Tři králové - odbojová činnost legendární skupiny a vysílací místa radiostanic Sparta I a Sparta II (rejstřík osob: Josef Líkař, Marie Líkařová). 1. vyd. Praha: Academia, 2017. 169 s. ISBN 978-80-200-2677-4. S. 122, 144, 145. 
  3. ↑ a b c d e f g h i DANÍČEK, Patrik. Josef Mašín, (nejen) očima potomků. Brno, 2016 [cit. 2017-12-16]. 131 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav. Vedoucí práce PhDr. Vladimír Černý, Ph.D.. s. 27, 28, 32, 36, 42, 59, 64, 98. Dostupné online.
  4. ↑ Hana Pavelková (1930 - 2020). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2025-04-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ Vojenský historický archiv (VHA), fond (sbírka) "308", signatura 308-60-4; Vzpomínky Marie Líkařové
  6. ↑ a b c d e f g h PETR, Kettner; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tajemství tří králů. Praha: Nakladatelství Mht, 1995. 174 s. (Akta: svazek první). Mht-06-95. S. 13, 15. O lidech, kteří nesměli vstoupit do historie. 
  7. ↑ a b Vojenský historický archiv (VHA), fond (sbírka) "308", signatura 30-4. "Obrana národa". Zpráva o činnosti jednotlivců 0-180: Zpráva o činnosti v illegální skupině Mašín – Balabán – Morávek. Vzpomínky Marie Líkařové
  8. ↑ a b c d e KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové (Rejstřík osob: Josef Líkař, Marie Líkařová). Praha: Rybka, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X. S. 35,52, 53, 56, 90, 91, 94, 214, 223, 233. 
  9. ↑ a b LEŽÁK, Zdeněk; KOCIÁN, Michal. Tři králové. 1. vyd. Praha: ARGO, 2017. 108 s. ISBN 978-80-257-2321-0. EAN: 9788025723210. 
  10. ↑ a b DANÍČEK, Patrik. Josef Mašín, (nejen) očima potomků. Brno, 2016 [cit. 2017-12-10]. 131 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav. Vedoucí práce PhDr. Vladimír Černý, Ph.D.. s. 14, 25, 36, 50, 52. Dostupné online.
  11. ↑ NEMINÁŘ, Jiří. Atentát na Heinricha Himmlera [online]. fronta.cz, 2006-11-26 [cit. 2016-02-20]. Dostupné online. 
  12. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941 - 1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 19, 151, 77, 209. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  13. ↑ PETR, Kettner; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tajemství tří králů. Praha: Nakladatelství Mht, 1995. 174 s. (Akta: svazek první). Mht-06-95. S. 28, 30, 32, 60, 61, 62, 63. O lidech, kteří nesměli vstoupit do historie. 
  14. ↑ a b Československá obec legionářská, Obrana národa, Svaz osvobozených politických vězňů a pozůstalých po obětech nacizmu, Svaz brannosti. TRYZNA na paměť 71 příslušníků vojenského odbojového hnutí OBRANA NÁRODA, kteří byli popraveni za druhého stanného práva dne 30. června 1942. Praha X: Tiskla Litera, 30. 06. 1947 (06. 1947 tisk). 2 s. S. 1,2. Oznámení o pořádání TRYZNY jako 1 list. Na titulní (čelní) straně informace o organizátorech pietního shromáždění, o účelu, místu a času konání akce. Na rubové straně uveden jmenný seznam 71 popravených (včetně povolání a ročníku narození). 
  15. ↑ CHVÁTALOVÁ, Kateřina. Popraveným hrdinům českého odboje byl odhalen pomník na Bílé Hoře [online]. 2013-05-14 [cit. 2017-12-18]. Dostupné online. 
  16. ↑ Pomník Obětem 2. světové války | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-04-18]. Dostupné online. 
  17. ↑ HAVLOVÁ, Alžběta. Zásobovali odboj výbušninami, gestapo je popravilo. Teď se dočkali pomníku [online]. 2013-05-14 [cit. 2025-04-14]. Dostupné online. 
  18. ↑ Odhalení pamětné desky řepským hrdinům | Praha 17. www.repy.cz [online]. [cit. 2025-04-18]. Dostupné online. 
  19. ↑ a b ŠTRUPL, Vladimír. Pomník Obětem 2. světové války [online]. Praha 17, Karlovarská, v parčíku mezi kostelem Panny Marie Vítězné a konečnou tramvaje: www.vets.cz, 2013-05-13 [cit. 2017-12-18]. Dostupné online. 
  20. ↑ Památník protifašistického odboje Kobyliská střelnice | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-04-18]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa - události - lidé. Praha: Academia, 2013. ISBN 978-80-200-2256-1
  • PADEVĚT, Jiří. Tři králové. Odbojová činnost legendární skupiny a vysílací místa radiostanic Sparta I a Sparta II. Praha: Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2677-4
  • ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc 1942. Praha: Centrum české historie a Oblastní muzeum Praha-východ, 2025. ISBN 978-80-88162-24-7.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Líkař na Wikimedia Commons
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Líkař&oldid=24835784“