Nezir Škaljić

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nezir Škaljić
Narození 23. února 1844
Rogatica
Úmrtí 10. března 1905 (ve věku 61 let)
Sarajevo
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Hadži Mehmed Nezir-efendija Škaljić (23. února 1844 Rogatica, osmanská říše10. března 1905 Sarajevo, Bosna a Hercegovina) byl bosenskohercegovský islámský duchovní bosňáckého původu. V letech 18991905 byl sarajevským starostou.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

O Škaljićově dětství a raném mládí nejsou bližší zprávy. V rodném městě zřejmě navštěvoval mekteb a medresu, islámské školy. Již v mladickém věku se začal věnovat soudcovské profesi, nejprve působil jako kádí v Rogatici, později i ve Srebrenici a Foči. Roku 1873 se stal předsedou obchodního soudu v Sarajevu. Po rakousko-uherském záboru Bosny a Hercegoviny roku 1878 zastával post kádího při okružním soudu v Sarajevu (1878–1880). Roku 1880 byl na vlastní žádost tohoto úřadu zproštěn.[1] Jistý čas byl starostou Rogatice. Přinejmenším od roku 1881 opětovně vykonával soudcovskou činnost u okružního soudu v Sarajevu. Roku 1882 byl jmenován členem ulema-medžlisu, nejvyšší rady duchovních Islámského společenství v Bosně a Hercegovině, vedle toho se roku 1883 stal soudcem Vrchní šarí‘atského soudu v Sarajevu. V této pozici setrval až do roku 1899, kdy byl penzionován.

Škaljić byl členem tříčlenné komise, která od podzimu 1881 do poloviny roku následujícího ve Vídni připravovala reformu soudního systému v Habsburky okupované Bosně a Hercegovině. Byl považován za odborníka na islámské právo, a tudíž měl velký vliv na proměnu šarí‘atských soudů v Bosně a Hercegovině – ty byly nově dvoustupňové (vícero chotárských soudů a jeden vrchní v Sarajevu) a získaly příslušnost pouze pro rodinné a dědické právo. Sám se podílel na částečném překladu osmanského občanského zákoníku, Mecelle, do bosenského jazyka. Roku 1890 Škaljić vedl výpravu muslimských poutníků z Bosny a Hercegoviny do Mekky, kde s nimi vykonal hadždž.[2]

Roku 1899, kdy ze zdravotních důvodů rezignoval sarajevský starosta Mehmed-beg Kapetanović, na přání Zemské vlády pro Bosnu a Hercegovinu zaujal místo prvního muže sarajevského zastupitelstva. Sarajevským starostou se stal i navzdory tomu, že v komunálních volbách v březnu 1899 vůbec nekandidoval. V úřadu působil i po volbách v březnu 1902, kdy skončil na na nevolitelném desátém místě a Zemská vláda proto musela posunout volební census v jeho prospěch. V čele hlavního města setrval až do své smrti.

Škaljić byl nositelem řady vyznamenání: roku 1881 obdržel řád Františka Josefa V. třídy, roku 1891 pak řád železné koruny III. třídy[3] a nakonec roku 1903 řád Františka Josefa II. třídy, komtur s hvězdou[4].

Nezir-efendija měl syna Abdulaha Škaljiće (?–1898), který šel v otcových stopách a stal se šarí‘atským soudcem.

Nezir Škaljić zemřel pod dlouhé nemoci 10. března, hned druhého dne se uskutečnila zádušní mše v Gazi Husrev-begově mešitě v Sarajevu. Tělo zesnulého bylo podle muslimské tradice přednášeno na rukou věřících od jeho domu k Begově mešitě a odtud na hřbitov u sarajevské mešity Bakije.[5][6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zvanično. Bosansko hercegovačke novine. 29. 7. 1880, čís. 61, s. 1. 
  2. Hadžije. Sarajevski list. 30. 5. 1890, roč. XIII, čís. 64, s. 1. 
  3. Zvanično. Sarajevski list. 8. 2. 1891, roč. XIV, čís. 16, s. 1. 
  4. Zvanično. Sarajevski list. 15. 4. 1903, roč. XXVI, čís. 43, s. 1. 
  5. Hadži Nezir ef. Skalić. Sarajevski list. 12. 3. 1905, roč. XXVIII, čís. 30, s. 2. 
  6. Irtihali dari beka!. Bošnjak. 16. 3. 1905, roč. XV, čís. 11, s. 1.