Mehmed Kapetanović

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mehmed Kapetanović
Mehmed-beg Kapetanovic Ljubusak.jpg
Narození 19. prosince 1839
Vitina
Úmrtí 28. července 1902 (ve věku 62 let)
Grbavica
Povolání politik
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mehmed-beg Kapetanović Ljubušak (19. prosince 1839 Vitina, okres Ljubuški, osmanská říše28. července 1902 Grbavica u Sarajeva, Bosna a Hercegovina) byl osmanský a bosenskohercegovský úředník, politik, novinář a sběratel lidové slovesnosti bosňáckého původu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do zámožné muslimské velkostatkářské rodiny, který měla rodinné sídlo v obci Vitina u Ljubuškého. V Ljubuškém dokončil medresu, vyšší islámskou školu. Podílel se na vojenských výpravách proti Černé Hoře a křesťanským povstalcům v Bosně a Hercegovině. Za zásluhy na vojenském poli mu byl udělen řád Mecidiye III. třídy sultána Abdülmecida I. Roku 1863 se stal kapidžibašou (majorem) osmanské armády a od roku následujícího úřadoval jako kajmekan (okresní hejtman) ve mestě Stolac. Roku 1869 vykonal dlouhou cestu po Itálii a Rakousku, mj. navštívil Vídeň a Budapešť. Později navštívil i Korfu, Egypt a Malou Asii, včetně měst Smyrny a Cařihradu. Po návratu do vlasti opětovně zastával úřednické posty ve Foči, Stolci a Trebinje. Roku 1875 trvale přesílil do Sarajeva, kde od léta 1877 do jara 1878 vykonával úřad starosty. S tímto postem se pojilo působení v osmanském parlamentu. Během muslimského povstání, které roku 1878 vypuklo proti habsburské okupaci Bosny a Hercegoviny, coby umírněný politk uprchl do Dalmácie.

Od roku 1878, tj. po rakousko-uherském záboru, k němuž se na rozdíl od většiny bosenských muslimů stavěl kladně a s jistou nadějí, působil jako sarajevský zastupitel (což potvrdily i volby 1884, 1887, 1890, 1893, 1896) a nato i čestný vládní rada. Mezi lety 1893 a 1899 vykonával post sarajevského starosty, z něhož odešel pro chatrné zdraví. Při navštěvě radního Petre T. Petroviće jej postihla mrtvice, s jejímiž následky bojoval dalších několil let. Další mozková příhoda se mu stala osudnou. Zemřel na rodinném statku v obci Grbavica v noci z 28. na 29. července 1902. Druhého dne byl převezen do svého domu v Sarajevu a poté odnesen smutečními hosty až ke Gazi Husrev-begově mešitě, kde proběhla zádušní mše [1]

Kapetanović byl nositelem řady vyznamenání: roku 1879 obdržel řád železné koruny III. třídy a s tím spojený titul četného vládního rady a neznámého roku také řád Františka Josefa II. třídy, komtur s hvězdou.[2]

Za svého působení v Trebinje se sblížil s místním rakouským konzulem a horlivým sběratelem lidové slovenosti Vukem Vrčevićem, který jej inspiroval k podobné zálibě. Sám zapisoval převážně epické písně, pořekadla a lidová moudra. Připravil k tisku dvě rozsáhlé sbírky lidové slovesnosti Narodno blago (Lidový poklad, v latince Sarajevo 1887, v cyrilici Sarajevo 1888) a Dževahiru šerqijje = Istočno blago (Východní poklad, sv. 1, Sarajevo 1896, sv. 2., Sarajevo 1897).

Roku 1891 založil a po dvě léta vlastnil a vedl list Bošnjak (Bosňák), první muslimské periodikum psaného domácím jazykem v latince. To vycházelo v Sarajevu do roku 1910.

Jeho syn Riza-beg byl publicitou a básníkem. Mehmed-begův bratr Ibrahim-beg byl v letech 1890–1897 starostou Mostaru.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Risale-i ahlak – Pouka o lijepom i ružnom ponašanju (Risale-i ahlak – Ponaučení o pěkném a ošklivém chování, Sarajevo 1883), mravoučné pojednání
  • Što misle muhamedanci u Bosni (Jak smýšlejí mohamedáni v Bosně, Sarajevo 1886, reprint Sarajevo 1998), publicistická rozprava
  • Narodno blago (Lidový poklad, v latince Sarajevo 1887, v cyrilici Sarajevo 1888, znovu Sarajevo 1987, 1988, 1997, 1999, 2003, reprint Užice–Sarajevo 2007), sbírka lidové slovesnosti
  • Boj pod Banjomlukom godine 1737. (Boj u Banja Luky 1737, Sarajevo 1888, 1989, reprint Banja Luka 2005), lidová píseň
  • Budućnost ili napredak muhamedovaca u Bosni i Hercegovini (Budoucnost neboli pokrok mohamedánů v Bosně a Hercegovině, Sarajevo 1893), publicistická rozprava
  • Avdija: poučna knjižica za školsku mladež (Avdija: poučná knížka pro školáky, Sarajevo 1894, 1905, 200?), rozšíření spisu Jusufa Čengiće
  • Dževahiru šerqijje = Istočno blago. Sv. 1. (Východní poklad, Sarajevo 1896, 1987, 1988), sbírka lidové slovesnosti
  • Dževahiru šerqijje = Istočno blago. Sv. 2. (Východní poklad, Sarajevo 1897, 1987, 1988), sbírka lidové slovesnosti
  • Basne i poslovice (Bajky a přísloví, ed. Munib Maglajlić, Sarajevo 1996, 1999, 2015), výbor
  • Bosanske poslovice (Bosenská přísloví, ed. Nasko Frndić, Zagreb 2004), výbor
  • Muslimani u Bosni i Hercegovini (Muslimové v Bosně a Hercegovině, ed. Muhidin Džanko, Sarajevo 2008, 2012), výbor z díla

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Mehmed beg Kapetanović-Ljubušak. Sarajevski list. 30. 7. 1902, roč. XXV, čís. 90, s. 1–2. 
  2. Mehmed beg Kapetanović-Ljubušak. Sarajevski list. 1. 8. 1902, roč. XXV, čís. 91, s. 2.