Přeskočit na obsah

Kněžské bratrstvo svatého Pia X.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Lefebvrismus)
O bratrstvu FSSP, vzešlého z bývalých členů FSSPX, pojednává článek Kněžské bratrstvo svatého Petra.
Kněžské bratrstvo svatého Pia X.
Fraternitas Sacerdotalis Sancti Pii X.
Základní informace
Kategoriespolečnost kněží a seminaristů
Síla1 124 členů (2022)[1][2], z toho:
- 2 biskupové
- 707 kněží
- 268 seminaristů[3]
- 117 kandidátů[3]
SídloMenzingen, Švýcarsko
Země původuŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
ZaložilMarcel Lefebvre
Poslední představenýDavide Pagliarani
Působnostod roku 1970

Kněžské bratrstvo svatého Pia X. (latinsky Fraternitas Sacerdotalis Sancti Pii X., zkratka FSSPX, případně SSPX, označování též jako lefebvristé) je společnost tradicionalistických římskokatolických kněží.

Bratrstvo bylo založeno v roce 1970 francouzským arcibiskupem Marcelem Lefebvrem a je pojmenováno po svatém papeži Piu X. (1835–1914), na jehož protimodernistický postoj navazuje. Nadále tedy užívá Tridentskou mši a rituální knihy v latině pro ostatní svátosti vydané před druhým vatikánským koncilem. Bratrstvo plně uznává všechny pokoncilní papeže, často je však kritizuje pro odchylky od autentické katolické nauky. Během posledních dekád došlo do určité míry k postupnému sbližování bratrstva a Vatikánu, především za pontifikátu Benedikta XVI., což následně pokračuje, i přes výraznou ideovou odlišnost, za pontifikátu Františka, který přiznal bratrstvu některé další pravomoci. V červenci 2022 dosáhlo bratrstvo přes 700 kněžských členů, což jej činí přibližně 25. největším katolickým společenstvím kněží, větším než Trapisté nebo Kartuziáni avšak menším než Benediktíni či Dominikáni, přibližně podobné velikosti jako Premonstránti[4] nebo Kongregace Svatého Kříže.[5]

Z bratrstva vzešlo několik dalších organizací, nejvýznamnější z nich kněžské bratrstvo svatého Petra, které se od něj oddělilo v roce 1988.

V České republice je FSSPX od 5. června 2018[6] registrováno podle zákona č. 3/2002 Sb. jako náboženská společnost. Zřízuje v ní děkanát se sídlem v Brně,[6] který spadá pod rakouský distrikt FSSPX. Jeho prvním a současným děkanem je P. Tomáš Stritzko FSSPX. Českých kněží bratrsva je celkem sedm, z nichž ne všichni působí v ČR. Zároveň v německém semináři bratrstva studuje několik Čechů.

Pojem Bratrstvo bývá také užíván ve smyslu celé rodiny řádů odvozujících svůj původ od Mons. Lefebvra (kněží, bratři, sestry, oblátky, misionářské sestry). Znakem FSSPX je heraldický symbol francouzského regionu Vendée, známého svým konzervatismem a silným katolicismem.

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Arcibiskup Lefebvre, zakladatel hnutí při slavení Tridentské mše.
První z pěti seminářů FSSPX v Ecône ve Švýcarsku, kde se událo Svěcení v Ecône (v r. 1988). Kromě Švýcarska má bratrstvo semináře ještě v USA, Německu, Francii, Argentině.[7]
Papež Pius X., jehož jménem se hnutí zaštiťuje

FSSPX bylo založeno emeritním dakarským arcibiskupem Marcelem Lefebvrem na svátek Všech svatých roku 1970 zakládacím dekretem Mons. Françoise Charriera, biskupa diecéze Lausanne, Ženeva a Fribourg, a v roce 1971 obdrželo kanonicky požadovaný pochvalný dekret Posvátné kongregace pro klérus od jejího prefekta kardinála Wrighta.

