Richard Williamson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Richard Williamson
Bishop Richard Williamson.jpg
Narození 8. března 1940 (78 let)
Buckinghamshire
Alma mater Clare College
Winchester College
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard Nelson Williamson (* 8. března 1940) je katolický duchovní, kterého v roce 1988 vysvětil bez papežského svolení arcibiskup Lefebvre jako jednoho ze světících biskupů pro Kněžské bratrstvo svatého Pia X. (FSSPX). Toto svěcení bylo Svatým stolcem považováno za „nelegální“ čin a „projev schizmatu“.[1] Williamson byl kvůli tomu prohlášen za upadlého do exkomunikace „latae sententiae (exkomunikace nastupující bez rozhodnutí představeného).

Prohlášení o exkomunikaci bylo Svatým stolcem zrušeno v lednu 2009.[2] Zrušení exkomunikace vyvolalo protesty řady osobností a organizací, protože Williamson prezentoval řadu kontroverzních názorů na Židy, včetně popírání obecně uznávaného rozsahu holocaustu či existence plynových komor.

Biskup Williamson se v následujících letech dostal do konfliktu s vedením FSSPX, které kritizoval za přílišné ústupky požadavkům Svatého stolce a za ochotu jednat o smíření se Svatým stolcem ještě předtím, než se ten navrátí na správnou cestu. V létě 2012 byl pro neposlušnost a nerespektování představených nejprve vyloučen z generální kapituly FSSPX a v říjnu téhož roku i z řad FSSPX.[3]

Biskup Williamson se po svém vyloučení stal vůdčí osobností tzv. hnutí Odporu - skupiny kněží, kteří odešli či byli vyloučeni z FSSPX pro nesouhlas se směřováním Bratrstva pod biskupem Fellayem. 19. března 2015 bez svolení Říma vysvětil biskupem P. Jeana-Michela Faureho.[4][5] Týž den následujícího roku vysvětil na biskupa P. Thomase Aquinase, převora kláštera sv. Kříže v brazilském Nova Friburgo.[6][7][8]

Mládí a počátky církevní kariéry[editovat | editovat zdroj]

Williamson se narodil v Anglii jako druhý ze tří synů v anglikánské rodině. Navštěvoval Winchester College.[9] Po absolvování studia literatury na Cambridgské univerzitě,[9] působil v Africe.

V roce 1971 byl Williamson přijat do římskokatolické církve otcem Johnem Flanaganem, irským misionářem pracujícím v Anglii. Po novickém pobytu v Londýnské oratoři vstoupil Williamson do Mezinárodního semináře sv. Pia X. v Ecône ve Švýcarsku. V roce 1976 byl vysvěcen za kněze arcibiskupem Marcelem Lefebvrem.[9]

Williamson se nejprve stal profesorem na Německém semináři bratrstva ve Weissbadu a po dvou letech se přesunul do semináře v Ecône. V roce 1983 byl přeložen do Semináře sv. Tomáše Akvinského v Ridgefieldu v americkém státě Connecticut; nyní seminář sídlí ve Winoně v Minnesotě. Zakrátko se stal jeho rektorem.[9]

Vysvěcení a exkomunikace[editovat | editovat zdroj]

V červnu 1988 oznámil arcibiskup Marcel Lefebvre úmysl vysvětit Williamsona a další tři kněze na biskupy. Lefebvre neměl pro tato svěcení pontifikální mandát (tj. svolení od papeže), obvykle vyžadovaný Kánonem 1382 Kodexu kanonického práva. 17. června 1988 kardinál Bernardin Gantin, prefekt Kongregace pro biskupy zaslal Williamsonovi formální kanonické upozornění, že bude automaticky vystaven postihu exkomunikace, pokud bude vysvěcen Lefebvrem bez papežského svolení.

