Jan Karel

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Karel
Jan Karel v září 1938 (v době mobilizace)
Jan Karel v září 1938 (v době mobilizace)
Narození29. června 1909[1]
Vídeň, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. června 1942[2]
Praha, Kobyliská střelnice, Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtípopraven zastřelením
Povoláníprůvodčí lůžkových (spacích) vagonů (vozů)
ZaměstnavateléMitropa, Wagons-Lits
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Karel (29. června 1909 ve Vídni[1] - 30. června 1942[3] v Praze na Kobyliské střelnicí[2]) pracoval za protektorátu jako průvodčí lůžkových vagónů železniční společnosti „Mitropa“ na mezinárodních železničních linkách. (Později pracoval i jako průvodčí spacích vozů u železniční společnosti Wagons-Lits.[1]) V protiněmeckém odboji se věnoval kurýrní službě. Pracoval především pro Josefa Balabána, jehož zpravodajský materiál většinou převážel.

Kurýrní spojení[editovat | editovat zdroj]

Kurýrní spojení zajišťovalo pomocí svých kurýrů přepravu zpráv mezi zahraničními expoziturami československé zpravodajské služby a domácím ústředím. K tomu patřila i tajná přeprava československých vojáků a politiků do zahraničí (mimo protektorát). V lůžkových vozech se tajně přepravovaly i součástky k vysílačkám, rozbušky, nákresy nových zbraní, fotografický materiál, dokonce byly touto cestou přepraveny i dvě ilegální vysílačky.[4] Ač oklikou leč spolehlivě putovaly "balkánskou cestou" i některé zprávy určené zpravodajské ústředně v Londýně.[4]

  • Loga mezinárodních železničních společností
  • Civilní logo Wagons-Lits
    Civilní logo Wagons-Lits
  • Logo Mitropa (po roce 1949)
    Logo Mitropa (po roce 1949)

Na trase Praha - Bělehrad - Istanbul zajišťoval Jiří Zeman pro Tři krále kurýrní spojení spolu s dalšími svými spolupracovníky (českými průvodčími spacích a jídelních expresů), kterými byli:[5][6]

  • Jan Karel,
  • Miroslav Kochan,[4]
  • Alios Fürbacher z Prahy,
  • Josef Hass z Bratislavy.[4]

Zprávy od kurýrů v Bělehradě přebírali dr. Jaroslav Lípa [p 1] (bývalý československý velvyslanec v Jugoslávii) a zpravodajský důstojník major Jaroslav Hájíček.

V květnu 1940 byly na zásah Němců omezeny cesty českých průvodčích do Budapešti a zhruba v polovině roku 1940 byli Jiří Zeman a Alios Fürbacher propuštěni jako "nespolehliví" ze státních služeb, takže kurýrní spojení dále (zhruba od pololetí roku 1940 až do 4. března 1941) udržoval jen Jan Karel[5], kterého ještě před svým odchodem od železniční společnosti získal pro tuto odbojovou činnost Jiří Zeman.[1]

Berlín - prosinec 1940[editovat | editovat zdroj]

Jiří Zeman (alias "Černý Turek")

Jiří Zeman bydlel v Bělehradské ulici v Praze na Vinohradech. [p 2] Byt sloužil odboji jako zpravodajská (agenturní) přepážka [p 3] a rozmnožoval se zde i ilegální časopis V boj.[6] Třem králům a jejich spolupracovníkům sloužil byt i jako úschovna sabotážního materiálu.

V bytě Jiřího Zemana v Bělehradské ulici nejspíše převzal v prosinci 1940 Jan Karel kufr (s výbušninou) značky "Viktoria" opatřený skrytým časovacím zařízením - pekelným strojem.[2] Nálož byla vyrobena v klempířské dílně Josefa Líkaře - spolupracovníka sabotážně diverzní odbojové skupiny Tří králů.[8] Jan Karel dopravil kufr na Anhaltské nádraží v Berlíně, kde nastražený časovač nálož 30. prosince 1940 odpálil. V té době (21:31) měl na nádraží přijet vlak s Heinrichem Himmlerem, ale kvůli poruše na trati byl vlak mimořádně odkloněn na Friedrichovo nádraží. I přesto vyvolal výbuch v centru Berlína velký rozruch. Exploze způsobila německé říšské železnici velkou škodu především tím, že výbuch zdemoloval kolejiště[6][8], kam se přistavovaly salonní vlaky nacistických pohlavárů. Pokus o atentát na říšského vedoucího SS vyvolal v nejvyšších nacistických kruzích značný rozruch a posílil morálně domácí (český) odboj.[4]

Zatčení, věznění, ...[editovat | editovat zdroj]

