Mathias Zdarsky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mathias Zdarsky
Mathias Zdarsky v roce 1908
Mathias Zdarsky v roce 1908
Narození25. února 1856
Kožichovice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí20. června 1940 (ve věku 84 let)
Sankt Pölten
RakouskoRakousko Rakousko
Povolánísjezdový lyžař, pedagog, malíř, ski instructor a sochař
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Matyáš Žďárský někdy kolem roku 1905

Mathias Zdarsky, česky i Matyáš Žďárský[1] (25. února 1856 Kožichovice20. června 1940 Sankt Pölten v Rakousku)[2] byl jedním z prvních lyžařských průkopníků a je považován za jednoho ze zakladatelů alpské lyžařské techniky. Po usazení na statku u Lilienfeldu v Dolních Rakousích se zapsal do historie vynálezem tzv. lilienfeldského vázání patentovaného i v zahraničí. V roce 1896 vydal knihu Lilienfelder Skilauf-Technik/Lilienfeldská lyžařská technika. Mimo lyžování pracoval také jako učitel, malíř a sochař.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Mathias Zdarsky se narodil jako sedmé dítě do rodiny mlynáře Jana Zďarského a matky Josefy v Kožichovicích u Třebíče. Po smrti otce odešla matka s dětmi do Třebíče.[4] Už v dětství oslepl na levé oko. V roce 1874 maturoval na reálném gymnáziu v Jihlavě, pokračoval ve studiu na německém učitelském ústavu v Brně (Lehrerbildungsanstalt) a až do roku 1883 vyučoval (1878 Vídeň, 1881 Elsenreith, káznice/Strafanstalt Stein). Další jeho studijní dráha směřovala do Mnichova, kde se věnoval malířství a sochařství, v Curychu pak pokračoval na polytechnice. Během svého studia podnikl mnoho cest do podél Dunaje, do Bosny, Itálie a Severní Afriky, z kterých se dochovaly jeho skici a obrazy.[5]

Zdarsky jako pravý turnerský nadšenec našel zálibu i v létání. Po usazení na horské zemědělské usedlosti Habernreith u Marktlu v Lilienfeldu ho oslovila polární výprava Fridtjofa Nansena do Grónska a tak jako mnoho dalších v této době se započal věnovat lyžování. Na prvních lyžích z Norska začal brzy experimentovat. Brzy si uvědomil, že norská škola je pro Alpy nevýhodná. Proto v roce 1890 vyvinul postranní, silně odpružené ocelové vázání, s kterým se lépe zatáčelo a pata se nesesouvala. V roce 1896 si nechal vázání patentovat. Zdarskeho patent se stal prototypem moderního lyžařského vázání. Po vzoru norské školy používal zprvu jen jednu lyžařskou hůl (Skistock).[6]

V roce 1898 založil Lilienfeldský lyžařský spolek (Lilienfelder Skiverein) a v roce 1900 Mezinárodní alpský lyžařský spolek (Internationale Alpen Ski-Verein, později přejmenován na Alpen Ski-Verein). V následujícím roce (1901) již pořádal první závod ve sjezdu a v roce 1905 ve slalomu, nakonec se stal nejlepším světovým lyžařem. Jeho učitelské vzdělání mu umožnilo pořádat výukové lyžařské kurzy v rakouských Alpách, Beskydech, v Německu, Švýcarsku a v Karpatech. Jen v letech 1896–1916 prošlo Zdarského výcvikem více než dvacet tisíc lyžařů.[5]

Za první světové války působil v c.k. rakousko-uherské armádě nejprve jako lyžařský instruktor a později v roli lavinového experta. Proto v roce 1916 vedl vojenskou lavinovou záchrannou akci, při níž utrpěl četná vážná zranění. Za zásluhy při výcviku mu císař udělil v roce 1916 Rytířský kříž řádu Františka Josefa a v roce 1931 mu byl za udělen Zlatý odznak Za zásluhy o Rakouskou republiku/ Goldene Ehrenzeichen für Verdienste um die Republik Österreich. Vzhledem k utrpěným zraněním se vrátil v roce 1917 do Habernreithu. Svou pílí a bojovností se dopracoval po osmi letech znovu k lyžování. Zemřel v hotelu Pittner v Sankt Pöltenu, kam se uchýlil po zhoršení zdravotního stavu, 20. června 1940. Místem jeho posledního spočinutí se mu stala hrobka na vlastní usedlosti v Habernreithu.[5]