Roku 1974 vydal Msgr. Lefebvre tzv. Prohlášení roku 1974, které reagovalo na apoštolskou vizitaci z Říma 10 dnů předtím. Při ní dva vizitátoři před seminaristy prohlásili, že brzy bude normální svěcení žen na kněze či vyjadřovali pochybnosti o pravdivosti Zmrtvýchvstání Ježíše Krista.[8] Prohlášení začíná takto: „Držíme se celým srdcem a celou duší Katolického Říma, Strážce Katolické víry a tradic nezbytných k uchování této víry; Věčného Říma, Paní moudrosti a pravdy. Naopak odmítáme a vždy jsme odmítali Řím se sklony k neomodernismu a neoprostestantismu, které se jasně ukázaly při 2. Vatikánském Koncilu i po koncilu v jím vydaných dokumentech.“

Mons. Lefebvre byl stále starší a už nadále neměl dostatek sil na těžkou službu. V roce 1982 odstoupil z postu generálního představeného, kterým byl následně zvolen P. Franz Schmidberger. Dále však pro FSSPX světil kněze. Žádal proto Svatý stolec o povolení vysvětit nástupce, avšak přislíbená svěcení byla neustále odkládána, takže se zdálo, že se čeká, kdy Mons. Lefebvre zemře. Proto v roce 1988 bez papežského mandátu a přes jednoznačně vyjádřený nesouhlas Svatého stolce vysvětil společně s biskupem Castro Mayerem v Écône čtyři kněze bratrstva (Bernarda Fellaye, Tissiera de Malerais, Richarda Williamsona a Alfonsa de Galarretu) na biskupy.

Celým svým srdcem a celou svou duší lpíme na katolickém Římu, strážci katolické víry a oněch tradic nezbytných pro zachování této víry, na věčném Římu, učiteli moudrosti a pravdy.

Na druhou stranu odmítáme a vždy jsme odmítali následovat Řím neomodernistických a neoprotestantských sklonů, které se jasně projevily na Druhém vatikánském koncilu a po koncilu ve všech z něj plynoucích reformách. Všechny tyto reformy skutečně přispěly a stale přispívají ke zničení Církve, zkáze kněžství, k odstranění mešní Oběti a svátostí, k vymizení náboženského života a k naturalistické a teilhardovské nauce na univerzitách, v seminářích a v katechezi, nauce odvozené z liberalismu a protestantismu, mnohokrát formálně zavržené učitelským úřadem Církve.

Žádná autorita, ani v hierarchii nejvýše postavená, nás nemůže přinutit opustit nebo zeslabit naši katolickou víru, která byla jasně vyjadřována a předkládána učitelským úřadem Církve po devatenáct století...[9]

Deklarace arcibiskupa Marcela Lefebvra z 21. listopadu 1974


Papež Jan Pavel II. reagoval na svěcení vydáním motu proprio Ecclesia Dei,[10] jímž potvrdil předchozí vyhlášení Kongregace pro biskupy, podle kterého měli světitel i svěcení svým činem upadnout do „exkomunikace latae sententiae“ (tj. nastupující samým činem, bez rozhodnutí ordináře). V reakci na tyto události opustilo FSSPX několik kněží, kteří se souhlasem Svatého stolce utvořili Kněžské bratrstvo sv. Petra (FSSP) a byla ukončena spolupráce mezi bratrstvem a některými tradičně orientovanými komunitami, z nichž nejvýznamnější byl klášter Barroux.

Příznivci bratrstva zastávají názor, že exkomunikace nebyla platná, protože se světitel nacházel ve „stavu nouze“ vyvolaném krizí církve, ve kterém je možno světit bez papežského povolení. Např. Kánon 1323 nového kanonického práva říká, že „žádnému trestu nepodléhá ten, kdo v době, kdy porušil zákon nebo příkaz: (...) jednal pod vlivem velikého strachu, třebas relativně velkého, nebo z nutnosti nebo z vážné obtíže.“

Kostel Saint-Nicolas-du-Chardonnet v centru Paříže, který bratrstvo využívá od roku 1977.

