Michel Aflaq

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Michel Aflaq
Maflaq.jpg
1. generální tajemník irácké strany Baas
Ve funkci:
únor 1968 – 23. červen 1989
Předchůdce žádný
Nástupce Saddám Husajn

1. generální tajemník socialistické arabské strany Baas
Ve funkci:
1954 – duben 1956
Předchůdce žádný
Nástupce Munif al-Razzaz

Člen národního velení socialistické arabské strany Baas
Ve funkci:
6. dubna 1947 – 23. února 1966

Stranická příslušnost
Členství Baas

Narození 1910
Damašek, Osmanská říše
Úmrtí 23. června 1989 (ve věku 78–79 let)
Paříž, Francie
Vzdělání Pařížská univerzita
Náboženství pravoslavný patriarchát antiochijský
Commons Kategorie Michel Aflaq

Michel Aflaq (1910, Damašek, Sýrie - 23. června 1989, Paříž, Francie) byl arabský politik a zakladatel strany Baas.

Spolu se svým spolupracovníkem Salah al-Din Bitarem formuloval filosofii panarabského nacionalismu, která se stala základním prvkem při zakládání jeho nové politické strany v Sýrii. Založení Sjednocené arabské republiky v roce 1958 se stalo největším úspěchem jeho ideologie. Byl to první důležitý krok k dosažení panarabské unie. Jeho ideologie hluboce ovlivnila budoucí politický vývoj v Iráku, Jordánsku, Libanonu, Egyptě, Libyi a Sýrii v období po Druhé světové válce.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Damašku v roce 1910. Mezi léty 1918-1920 studoval v Paříží na Sorbonně. Ve třicátých letech, po ukončení studií ve Francii, se živil jako pedagog na gymnáziu v Damašku. Tam vyučoval až do roku 1942, kdy se začal naplno věnovat politice. Společně s Bitarem založil stranu „Arabského zmrtvýchvstání“(Al-Hizb al Baath Arabi), jež byla formálně etablována roku 1947. Během svého života dosáhl pouze jednou veřejné funkce. V roce 1949 se stal po dobu třech měsíců ministrem školství v Sýrii. Jako politický lídr strany Baas, zvaný „amid“ či generální sekretář, se udržel až do roku 1965, kdy byl nahrazen Munifem Razzazem. Michel Aflaq v roce 1968 dosáhl funkce generálního sekretáře strany Baas v Bagdádu.
V Iráku žil až do své smrti v červnu roku 1989, ale jeho úřad ve irácké straně Baas měl spíše formální charakter. Reálnou moc již držel jeho asistent Saddám Husajn.[1]

Ideologie[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejznámější hesla jeho ideologie patří: „Jeden arabský národ s nesmrtelnou misí“, „Jednota, Svoboda a Socialismus, „ Hranice všech arabských zemí jsou hranicemi celého arabského národa“,... Základem filosofie bylo hledání svobody, nejen ve smyslu osvobodit lid od politické tyranie a chudoby, ale také spojit arabský národ v jeho smýšlení společným duchem národa. Jeho filosofie odmítá jakékoliv zahraniční vlivy, především ty západní kapitalistické.

Politický život v Sýrii[editovat | editovat zdroj]

Po pádu Osmanské říše v roce 1918 arabští nacionalisté ustanovili arabský stát s hlavním městem v Damašku. Existence státu skončila dva roky poté díky intervenci francouzské armády. Sýrie byla rozdělena mezi dvě sféry vlivu. Palestina a Zajordánsko spadaly pod mandát Velké Británie a Sýrie s Libanonem pod mandát francouzský. Francouzi tak spojili teritoria, která historicky byla vždy spojena s Damaškem, se sanjakem v libanonských horách, aby mohli dále formovat pobřežní města. Proti Francouzům tak vypuklo v létech 1925-1927 v Jabal-Druze a v Damašku krvavé povstání. V syrské ústavě z roku 1928 bylo deklarováno, že Sýrie, která zahrnuje Palestinu, Libanon a Zajordánsko je teritoriem politicky nedělitelným. Francouzská vojska opustila Sýrii v roce 1946.

