Liblice (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Liblice
Zámek Liblice, pohled od jihu ze zámeckého parku
Zámek Liblice, pohled od jihu ze zámeckého parku
Základní informace
Sloh novorenesanční
Architekti Johann Bernhard Fischer, Giovanni Battista Alliprandi
Výstavba 1699-1706 (barokní)
Přestavba 2. polovina 18. století, 80. léta 18. století, po r. 1863 (novorenesanční)
Stavebník Arnošt Josef Pachta z Rájova
Současný majitel Česká republika
Další majitelé Pachtové z Rájova, Deymové ze Stříteže, Valdštejnové, Thun-Hohensteinové
Poloha
Adresa Liblice 61, Liblice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Liblice (zámek)
Liblice (zámek)
Liblice (zámek), Česko
Další informace
Rejstříkové číslo památky 41791/2-1290 (PkMISSezObr)
Web www.zamek-liblice.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zámek Liblice

Zámek Liblice se nachází v obci Liblice v okrese Mělník ve Středočeském kraji, bývá nazýván Barokní perlou. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zámek nechal v letech 1699-1706 vystavět hrabě Arnošt Josef Pachta z Rájova. Návrh vytvořil Giovanni Battista Alliprandi na základě koncepce od architekta J. B. Fischera z Erlachu, ale vynechal plastické dekorativní prvky. Ve druhé polovině 18. století provedl sochař Ignác František Platzer doplnění výzdoby pomocí dětských postaviček a váz umístěných na balkoně a terase. V této době vznikla také výzdoba saly terreny. Další přestavba následovala v 80. letech 18. století, tentokrát zaměřená na hospodářské budovy (tzv. depandance) a prostor služebnictva, které se nacházely v severní části zámku. V  první polovině 19. století zámek od Pachtů z Rájova odkoupil B. Dejm ze Stříteže, ovšem už v roce 1863 jej vlastnila hraběnka Antonie z Valdštejna, která nechal zámek novorenesančně přestavět. Po její smrti připadl zámek Thun-Hohensteinům. Ve 20. letech 20. století prošel přestavbou zámecký park. V roce 1945 byl zámek zkonfiskován a v roce 1952 jej stát propůjčil ČSAV. V květnu 1963 se zde konala Liblická konference o Franzi Kafkovi, která byla významným impulsem pro kriticky smýšlející československou inteligenci.

Od 50. let 20. století prodělal zámek řadu oprav, přičemž ta nejrozsáhlejší proběhla v letech 20012007. V té době došlo k přeměně na konferenční centrum Akademie věd ČR. Ke slavnostnímu otevření došlo dne 6. září 2007.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Autorem návrhu byl již zmíněný Giovanni Battista Alliprandi. Řízením stavby byl pověřen G. A. Pessina, vytvoření štukové výzdoby Domenico Spezza a kamenickou výzdobou G. P. Toscana. Vlastní budova zámku je třípatrová a s elipsovitými středovými společenskými místnostmi. V přiléhajících dvoupatrových křídlech najdeme obytné místnosti. Neorenesanční přestavbu centrálního sálu a jeho stropní výmalbu provedl Émil Lauffer. Při přestavbě v 80. letech 18. století byly hospodářské budovy uspořádány do podoby čestného dvora podle francouzského typu.

Zámecký park[editovat | editovat zdroj]

Z velké části se jedná o francouzský park. Nachází se zde řada stromů, mezi nimiž má zastoupení platan, lípa, metasekvoje čínská, liliovník tulipánokvětý, dub, kaštan a topoly bílé. V jezírku ve spodní části parku pak žijí chráněné druhy žab – ropucha obecná, skokan hnědý, skokan skřehotavý a skokan štíhlý – a najdeme tady také užovku obojkovou. V lesnaté části parku (chráněné jako přírodní památka Zámecký park Liblice se též skrývá louka s výskytem vzácných vstavačovitých rostlin – přírodní rezervace Slatinná louka u Liblic.

Kromě toho se zde nachází i zahradní domek a osmiboká pohřební kaple Thun-Hohensteinů, vystavěná v pseudorománském stylu.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-06-20]. Identifikátor záznamu 153915 : zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. Zámek Liblice. www.turistik.cz [online]. [cit. 2019-06-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]