Obecně platí, že na kněze, které exkomunikovaní biskupové vysvětí, se vztahuje suspenze čili zákaz vykonávat kněžské funkce.[zdroj?] Jelikož ale FSSPX nadále funguje, je jasné, že tito kněží svou údajnou suspendaci neuznávají. Odvolávají se přitom na zásadu „Salus animarum suprema lex“ (Spása duší je nejvyšším zákonem), která odkazuje na hlavní smysl kanonického práva – spásu nesmrtelných duší.[11]

Roku 1994 byl generálním představeným bratrstva zvolen generální kapitulou biskup Fellay a znovuzvolen na další období byl v červnu 2006.

V lednu 2009 papež Benedikt XVI. zrušil údajné exkomunikace uvalené na jeho čtyři biskupy a sňal je. Bratrstvo v žádosti potvrdilo, že uznává papežský primát. Jednalo se o generálního představeného, Msgr. Bernarda Fellay, Msgr. Bernarda Tissier de Mallerais, Msgr. Alfonso de Galarreta a Msgr. Richarda Williamsona. Posledně jmenovaný Brit, Richard Williamson byl o tři roky později pro neposlušnost a nerespektování představených vyloučen z FSSPX.

Členové Bratrstva stále v Církvi neměli žádnou řádnou jurisdikci a byla pouze zrušena exkomunikace jejich údajně neprávoplatně vysvěcených biskupů, údajná suspenze (zákaz výkonu kněžského i biskupského povolání) kněží Bratrstva dlouho trvala.[12] Při příležitosti vyhlášení svatého roku milosrdenství (v listopadu 2015) dovolil papež František po dobu trvání tohoto roku kněžím FSSPX oficiálně zpovídat (udělil jim řádnou zpovědní jurisdikci). V apoštolském listě Misericordia et misera z 21. listopadu 2016 pak toto svolení prodloužil na neurčito.[13] Ostatní svátosti mohou být členy FSSPX udělovány nadále pouze na základě mimořádné jurisdikce, která musí být podložena mimořádným stavem Církve.

4. dubna 2017 papež František umožnil místním biskupům udělování licencí ke slavení svátosti manželství pro věřící, kteří se účastní pastoračních aktivit bratrstva. Česká biskupská konference se rozhodla, že nebude dovolení k slavení manželství udělovat.

Jelikož český priorát FSSPX jako právnická osoba v ČR stále neexistoval, požádal přípravný výbor 2. listopadu 2016 o registraci nové církve a náboženské společnosti u Ministerstva kultury České republiky.[14][15][16] V prosinci 2017 ministerstvo žádosti vyhovělo a Kněžské bratrstvo se tak stalo 39. registrovanou církví a náboženskou společností v České republice.[17]

V roce 2015 získalo kostel sv. Willibroda, jeden z nekrásnějších neogotických kostelů v Holandsku.[18] V červnu 2021 získalo jeden z nejstarších vídeňských kostelů, Minoritský kostel, kde působil i svatý Klement Maria Hofbauer. [19] Od roku 2019 došlo k výrazné expanzi FSSPX v Polsku, kde se za krátké období ztrojnásobil počet kaplí a následně v reakci na omezení slavení Tridentské Mše papežem Františkem v roce 2021 došlo k přestupu několika kněží do bratrstva a zároveň nárůstu počtu seminaristů.

V roce 2021 byl ukončen provoz semináře v Austrálii kvůli cestovním omezením australské vlády. [1] Archivováno 28. 10. 2022 na Wayback Machine.

