Přeskočit na obsah

Maurice de Bunsen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sir Maurice de Bunsen
Britský velvyslanec v Rakousku-Uhersku
Ve funkci:
1913 – 1914
PředchůdceSir Fairfax Cartwright
Nástupcepřerušení diplomatických styků
Britský velvyslanec ve Španělsku
Ve funkci:
1906 – 1913
PředchůdceSir Arthur Nicolson
NástupceSir Arthur Henry Hardinge

Narození8. ledna 1852
Úmrtí21. února 1932 (ve věku 80 let)
Titulbaronet (1919)
ChoťBerta Lowry-Corry (od 1899)
DětiHilda Violet Helena de Bunsen
Elizabeth Cicely Bunsen
PříbuzníMariette Salisbury-Jones[1], John Yerburgh[1] a Oscar Guy de Bunsen Yerburgh[1] (vnoučata)
Alma materRugby School
Christ Church
Profesediplomat a politik
Oceněníspolečník Řádu lázně
velkokříž Královského řádu Viktoriina
rytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří
CommonsMaurice de Bunsen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Maurice de Bunsen, 1. baronet (anglicky Sir Maurice William Ernset de Bunsen, 1st Baronet Bunsen of Abbey Lodge) (8. ledna 185221. února 1932) byl britský diplomat. Ve službách ministerstva zahraničí působil od roku 1877 a zastával řadu funkcí na diplomatických zastoupeních v Evropě i v zámoří. Jako britský velvyslanec ve Vídni (1913–1914) byl aktérem červencové krize v roce 1914, po přerušení diplomatických styků se vrátil do Anglie, ale uplatnil se ještě během první světové války. V roce 1919 byl penzionován s šlechtickým titulem baroneta.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Maurice de Bunsen jako účastník atentátu na španělského krále Alfonse XIII. a jeho manželku Viktorii v Madridu (1906)

Byl vnukem pruského diplomata Karla von Bunsen (1791–1860), který dlouhodobě působil ve Velké Británii a usadil se zde. Maurice se narodil jako mladší syn spisovatele Ernesta de Bunsen (1819–1903), po matce Elizabeth pocházel z anglické bankéřské rodiny Gurney. Po studiích v Oxfordu vstoupil v roce 1877 do diplomatických služeb a začínal na nižších postech na různých vyslanectvích. Jeho mentorem byl Richard Lyons a Maurice de Bunsen tak patřil ke skupině mladých diplomatů označovaných jako lyonská škola. V letech 1891–1894 byl tajemníkem vyslanectví v Tokiu a poté zastával funkci generálního konzula v Siamu (1894–1897). Po návratu do Evropy působil jako chargé d'affaires v Istanbulu (1897–1902) a poté byl velvyslaneckým radou v Paříži (1902–1905). V letech 1905–1906 byl krátce zplnomocněným ministrem v Lisabonu a v letech 1906–1913 velvyslancem ve Španělsku. Jako velvyslanec byl v roce 1906 zároveň jmenován členem Tajné rady.

Sir Maurice de Bunsen s manželkou (1905)

Krátce před první světovou válkou byl britským velvyslancem ve Vídni (1913–1914), kde sehrál důležitou úlohu v červenci 1914, kdy sondoval cíle Rakouska-Uherska vůči Srbsku. Při této příležitosti také navštívil rakousko-uherského ministra zahraničí Leopolda Berchtolda na jeho soukromém sídle v Buchlovicích.[2] Po vypuknutí války a přerušení diplomatických styků se vrátil do Londýna. V roce 1915 byl jmenován předsedou vládní komise (De Bunsenova komise), která měla definovat britskou zahraniční politiku na Blízký východ především ve vztahu k Osmanské říši, v roce 1918 ještě vedl mimořádnou diplomatickou misi do jižní Ameriky. V roce 1919 opustil diplomatické služby a odešel do soukromí. Téhož roku získal titul baroneta (1919). Za zásluhy byl nositelem Řádu lázně, velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří a velkokříže Viktoriina řádu.

Jeho manželkou byla Bertha Mary Lowry-Corry (1869–1954) z irského šlechtického rodu hrabat z Belmore. Měli spolu čtyři dcery, takže Mauricovým úmrtím titul baroneta zanikl.[3]

  1. a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. RAUCHENSTEINER, Manfried: The First World War and the End of the Habsburg Monarchy, 1914-1918; Vídeň, 2014; s. 238–239 ISBN 978-3-205-79588-9 dostupné online
  3. Rodina Sira Maurice de Bunsen na webu geni.com dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]