Přeskočit na obsah

Mamba úzkohlavá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxMamba úzkohlavá
alternativní popis obrázku chybí
Mamba úzkohlavá
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
Řádšupinatí (Squamata)
Podřádhadi (Serpentes)
Čeleďkorálovcovití (Elapidae)
Rodmamba (Dendroaspis)
Binomické jméno
Dendroaspis angusticeps
(A. Smith, 1849)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mamba úzkohlavá (Dendroaspis angusticeps) je středně dlouhý, štíhlý a vysoce jedovatý stromový had z čeledi korálovcovitých, který žije ve východní Africe a v Jihoafrické republice.

Mamba úzkohlavá ve větvoví

Mamba úzkohlavá je na hřbetu a bocích leskle smaragdově zelená s bledězelenějším odstínem na břišní straně. Obvykle se udává, že jde o nejmenšího zástupce rodu mamba (Dendroaspis), i přesto jde o hada dosahujícího značných rozměrů. Průměrná délka se pohybuje kolem 1,8 m,[2] avšak někteří jedinci mohou dosáhnout délky okolo 2,8 m. Samci bývají obvykle trochu větší než samičky.[3]
Tento druh má v přední části tlamy v každé čelisti dva zvětšené jedové zuby pevně spojené s kostí. Šupiny jsou velmi hladké, výrazná hlava je podlouhlá a ocas dlouhý a tenký. Oči jsou středně velké, s kulatými zornicemi, hřbetní šupiny jsou zkosené, hladké a rovné.[4]

Vylíhlá mláďata mamby úzkohlavé mají nažloutle zelené zbarvení.[5]

Toxicita jedu vyjádřená smrtnou dávkou LD50 měřená v laboratorních podmínkách dosahuje 0,85 mg/kg (v průměru o něco méně než má například zmije obecná či mamba černá).[6] Mamba zelená disponuje v jedových váčcích asi 60 až 95 mg suchého jedu, což je cca šestkrát víc než je průměr zmije obecné, ale mnohem méně, než má mamba černá.[7]

Tento druh je původní v oblasti podél východního pobřeží jižní části Afriky[2] a vyskytuje se od jihovýchodní Keni přes Tanzanii, Malawi, Zimbabwe a Mosambik až po východní část Jihoafrické republiky.[4][3]

Chování a potrava

[editovat | editovat zdroj]

Mamba úzkohlavá žije převážně na stromech, na zem slézá, pouze má-li žízeň nebo při lovu. Ráda se zde též vyhřívá na slunci. Na rozdíl od své mnohem větší příbuzné mamby černé je velmi plachá a obvykle není agresivní. Před přímou konfrontací s člověkem dává přednost útěku případně se snaží splynout nenápadně s okolím.

Jedná se o denního živočicha, který loví převážně dospělé ptáky či jejich mláďata, netopýry, žáby, ještěrky, hlodavce a další malé savce. Mladí jedinci příležitostně loví i ostatní plazy, například chameleony.[8] Mamby mají v oblibě i ptačí vejce.

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

Mamby úzkohlavé žijí osamoceně. V době páření však samci vyhledávají samice tím, že sledují jejich pachovou stopu. Samci pak o samice svádějí na zemi rituální souboje, při nichž se snaží jeden druhého strhnout k zemi. Tyto boje mohou trvat i několik hodin a hadi při nich nepoužívají zuby.

Vlastní námluvy a páření již probíhají na stromech. Poté samice naklade mezi 6 až 17 vejci (obvykle jich bývá 10 – 15).[8] Nejčastěji do tlející vegetace v dutinách stromů. Za o něco déle než tři měsíce se z nich líhnou asi 35 až 45 cm dlouhá mláďata, jež jsou již od narození jedovatá. Tento hadí druh se na svobodě dožívá 15 až 25 let a 14 let, je-li chován v zajetí.[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eastern green mamba na anglické Wikipedii.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. a b c http://whozoo.org
  3. a b Eastern green mamba (Dendroaspis angusticeps) www.buzzle.com. www.buzzle.com [online]. [cit. 2013-11-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-01. 
  4. a b Dendroaspis angusticeps - General Details, Taxonomy and Biology, Venom, Clinical Effects, Treatment, First Aid, Antivenoms [online]. University of Adelaide [cit. 2011-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-16. 
  5. ERNST, Carl H.; ZUG, George R. Snakes in Question: The Smithsonian Answer Book. Washington D.C., USA: Smithsonian Institution Scholarly Press, 1996. Dostupné online. ISBN 1-56098-648-4. 
  6. Dendroaspis angusticeps: venom reference | snakedatabase.org. snakedatabase.org [online]. [cit. 2019-12-29]. Dostupné online. 
  7. Dendroaspis angusticeps [online]. The University of Adelaide: Clinical Toxinology Resources [cit. 2019-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-16. 
  8. a b O'SHEA, Mark. Venomous Snakes of the World. New Jersey, USA: Princeton University Press, 12 September 2005. Dostupné online. ISBN 0-691-12436-1. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]