Struktura

[editovat | editovat zdroj]
Minoritský kostel v centru Vídně, který byl bratrstvu darován místní kongregací v roce 2021.
Zde je odkaz na video z první Mše celebrované bratrstvem po převzetí kostela.
Kostel svatého Willibrorda v nizozemském Utrechtu, který bratrstvu patří od roku 2015.

Podle stanov je nejvyšším představeným bratrstva generální superior, který je volen generální kapitulou. Ta také volí dva asistenty generálního superiora. Jemu také jsou podřízeni superiorové distriktů, představení (na distriktu) nezávislých domů a rektorové seminářů. Hlavní územně-správní jednotkou je distrikt, který se skládá z priorátů, v jejichž čele stojí prior. Prior se zodpovídá superiorovi příslušného distriktu.

Generální kapitula je svolávána každých 12 let k projednávání zásadních otázek a volbě nového vedení. Kapitula se skládá z dosavadního generálního a jeho asistentů,sekretáře a hlavního kvestora (ekonoma), předchozích generálních, rektorů seminářů, biskupů, (kteří jsou členy Bratrstva), superiorů distriktů a nezávislých domů. Zhruba třetinu pak tvoří nejstarší kněží, kteří nejsou už členové kapituly ze svého úřadu. Generální představený sídlí na generalátu, který je v současnosti v Menzingenu.

K 1. 1. 2018 Bratrstvo se skládalo z 637 kněží, kteří slouží na 772 mešních centrech po celém světě, 123 řeholních bratrů a 195 sester, 79 oblátek, 204 seminaristů v šesti seminářích, více než 100 škol a 2 universit, 7 ošetřovatelských domů, 4 karmelů, 19 Misionářských sester z Keni.

V roce 2020 to pak bylo 680 kněží a 217 seminaristů.[20]

FSSPX v ČR

[editovat | editovat zdroj]

V České republice FSSPX zřizuje děkanát Panny Marie Růžencové, který sídlí v Brně-Černovicích. V jeho čele stojí P. Tomáš Stritzko, který měl k 1. prosinci 2022 k ruce další čtyři kněze FSSPX. Současná mešní centra jsou Praha, Brno, Pstruží u Frýdku-Místku, Boršov u Českých Budějovic (od r. 2018), Jablonec, Pardubice, Žďár nad Sázavou, Uherský Brod, Velké Meziříčí, Kroměříž a Zlaté Hory. V roce 2020 byla vysvěcena nová kaple sv. Barbory na Pstruží u Frýdku-Místku za přítomnosti biskupa Fellaye. FSSPX provozuje internetový obchod a nakladatelství Dědictví svatováclavské.

Apoštolát

[editovat | editovat zdroj]

Od počátku si bratrstvo vytklo za cíl bojovat proti liberalismu, světskému duchu v Církvi, novému ekumenismu a především po vzoru sv. Pia X. proti herezi modernismu. Tyto snahy se ovšem lišily od směřování koncilních a především pokoncilních papežů. Postupem času se trhlina zvětšovala. Bratrstvo stále sloužilo stejnou Mši Svatou, udílelo stejně svátosti, učilo ze stejných katechismů zatímco ve zbytku Církve byla plošně zavedena Nová Mše (Novus Ordo Missae), měnilo se udílení svátostí, měnily se katechismy, přestavovaly kostely, měnil řádový život, liturgické oděvy, liturgické písně.

Přestože hlavním úkolem Bratrstva je výchova a podpora kněží, probíhá mnoho forem apoštolátu. Bratrstvo pravidelně pořádá velké množství exercicií ve svých exercičních domech. Proběhlo také několik růžencových křížových tažení a obecně mariánská úcta je jedním ze základních kamenů Bratrstva. Dále jsou pořádány adorace a průvody s Nejsvětější Svátostí a Eucharistické křížové tažení. Především ve Francii ale i v Švýcarsku, Gabonu, Indii a dalších zemích fungují školy Bratrstva. V roce 1980 byl založen také třetí řád Bratrstva sv. Pia X.