Zdarského technika a alpská lilienfeldská škola[editovat | editovat zdroj]

Zdarského technika spočívala v bezpečném zvládnutí příkrých svahů a terénních nerovností pomocí tzv. přívratných oblouků a jízdy v pluhu s využitím jedné hole jako opory. Jeho technika odstartovala vývoj sjezdové přívratné techniky, která byla postupně zdokonalována. V roce 1896 vydal lyžařskou příručku Lilienfelder Skilauf-Technik/Lilienfeldská lyžařská technika, čím se stal zakladatelem tzv. alpské lilienfeldské školy jízdy na lyžích, která vyhovovala hlavně alpským terénům.[6]

„Pro lilienfeldskou školu byla typická jízda v obloucích o kratším poloměru, širší stopa, nižší postoj a předklon na místo záklonu u norské školy. Používala přívratu a pluhu, při nichž (Zdarsky) předsunoval mírně odlehčenou vnitřní lyži a používal jednu delší hůl s hákem, kterým se zachycoval při stoupání o stromy a pro usnadnění zatáčení a brzdění. Zkrátil poměrně dlouhé norské a finské lyže na délku 190-220 cm, určil závislost délky na hmotnosti a výšce lyžaře.”

—Vývoj lyžařských sjezdových technik a škol[6]

Památka[editovat | editovat zdroj]

  • 1951 – Zdarskyweg, ve Vídni-Hietzing
  • 1977 – Zdarskystraße v St. Pölten
  • 1981 – Bezirksheimatmuseum/Okresní vlastivědné muzeum v Lilienfeldu zřídilo Zdarsky-expozici
  • 1996 – sloučeno do Zdarsky-Skimuseum/Zdarskeho lyžařské muzeum.
  • 1981 – mezi rakouským městem Lilienfeld a japonským Jōetsu dohoda o partnerství, žák Zdarskeho Theodor Edler von Lerch inicioval lyžování v Jōetsu
  • 1991 – další partnerství uzavřeno mezi rodištěm v Kožichovicích u Třebíče a Lilienfeldem
  • Muckenkogel – pořádá každý rok 19. března u Traisner Hütte památný nostalgický lyžařský závod jako za časů Zdarskeho
  • Muckenkogel – Zdarsky-Erfinderweg/naučná stezka vynálezce Zdarskeho
  • Muckenkogel – Zdarsky-Panoramaweg/Zdarskeho panoramatická cesta
  • Třebíč a Lilienfeld – pojmenovány ulice po Zdarskem, v Lilienfeldu na Zdarskystraße roku 1965 odhalen pomník vytvořený sanktpöltenskou sochařkou Iris Hahnl-Faerberovou (1909–1979).
  • Kožichovice – pamětní deska a od roku 2016 busta[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matyáš Žďárský - guru všech lyžařů. ČT sport - Česká televize [online]. [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. (česky) 
  2. Matrika N, Třebíč-Jejkov, 1840-1864, snímek 296 (vč. data a místa úmrtí)
  3. Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 50. 
  4. Matyáš Žďárský [online]. Kožichovice [cit. 2015-12-28]. Dostupné online. 
  5. a b c Mühlbauer Martina: Konzept eines virtuellen Museums am Beispiel von Leben und Werk von Mathias Zdarsky, Wien 2012 – Koncept virtuálního muzea na příkladu života a díla Mathiase Zdarskeho (německy)
  6. a b c Pařilová Michaela: Vývoj lyžařských sjezdových technik a škol, Brno 2012
  7. MARTAKIDISOVÁ, Irini. V Kožichovicích odhalili bustu slavnému rodákovi [online]. Vysočina News, 2016-02-29 [cit. 2016-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-07. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Zejda R., Hedvábný M., Jindra P., Benda P., Richter K.: Osobnosti Třebíčska, vyd. Třebíč nakladatelství Akcent, 2000. ISBN 80-7268-104-4. Str. 224–227.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]