Přeskočit na obsah

Maurové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bitva mezi křesťany a Maury během reconquisty ve Španělsku
Znak Aragonie s useknutou hlavou Maura

Maurové je historické označení (exonymum) obyvatel převážně arabského a berberského původu. Termín poprvé použili křesťanští Evropané k označení muslimských populací Maghrebu, al-Andalus (Pyrenejský poloostrov), Sicílie a Malty během středověku.[1] Maurové nejsou jednotliví, odlišní nebo sebedefinovaní lidé.[2] Encyclopædia Britannica z roku 1911 poznamenala, že tento termín nemá „žádnou skutečnou etnologickou hodnotu.“[3] Evropané středověku a raného novověku toto jméno různě používali pro Araby, Berbery a muslimské Evropany.[4]

Tento termín se také v Evropě používal v širším smyslu k označení muslimů obecně[5], zejména těch, kteří mají arabský nebo berberský původ, ať už žili v al-Andalus nebo v severní Africe.[6] Během koloniální éry zavedli Portugalci v jižní Asii a na Srí Lance jména „Cejlonští Maurové“ a „Indičtí Maurové“ a bengálským muslimům se také říkalo Maurové.[7] Na Filipínách se dlouhodobá muslimská komunita, která předcházela příchodu Španělů, nyní identifikuje jako „Morové“, což je exonymum zavedené španělskými kolonizátory kvůli jejich muslimské víře.

V roce 711 vedly jednotky většinou tvořené Maury ze severní Afriky Umajjovské dobytí Hispánie. Pyrenejský poloostrov pak v klasické arabštině začal být známý jako al-Andalus, který na svém vrcholu zahrnoval většinu Septimánie a současné Španělsko a Portugalsko. V roce 827 Maurové obsadili Mazaru na Sicílii a rozvinuli ji jako přístav.[8] Nakonec pokračovali v konsolidaci zbytku ostrova. Rozdíly v náboženství a kultuře vedly ke staletému konfliktu s křesťanskými královstvími Evropy, která se pokusila znovu získat kontrolu nad muslimskými oblastmi; tento konflikt byl označován jako Reconquista. V roce 1224 byli muslimové vyhnáni ze Sicílie do osady Lucera, která byla zničena evropskými křesťany v roce 1300. Pád Granady v roce 1492 znamenal konec muslimské nadvlády ve Španělsku, ačkoli muslimská menšina přetrvala až do úplného vyhnání v roce 1609.[9]

Název Maurové (latinsky Mauri) je antického původu, z řeckého pojmenování Mauros berberských kmenů a jejich země Mauritánie – dnes název jednoho ze severoafrických států.[10]

Způsob života

[editovat | editovat zdroj]

Maurský život velmi ovlivňovalo jejich náboženství – islám. Maurové se živili hlavně jako pastevci a obchodníci. Mnoho z nich se ale věnovalo pirátství a loupežím.

Architektura

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Maurský sloh.

Maurové měli také vlastní architektonický styl – maurský sloh. Ten byl příbuzný tomu islámskému, zároveň ale přejímal některé prvky z evropské architektury. Jsou pro něj charakteristické podkovovité členěné, až pruhované oblouky. Známým příkladem je komplex Alhambra.

  1. CORFIS, Ivy. Brill.com. The Moors: Al-Andalus, Sepharad and Medieval Iberia. [s.l.]: BRILL, January 2010. Dostupné online. ISBN 9789047441540. Kapitola The Moors?, s. 151–162. 
  2. Ross Brann, "The Moors?", Andalusia, New York University. Quote: "Andalusi Arabic sources, as opposed to later Mudéjar and Morisco sources in Aljamiado and medieval Spanish texts, neither refer to individuals as Moors nor recognize any such group, community or culture."
  3. Šablona:Cite EB1911
  4. BLACKMORE, Josiah. Moorings: Portuguese Expansion and the Writing of Africa. [s.l.]: U of Minnesota Press, 2009. Dostupné online. ISBN 978-0-8166-4832-0. S. xvi, 18. 
  5. Menocal, María Rosa (2002). Ornament of the World: How Muslims, Jews and Christians Created a Culture of Tolerance in Medieval Spain. Little, Brown, & Co. ISBN 0-316-16871-8, p. 241
  6. John Randall Baker. Race. [s.l.]: Oxford University Press, 1974. Dostupné online. ISBN 9780192129543. S. 226. 
  7. Pieris, P.E. Ceylon and the Hollanders 1658–1796. American Ceylon Mission Press, Tellippalai Ceylon 1918
  8. Assessment of the status, development and diversification of fisheries-dependent communities: Mazara del Vallo Case study report [online]. European Commission, 2010 [cit. 2012-09-28]. S. 2. Dostupné online. 
  9. HILLGARTH, J. N. The Mirror of Spain, 1500–1700: The Formation of a Myth. [s.l.]: University of Michigan Press, 2000. Dostupné online. ISBN 0-472-11092-6. S. 67. 
  10. Oxfordský slovník světových dějin, ISBN 80-200-1054-8, str. 375

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]