Mendrisio

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mendrisio
Mendrisio
Mendrisio
Mendrisio – znak
znak
Mendrisio – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška354 m n. m.
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
KantonTicino
OkresMendrisio
Mendrisio
Mendrisio
Mendrisio, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha31,77 km²
Počet obyvatel14 902 (31.12.2020)
Hustota zalidnění469,1 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.mendrisio.ch
PSČ6825 Capolago
6850 Mendrisio
6852 Genestrerio
6853 Ligornetto
6862 Rancate
6863 Besazio
6864 Arzo
6865 Tremona
6866 Meride
6872 Salorino
Označení vozidelTI
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mendrisio je město na jihu Švýcarska v kantonu Ticino, blízko hranic s Itálií. Leží na úpatí hory Monte Generoso 5 kilometrů od italské hranice, protéká jím řeka Laveggio. Má okolo 15 tisíc obyvatel a je sídlem stejnojmenného okresu.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Mendrisio se leží na řece Laveggio asi 18 kilometrů jižně od Lugana a asi pět kilometrů od hranic s Itálií. Území obce zasahuje až do oblasti Bellavista v masivu hory Monte Generoso.

Sousedními obcemi jsou Brusino Arsizio, Val Mara a Riva San Vitale na severu, Castel San Pietro na východě, Coldrerio, Novazzano, Bizzarone (v provincii Como) a Stabio na jihu, Porto Ceresio, Besano, Viggiù, Clivio a Saltrio (všechny v provincii Varese) na západě.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Monte Generoso při pohledu od Mendrisia

To, že Mendrisio bylo osídleno v době Keltů a Římanů, potvrzuje pamětní deska Publia Valeria Dromona ve staré zvonici. Mendrisio je poprvé zmíněno v roce 793 jako Mendrici, což je pravděpodobně genitiv od jména Mendricus nebo Manricus, jména vůdce langobardského kmene.[1]

V roce 1140 bylo Mendrisio povýšeno na město. Ve středověku patřilo se svými třemi hrady do sféry vlivu města Como. V roce 1335 se Mendrisio spolu s Comem stalo součástí Milánského vévodství. V 15. století postoupili Mendrisio jako feudální území rodům Rusca a Sanseverino. Ve středověku bylo mezi Porta San Giovanni a řekou Moree postaveno několik světských staveb včetně mohutných věží. Kopci na druhé straně řeky dominoval hrad rodiny Torriani, zničený v pozdním středověku. Od roku 1512 se stalo součástí Švýcarska (pouze v letech 1810–1813 bylo obsazeno vojsky Italského království).

Pravděpodobně již před rokem 1000 tvořil kostel v Mendrisiu církevní okrsek téměř nezávislý na mateřském kostele v Balerně. V 15. století se od něj místní farnost zcela oddělila. V samotném městě byly dvě farnosti, Santi Cosma e Damiano a San Sisinio. Současný farní kostel Santi Cosma e Damiano byl postaven v letech 1863–1875 v neoklasicistním slohu o něco výše než předchozí barokní stavba z roku 1672. Kostel San Sisino se nachází ve čtvrti La Torre. Kousek od něj se nachází kostely San Martino, kde se konají trhy, a San Nicolao. Řád ponížených provozoval hospic San Giovanni a také klášter ve čtvrti Ferrera (1268). Řád servitů byl v roce 1477 přeložen z La Torre do San Giovanni, kde se staral o poutníky a od roku 1644 vyučoval chlapce. Tato škola (sídlící v klášteře San Giovanni, dnes muzeum) se v roce 1852 stala kantonálním gymnáziem. [1]

