Milo Urban

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Milo Urban
Portrait urban-milo.jpg
Narození 24. srpna 1904
Rabčice
Úmrtí 10. března 1982 (ve věku 77 let)
Bratislava
Povolání jazykovědec, novinář a spisovatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milo Urban (pseudonymy Ján Rovňan ml., Podbabjagurský a jiné) (24. srpna 1904, Rabčice - 10. března 1982, Bratislava) byl slovenský spisovatel-prozaik, překladatel a novinář, jeden z nejvýznamnějších reprezentantů moderní slovenské literatury.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině hajného a vzdělání získal v Zázrivé, Polhoře, Trstené a v Ružomberku. Z rodinných důvodů musel studium přerušit a pracoval jako pomocný redaktor a úředník ve Spolku sv. Vojtěcha v Trnavě. Nakonec se rodinná i finanční situace zlepšila a on mohl pokračovat ve studiu na státní vyšší lesnické škole v Banské Štiavnici, ale studium předčasně ukončil pro další finanční problémy. Pracoval v časopise Slovenský národ v Bratislavě, v roce 1927 však zůstal po zániku časopisu nezaměstnaný a věnoval se hlavně vlastní literární činnosti. Byl redaktorem v časopise Vatra, později pracoval v periodiku Slovák. Od roku 1940 v době existence loutkového Slovenského štátu byl šéfredaktorem fašistického deníku Gardista. Před koncem 2. světové války emigroval do Rakouska, kde prožil dva roky v internačních táborech. V roce 1947 byl eskortován do ČSR, postaven před Národní soud a o rok později odsouzen za působení v novinách během války.[1] Později se usadil v Chorvatském Grobě.[2] V roce 1974 se přestěhoval do Bratislavy, kde se věnoval zejména překladům a později pokračoval ve vlastní literární tvorbě.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Urbanova prozaická tvorba patří k trvalým hodnotám slovenského písemnictví. Psal realistické povídky a novely ze života horalů, romány z období Druhé světové války. V trilogii Živý bič, Hmly na úsvite a V osídlach zachytil osudy obyvatelů hornooravského kraje ve 20. letech a 30. letech 20. století. Uměleckou a dokumentární hodnotou vynikají hlavně jeho knihy vzpomínek. Překládal z polské, německé (Thomas Mann) a české literatury (Karel Čapek). Na jeho dílo měli vliv hlavně Martin Kukučín a Svetozár Hurban-Vajanský, ale také Ján Kalinčiak a Pavol Országh Hviezdoslav, ze zahraničních autorů potom Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Endre Ady, Petr Bezruč či Jiří Wolker.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Povídky, novely a romány[editovat | editovat zdroj]

  • 1920 - Ej, ten tanec, povídka (vyšlo v časopisu Vatra)
  • Nešťastník
  • Už je pozde
  • V zhone žitia
  • Vanitas vanitatum
  • Typograf
  • 1922 - Jašek Kutliak spod Bačinky, novela
  • 1926 - Za vyšným mlynom, toto dílo sa stalo předlohou k opeře Eugena Suchoňa Krútňava
  • 1928 - Výkriky bez ozveny, sbírka novel
    • V súmraku
    • Štefan Koňarčík-Chrapek a Pán Boh
    • Rozprávka o Labudovi
    • Mičinova kobyla
    • Tajomstvo Pavla Hrona
    • Svedomie a Staroba
  • 1932 - Z tichého frontu, sbírka novel
    • Skok do priepasti
    • Nie!
    • Roztopené srdce
    • Pred dražbou
    • Drevený chlieb
    • Človek, ktorý hľadá šťastie
  • 1927 - Živý bič, román (1. díl trilogie)
  • 1930 - Hmly na úsvite, volné pokračování díla Živý bič (2. díl trilogie)
  • 1940 - V osídlach, druhé pokračování díla Živý bič (3. díl trilogie)
  • 1957 - Zhasnuté svetlá
  • 1964 - Kto seje vietor
  • 1996 - Železom po železe

Memoárová literatura[editovat | editovat zdroj]

  • 1970 - Zelená krv: Spomienky hájnikovho syna
  • 1992 - Kade-tade po Halinde
  • 1994 - Na brehu krvavej rieky
  • 1995 - Sloboda nie je špás

Ostatní tvorba[editovat | editovat zdroj]

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Milo Urban na slovenské Wikipedii.

  1. Čítankový autor Milo Urban veril nacistom, sme.sk, 26. srpna 2009
  2. Literárne informačné centrum

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]