Přeskočit na obsah

Marta Bebrová-Mayerová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marie Bebrová-Mayerová
Narození13. června 1881
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí4. prosince 1970 (ve věku 89 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PseudonymMajová
Povoláníherečka
Národnostčeská
Témataherectví, divadlo a film
Manžel(ka)Antonín Bebr
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Marta Bebrová-Mayerová (13. června 1881 Praha4. prosince 1970 Praha) byla česká herečka, pseudonym Majová.[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Manžel Marty Mayerové byl JUDr. Antonín Bebr (22. února 1877 Karlín – 21. listopadu 1940 Praha) soudní rada a básník. Měla s ním syna Antonína (1911) a v roce 1943 se dočkala i vnuka.

Herectví studovala u Otílie Sklenářové. V letech 1905 až 1908 hrála v divadle Uranie. Od roku 1908 začala hrát v Městském divadle Královských Vinohrad, kde působila až do roku 1941. "Přes dívčí a milovnické postavičky se přehrála až k postavám záporných i kladných starších a skvěle temperamentně razantních matek, tetiček a babiček. Své role ztvárňovala s vrozeným temperamentem šarmem a noblesou, výraznou mimikou a zvláštně položeným vysokým hlasem." Napsal Jaroslav "krib" Lopour.[2]

Ve filmových rolích němého a později zvukového filmu se objevovala od roku 1920 do roku 1963. Ve zvukovém filmu se výrazněji uplatnila až ke konci třicátých let. Ve znárodněné kinematografii na ni čekaly desítky malých, epizodních roliček různých stařenek. Občas spolupracovala s rozhlasovým a televizním studiem.[2]

V Praze XII bydlela na adrese Italská 25.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Některé divadelní role[editovat | editovat zdroj]

Některé filmové role[editovat | editovat zdroj]

Němý film[editovat | editovat zdroj]

Zvukový film[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 259. 
  2. a b www.csfd.cz [online]. [cit. 2020-10-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]