Spiritualita

[editovat | editovat zdroj]

„Bratrstvo je především vloženo pod ochranu Ježíše, Velekněze. Bytí Našeho Pána bylo a zůstává spojené s kněžstvím, a Oběť Kříže byla důvodem Jeho Vtělení. Je to také pod záštitou Panny Marie, co tvoří svého Syna, Matky Kněze par excelance, skrze Něj (je) Matkou všech kněží.“ (Statuty FSSPX) Jedním ze základních hesel Bratrstva je papežské motto sv. Pia X: „Omnia instaurare in Christo“ – vše obnovit v Kristu.

Spřátelené řády

[editovat | editovat zdroj]

S FSSPX dlouhodobě spolupracují komunity, které se odkazují na tradice starých církevních řádů, např. benediktinů, františkánů a dominikánů, jejichž tradičními řeholními formami se řídí (zpravidla ale nemají žádné propojení se současnými oficiálními strukturami těchto řádů a ani s nimi nespolupracují).

Ve všech těchto klášterech se slouží pouze tradiční liturgie (tridentská mše, dominikánský ritus…) a zachovávají se řehole v jejich původním smyslu a formě. Řeholníci přijímají od biskupů z Bratrstva nižší i vyšší kněžská svěcení. Dále Bratrstvo značně podporuje tyto kláštery i finančně, např. koupě kláštera Reichenstein pro benediktiny.

Mezi tyto spřátelené řády, mimo jiné, patří:

  • Bratři od FSSPX – pouze bratři bez kněžských svěcení, kteří pomáhají na priorátech Bratrstva
  • Sestry od FSSPX
  • Oblátky od FSSPX
  • Misionářské sestry Ježíše a Marie – Keňa
  • Kněžské Bratrstvo sv. Josafata – Ukrajina
  • Karmelitky – karmely Francie, Belgie, Švýcarsko, USA
  • Benediktini – mužský klášter Notre-Dame de Bellaigue a ženský Perdechat obojí ve střední Francii, mužský a ženský klášter Notre-Dame-de-Guadalupe v USA a klášter Neposkvrněného Srdce Panny Marie Reichentein v Německu.
  • Kapucíni – mateřský mužský klášter v Morgonu
  • Bratři Naší Paní Růžencové (Dominikáni) v Saint-Paul-de-Serre, Francie
  • Spolupracovníci Krista Krále
  • Bratrstvo Proměnění Páně
  • Dílo Jitřenky

Dále z ženských řádů:

  • Benediktinky v Perdechat, Francie
  • Bethany Sisters na Killineyho ulici, Singapore
  • Chudé klarisky u Villé-Morgon, Francie
  • Disciples of the Cenacle at Velletri, Italie
  • Kontemplativní dominikánky v Avrillé, Francie
  • Školské dominikánky nejsvětějšího jména Ježíšova, s mateřskými domy v
    • Brignolles, Francie
    • Fanjeaux, Francie
    • Wanganui, Nový Zéland
  • Instituto Nossa Senhora do Rosario at Anapolis, Brazil
  • Instituto Reina de la Paz at Santa Maria, RS, Brazil
  • Františkánky s násleujícími domy:
    • Le Trévoux, Francie
    • Morlaix, Francie
    • Lens, Francie
    • Mexico City, Mexico (Mínimas Franciscanas del Perpetuo Socorro de María)
    • Františkánky Krista Krále, Kansas City, USA