Dne 4. března 1941 byl po příjezdu rychlíku z Paříže na Wilsonově nádraží Jan Karel zatčen.[1][2] Byl vězněn na Pankráci a v malé pevnosti Terezín. Gestapu se nepodařilo prokázat Janu Karlovi účast na výbuchu na Anhaltském nádraží v Berlíně, ale důkazy o jeho kurýrní službě byly nezvratné.[1] Na základě rozsudku stanného soudu byl Jan Karel dne 30. června 1942 spolu se svým kolegou Jiřím Zemanem popraven zastřelením na Kobyliské střelnici.[6] Spolu s nimi byli v tentýž den v Kobylisích popraveni také podplukovník Josef Mašín, Josef Líkař, Františka Plamínková, plukovník Josef Churavý, Karel Šváb, Vincy Schwarz a jeho manželka Zdena Schwarzová a další odbojáři, celkem 71 osob.[2]

  • Seznam popravených na Kobyliské střelnici 30. června 1942
  • Popravní protokol z 30. června 1942 (1. strana, německý originál)
    Popravní protokol z 30. června 1942 (1. strana, německý originál)
  • Popravní protokol z 30. června 1942 (1. strana, překlad do češtiny)
    Popravní protokol z 30. června 1942 (1. strana, překlad do češtiny)
  • Popravní protokol z 30. června 1942 (2. strana, německý originál)
    Popravní protokol z 30. června 1942 (2. strana, německý originál)
  • Popravní protokol z 30. června 1942 (2. strana, překlad do češtiny)
    Popravní protokol z 30. června 1942 (2. strana, překlad do češtiny)
  • Tryzna (30. června 1947), titulní strana dokumentu[9]
    Tryzna (30. června 1947),
    titulní strana dokumentu[9]
  • Trizna (30. června 1947), Seznam popravených[9]
    Trizna (30. června 1947), Seznam popravených[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Dr. Jaroslav Lípa (* 22.8.1886 Jičín - † 9.8.1966 Praha) - bývalý československý velvyslanec v Jugoslávii. Viz Rodokmen Masarykových.
  2. ↑ Adresu bytu Jiřího Zemana v Bělehradské ulici v Praze na Vinohradech situuje zdroj [6] na adresu "Bělehradská 1116/31, 120 00 Praha – Vinohrady", jiný pramen [2] udává adresu jinou a sice přízemní byt v domě "Bělehradská 1402/47, 120 00 Praha – Vinohrady." Je možné, že Jiří Zeman obýval tyto byty postupně ale vzhledem k turnusovému způsobu práce, kdy trávil týdny na cestách a pak několik dní doma je zřejmé, že byt / byty mohl / mohly sloužit domácímu odboji i v jeho nepřítomnosti.
  3. ↑ Tzv. přepážka patří mezi prostředky neosobního spojení např. mezi centrem řízení ilegálního odboje (odesilatelem) a jednotlivými pracovníky v ilegalitě (adresáty). Přepážkou je označována osoba, která přebírá nebo na jejíž adresu jsou zasílány dohodnutým způsobem zprávy a informace pro odbojáře (ilegály). Způsob předávání zpráv a informací musí zaručovat, že jak odesilatel, tak obsah jeho zpráv a informací zůstane před osobami plnícími funkci přepážky bezpečně utajen.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: Jan Karel). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola Preussens gloria, Hudba k ohňostroji, s. 77, 209, 210. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  2. ↑ a b c d e f PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Jan Karel). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 325, 337, 576. 
  3. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých fary Nusle, sign. NUS Z5, s. 117
  4. ↑ a b c d e PETR, Kettner; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tajemství tří králů. Praha: Nakladatelství Mht, 1995. 174 s. (Akta: svazek první). Mht-06-95. S. 28, 30, 32, 60, 61, 62, 63. O lidech, kteří nesměli vstoupit do historie. 
  5. ↑ a b KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové. Praha: Rybka, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X. S. 87, 177. 
  6. ↑ a b c d e ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941 - 1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 19, 151, 77, 209. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  7. ↑ SMĚRNICE PRO ČINNOST PRACOVNÍKŮ KONTRAROZVĚDKY [online]. Odboj na Jičínsku – Zdroje: odboj.jicinsko.cz [cit. 2016-01-29]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b NEMINÁŘ, Jiří. Atentát na Heinricha Himmlera [online]. fronta.cz, 2006-11-26 [cit. 2016-02-20]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b Československá obec legionářská, Obrana národa, Svaz osvobozených politických vězňů a pozůstalých po obětech nacizmu, Svaz brannosti. TRYZNA na paměť 71 příslušníků vojenského odbojového hnutí OBRANA NÁRODA, kteří byli popraveni za druhého stanného práva dne 30. června 1942. Praha X: Tiskla Litera, 30. 06. 1947 (06. 1947 tisk). 2 s. S. 1,2. Oznámení o pořádání TRYZNY jako 1 list. Na titulní (čelní) straně informace o organizátorech pietního shromáždění, o účelu, místu a času konání akce. Na rubové straně uveden jmenný seznam 71 popravených (včetně povolání a ročníku narození). 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Karel&oldid=22039614“