Od konce 18. století byly podél řeky Laveggio postaveny papírny, mlýny, pivovary a v roce 1873 velká přádelna Torriani-Bolzani, která na konci 19. století zaměstnávala 350 dělníků (převážně žen a dětí). Největší demografické a strukturální změny nastaly ve druhé polovině 19. století. Během 60 let se počet obyvatel zdvojnásobil. Obec se rozrůstala podél své hlavní osy: na jihu s pompézními vilami a nemocnicí Beata Vergine (1860), na severu směrem ke Capolagu. Zatímco polopouštní zemědělství se ocitlo v krizi, výstavba železnice (Gotthardská dráha) vedla ke vzniku druhého diverzifikovaného průmyslového centra (po manufakturách v Moree) pod železniční tratí. Po druhé světové válce se tato průmyslová zóna, která zaměstnávala především dělníky z pohraničí, rozšířila přes Prati di San Martino. Na jihu Mendrisia kanton postavil významné veřejné budovy: neuropsychiatrickou kliniku v roce 1898, tržnici v roce 1944 a školy, včetně fakulty architektury italské univerzity v roce 1996.[1]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel[1]
Rok 1591 1643 1696 1801 1850 1900 1950 1970 1980 1990 2000 2002 2005 2009 2010 2012 2020
Počet obyvatel 962 862 1151 1290 1972 3338 4602 6146 11084 11080 12252 12467 13238 13793 14213 14499 14902

Kanton Ticino je jednou z italsky mluvících oblastí Švýcarska. Převážná většina obyvatel Mendrisia tak hovoří italsky.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Železniční stanice Mendrisio

Nádraží Mendrisio, otevřené v roce 1882, provozují Švýcarské spolkové dráhy (SBB) a nachází se na Gotthardské dráze.[2] Od roku 2018 je sem zajíždí mezistátní osobní vlaky Mendrisio–Varese a od roku 2019 také Mendrisio–Malpensa.

Na území obce se nachází také zastávka Mendrisio San Martino a stanice Capolago-Riva San Vitale.

V roce 1926 byla zprovozněna další mezinárodní trať Ferrovie Nord Milano, trať Castellanza–Mendrisio, na které byla již v roce 1928 na švýcarském úseku zastavena osobní doprava, zatímco italský úsek byl v letech 1938–1977 zcela bez provozu. V letech 1995 až 2007 byla částečně obnovena v úseku Malnate Olona – Mendrisio, aby na ní mohly být v provozu příležitostné turistické vlaky, vedené parní trakcí.

Dráha na Monte Generoso

Trať na Monte Generoso je ozubnicová úzkokolejná dráha, spojující místní část Capolago s vrcholem Monte Generoso, nejvyšším vrcholem oblasti Sottoceneri. Jediná ozubnicová železnice v Ticinu je obsluhována pravidelnými spoji od 1. dubna do 31. října.[3]

Městem prochází také švýcarská dálnice A2 (BasilejLucern – Gotthard – LuganoChiasso) a pokračující dále směrem na Milán, kam lze dojet za přibližně 45 minut.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Město je nazýváno il magnifico borgo díky množství architektonických památek, jako jsou kostely sv. Kosmy a Damiána, sv. Jana Křtitele a sv. Rocha, měšťanské domy Villa Argentina, Palazzo Pollini a Casa Croci nebo stará tiskárna Tipografia Elvetica. Nachází se zde Accademia di Architettura di Mendrisio, obrazová galerie a archeologický park. Turistickou atrakcí je velikonoční procesí. Mendrisio je centrem významné vinařské oblasti.

Mendrisio pořádalo mistrovství světa v silniční cyklistice v letech 1971 a 2009.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Max Huber (1919–1992), grafik, žil a zemřel v Mendrisiu
  • Mario Botta (* 1943), architekt, pochází z Mendrisia

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mendrisio na německé Wikipedii.

  1. a b c d SIMONI, Renato. Mendrisio (Gemeinde) [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2017-01-18 [cit. 2022-11-20]. Dostupné online. (německy) 
  2. VON RÖLL, Victor. Enzyklopädie des Eisenbahnwesens. Berlín / Vídeň: Urban & Schwarzenberg, 1914. Dostupné online. Kapitola Gotthardbahn, s. 354–361. (německy) 
  3. Railway [online]. Monte Generoso [cit. 2022-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]