Generální představení

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Archivovaná kopie. fsspx.news [online]. [cit. 2021-08-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-03. 
  2. ↑ Archivovaná kopie. sspx.org [online]. [cit. 2022-07-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-20. 
  3. ↑ a b https://news.fsspx.pl/2021/10/obfite-nowe-powolania-duchowne/
  4. ↑ Order of the Canons Regular of Premontre; Norbertines (Institute of Consecrated Life - Men) [Catholic-Hierarchy]. catholic-hierarchy.org [online]. [cit. 2022-10-28]. Dostupné online. 
  5. ↑ Congregation of Holy Cross (Institute of Consecrated Life - Men) [Catholic-Hierarchy]. catholic-hierarchy.org [online]. [cit. 2022-10-28]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b http://www.fsspx.cz/registrace_fsspx_pred_statem_2018_06_14_zavrseni_procesu_registrace_a_zalozeni_dekanstvi.html
  7. ↑ https://fsspx.org/en/content/6055
  8. ↑ 1974 Declaration of Archbishop Lefebvre – General House. fsspx.org [online]. [cit. 2018-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-20. (anglicky) 
  9. ↑ http://rexcz.blogspot.com/2014/11/deklarace-arcibiskupa-marcela-lefebvra.html
  10. ↑ http://www.vatican.va/roman_curia/pontifical_commissions/ecclsdei/index.htm [English, French, German, Italian, Portuguese, Spanish]
  11. ↑ BRETZKE, James. Consecrated Phrases: A Latin Theological Dictionary. 3. vyd. Minnesota: Order of Saint Benedict, 2013. 
  12. ↑ „Zrušení exkomunikace bylo krokem na poli církevní disciplíny. Osoby byly zbaveny zátěže svědomí, kterou uvaluje nejtěžší církevní trest. Je zapotřebí rozlišit tuto úroveň od oblasti věroučné. Skutečnost, že Bratrstvo sv. Pia X. nemá v církvi žádné kanonické postavení, se v posledku nezakládá na disciplinárních, ale na věroučných důvodech. Dokud Bratrstvo neobdrží kanonickou pozici v církvi, tak ani jeho služebníci nebudou svou službu konat v církvi legitimně. Je třeba proto rozlišovat mezi disciplinární rovinou, která se týká osob jako takových, a rovinou věroučnou, která se týká služby a instituce. Pro upřesnění tedy znovu: dokud nebudou vyjasněny otázky, týkající se věrouky, nemá Bratrstvo žádný kanonický statut v církvi, a jeho služebníci, třebaže z nich byl sňat církevní trest, žádnou službu v církvi nevykonávají dovoleně.“; viz Benedikt XVI. v listu Pozitivní význam a meze zrušení exkomunikace čtyř biskupů FSSPX (přeložil Milan Glaser), dostupné: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=10960 (navštíveno 26. 3. 2009)
  13. ↑ http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=24759
  14. ↑ Informace o registraci FSSPX jako náboženské společnosti http://fsspx.cz/prohlaseni/prohlaseni_2017_02_07_informace_o_registraci_fsspx_jako_nabozenske_spolecnosti.pdf[nedostupný zdroj]
  15. ↑ Dopis generálního představeného http://fsspx.cz/prohlaseni/2017_05_25_informace_k_registraci_fsspx_pred_statem/dopis_generalniho_predstaveneho_msgr_bernarda_fellaye.pdf[nedostupný zdroj]
  16. ↑ Návrh na registraci náboženské společnosti [online]. Ministerstvo kultury ČR [cit. 2017-06-01]. Dostupné online. 
  17. ↑ Kněžské bratrstvo sv. Pia X. je registrovanou náboženskou společností. Náboženský infoservis. 2017-12-23. Dostupné online [cit. 2018-01-01]. 
  18. ↑ Netherlands: Church of St. Willibrord in Utrecht. FSSPX.Actualités / FSSPX.News [online]. 2017-11-15 [cit. 2021-10-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-26. (anglicky) 
  19. ↑ A New Church for the Society of Saint Pius X in Vienna. FSSPX.Actualités / FSSPX.News [online]. 2021-08-24 [cit. 2021-10-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-26. (anglicky) 
  20. ↑ https://laportelatine.org/qui-sommes-nous/la-fsspx-dans-le-monde

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kněžské_bratrstvo_svatého_Pia_X.&oldid=24304422“