Během prvních let nezávislosti se Michel Aflaq pokoušel vyhrát ve volbách, ale nikdy toho nedocílil. Vojenské intervence byly nedílnou součástí politického života v Sýrii. Michel Aflaq i Bitar byli dvakrát zatčeni a Aflaq dokonce musel odejít na rok do exilu do Beirútu. Po vyhnání třetího syrského diktátora za pomoci ozbrojených sil v roce 1954 se vojenští lídři spojili se stranou Baas a ve volbách získali 16 křesel v parlamentu. Jejich politický program spočíval v sociálních reformách kombinovaných s panarabskými myšlenkami a s propagandou proti politickým vlivům příchozím ze západu. V roce 1958 Aflaq a Bitar společně s prezidentem Egypta Gamálem Násirem docílili obrovského úspěchu vytvořením Arabské Republiky spojením dvou arabských států Sýrie a Egypta. Ta se udržela pouze po dobu jednoho roku. Pokus o spojení Arabské Republiky s Irákem zkrachoval.
Po tomto fiasku se velmi oslabil Aflaqův politický vliv. [2]

Život v exilu[editovat | editovat zdroj]

23 .února 1966 vůdci ozbrojených sil získali kontrolu nad stranou Baas a také nad syrskou vládou. Michel Aflaq tak musel odejít do exilu a už se nikdy nevrátil do rodné země. Od roku 1966 existovaly dvě politické strany Baas. Jedna v Iráku a jedna v Sýrii. V roce 1968 Michel Aflaq přijal funkci generálního sekretáře strany Baas v Bagdádu. Do Iráku se natrvalo přestěhoval v 80. létech. Tam žil až do roku 1989. Zemřel 23. června 1989 v Paříži.[1]

Politická strana Baas v Sýrii[editovat | editovat zdroj]

Politická strana Baas byla založena Michelem Aflaqem a Salah ad-Din Bitarem v roce 1947. Formálně etablována byla až v roce 1947 v Damašku a stala se nejdůležitější organizací prosazující myšlenku panarabismu.
Se založením strany Baas začal Michel Aflaq publikovat své periodikum s názvem al Baath. V Sýrii v roce 1953 strana Baas uzavřela koalici se syrskou Socialistickou stranou. 8. března 1963, po rozpuštění syrského parlamentu, byla svržena vláda příznivci pro-egyptské politiky. Ti našli podporu u některých členů strany Baas. Koalice tak skončila v květnu téhož roku. Svůj podíl na svržení vlády měly i pouliční nepokoje v Damašku, které byly vyprovokovány členy frakce strany Baas prosazující pro-Násirovu politiku. I přes další pokusy frakce vytvořit novou vládu si členové strany Baas udrželi politickou moc. Ale jejich snaha svrhnout moc pokračovala po celá 70. léta, a to především kvůli ideologickým rozepřím mezi přívrženci nacionalismu a progresisty.

Strana Baas byla založena i v jiných arabských státech. Silnou pozici si udrželi členové strany Baas například v Iráku.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Fi Sabil al Baath (Cesta Zmrtvýchvstání)' - popisuje oficiální ideologii politické strany Baas. Objevují se tu myšlenky o důležitosti Islámu a osobnosti proroka Mohameda. Říká: “Mohamed byl všemi Araby. Kéž by dnes všichni lidé byli Mohamedem!“ Ve svém díle zdůrazňuje význam arabštiny, která sjednocuje všechny arabské národy v jeden. Také upozorňuje na potřebu modernizace Islámu. V tomto díle se objevují jeho názory na západní svět. V nich odmítá násilné proniknutí evropské kultury do arabského světa ze strany Francouzů na počátku 19. století. V této historické události vidí jasnou příčinu úpadku arabských zemí. Proto se stává hlavním terčem jeho kritiky západní kapitalistický systém a všechny ostatní produkty myšlení moderní evropské společnosti.[3]
  • Ma'rakat al-Masir al-Wahid (Bitva s jediným cílem)
  • Itihad Souriyya was Misr (Unie Sýrie a Egypta)
  • Al-Ba'ath wa al-Wihda (Baath a arabská jednota)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c REICH, Bernard. Political leaders of the contemporary Middle East and North Africa. A Biographical dictionary. Westport : Greenwood Press, 1990. ISBN 978-0313262135.  
  2. JESSUP, John E.. An Encyclopedic Dictionary of Conflict and Conflict Resolution, 1945-1996. Westport : Greenwood Press, 1998. ISBN 978-0313281129.  
  3. BRAVO, Carmen Ruiz. La controversia ideológica. Nacionalismo árabe/Nacionalismos locales. Madrid : Instituto Hispano Arabe de Cultura, 1976. ISBN 84-600-6934-6.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • The International Who's Who 1988–89. 52nd edition. Europa Publishing, London 1988

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]