Emil Johann Lauffer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Emil Johann Lauffer
Emil Lauffer
Emil Lauffer
Narození 28. června 1837
Dvorce
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 31. května 1909 (ve věku 71 let)
Praha-Smíchov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání malíř a vysokoškolský učitel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emil Johann Lauffer (28. června 1837 Dvorce[1]31. května 1909 Praha-Smíchov[2]) byl český malíř a vysokoškolský pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Emil Johann Lauffer byl synem lékárníka v Dvorcích u Bruntálu. Jeho starší bratr, básník Ferdinand Josef Lauffer byl přítelem Hanse Kudlicha a musel uprchnout do zahraničí po revolučním roce 1848. Emil Johann byl žákem Christiana Rubena na vídeňské Akademii a do Prahy přišel roku 1865, aby zhotovil dvě nástěnné malby v letohrádku Belveder podle návrhu svého profesora. Zůstal už v Praze a byl pak téměř čtyřicet let profesorem na Německém polytechnickém ústavu (1869–1907). Působil i na pražské Akademii, kde byl jeho žákem Václav Brožík. Kromě toho dával soukromé lekce kresby také Antonínu Slavíčkovi[3]. V letech 1864–1886 byl členem Krasoumné jednoty.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1864 Reichelova cena za historickou malbu

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Lauffer byl představitelem rakousko-německé romantické historické malby. Kromě nástěnných maleb v Belvederu a na zámku v Liblicích přenesl také kresbu Mikoláše Alše ve foyer Národního divadla v Praze. Mimo Prahy působil v Polském Slezsku, kde v 50. až 80. letech zhotovil řadu oltářních obrazů.[4]

Známá díla[editovat | editovat zdroj]

  • 1866 Podobizna (Bildnis)
  • 1867 Prohraná sázka (Verlorene Wette)
  • 1868 Návrát z Golgoty (Rückkehr vom Kalvarienberg)
  • Svatý Václav, oltářní obraz pro Smečno (Der Heilige Wenzel)
  • 1869 Sváteční myslivci (Feiernde Jäger)
  • 1870 Marino Falieri vypravuje Dogarese o svém zasnoubení s Adriatickým mořem (Marino Falieri erzählt Dogarese über seine Verlobung mit dem Adriatischen Meer)
  • 1872 Svatý Dominik, oltářní obraz pro Žabčice (Der Hl. Dominik)
  • 1873 Merlin představuje budoucího krále Arthura[5]
  • 1876 Návštěva Marie u Alžběty (Maries Besuch bei Elisabeth)
  • 1881 Kriemhilda obviňuje Gunthera a Hagena ze zavraždění Siegfrieda (Krimhild beschuldigt Gunther und Hagen des Mordes an Siegfried)
  • 1883 Dětská podobizna (Porträt eines Kindes)
  • Hájení Prahy proti Švédům (Die Verteidigung Prags gegen Belagerung durch Schweden)
  • Rudolf Habsburský, ochránce umění (Rudolf H., Beschützer der Kunst)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Dvorce
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv.Václava na pražském Smíchově
  3. ČRO Vltava, 2015
  4. Glogowek: Alexander Devosges Cuber, Emil Johann Lauffer ve Slezsku (pol.). glogowek-online.pl [online]. [cit. 2015-07-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-17. 
  5. Sotheby´s: Emil Johann Lauffer, MERLIN PRESENTING THE FUTURE KING ARTHUR

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Blažíčková-Horová Naděžda, 19th-Century Art in Bohemia (1790–1910), Painting, Sculpture, decorative arts, National gallery in Prague, 2009, ISBN 978-80-7035-426-1
  • Joanna Lubos-Kozieł, „Wiarą tchnące obrazy”. Studia z dziejów malarstwa religijnego na Śląsku w XIX wieku, Wrocław 2004.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]