30. června 1988 byli Williamson a tři další kněží vysvěceni na biskupy arcibiskupem Marcelem Lefebvrem. 1. července kardinál Gantin vydal prohlášení, ve kterém oznámil, že Lefebvre a všichni čtyři nově ustavení biskupové „si přivodili ipso facto exkomunikaci latae sententiae vyhrazenou apoštolskému stolci.“[10]

2. července 1988 papež Jan Pavel II. vydal apoštolský list Ecclesia Dei, ve kterém potvrdil exkomunikaci a popsal vysvěcení jako čin „neposlušnosti římskému pontifexu ve velmi vážné věci a nejvyššího významu pro jednotu církve“. Napsal, že „taková neposlušnost - která v praxi předpokládá odmítnutí římského primátu - vytváří akt schizmatu“.[1] Kardinál Castrillón Hoyos, hlava komise zodpovědné za uplatnění Ecclesia Dei, řekl, že výsledkem byla „situace oddělení, i když to nebylo formální schizma.“[11]

Williamson a jeho příznivci odmítali validitu exkomunikace, protože podle nich byla vysvěcení nutná kvůli morální a teologické krizi v katolické církvi.[12][13][14]

Život po roce 1988[editovat | editovat zdroj]

Po vysvěcení na biskupa Williamson zůstal rektorem Semináře sv. Tomáše Akvinského. Vykonával různé biskupské funkce včetně biřmování a svěcení. V roce 1991 asistoval při vysvěcení Licínia Rangela jako biskupa pro Kněžské společnosti sv. Jana Vianneye po smrti jejího zakladatele biskupa Antonia de Castro Mayera.

V roce 2003 byl Williamson ustanoven rektorem Semináře blahoslavené Panny Marie v La Reje v Argentině.

V roce 2006 vysvětil dva kněze a sedm jáhnů ve Varšavě pro Kněžskou společnost sv. Josafata, již vede kněz Basil Kovpak. Ten byl v roce 2007 exkomunikován ukrajinskou řeckokatolickou církví.[15] Tento čin byl katolickou církví považován za nelegální kvůli porušení kánonů 1015 §1 and 1017 Kodexu kanonického práva,[16] protože mimo vlastní jurisdikci neměl souhlas diecézního biskupa a platné propouštěcí dopisy (viz kánony 1018 a 1019), které by mu povolovali provádět svěcení kdekoli.

Williamson je také známý tím, že káže proti studiu vědy o umění, proti moderní rockové hudbě (kterou označil za "ďáblovu hudbu") a proti vzdělávání žen do stejné míry jako mužů.[zdroj?]

Kontroverze z roku 2009[editovat | editovat zdroj]

Věřím, že žádné plynové komory neexistovaly ... Myslím, že v nacistických koncentračních táborech zahynulo 200 až 300 tisíc Židů ... ale žádný z nich v plynových komorách.
— Richard Williamson ve Švédské televizi[17][18]

Vyjádřením svých názorů na holokaust v interview pro Švédskou televizi natočeném v listopadu 2008 a odvysílaném v lednu 2009[17][19] (již před vysíláním o jeho obsahu informoval list Der Spiegel)[20] způsobil Williamson mohutné protesty. Navíc mu hrozí postih v Německu, kde bylo interview pořízeno a kde je popírání holocaustu trestným činem, za který hrozí trest do pěti let vězení.[21]

Další biskup Kněžského bratrstva sv. Pia X. Bernard Fellay reagoval na spor vyjádřením, že diskutované názory byly plně světské a že se nijak netýkají bratrstva, které se plně věnuje obnovení tradiční římskokatolické doktríny a disciplíny.[22] Jak švédská katolická církev, tak Nejvyšší okrsek bratrstva ve Švédsku a Německu se distancovaly od antisemitismu a rasismu.[23]

Dekretem z 21. ledna 2009 (číslo protokolu 126/2009), který byl vydán v reakci na nejnovější žádost podanou biskupem Fellayem ve jménu všech čtyř biskupů, které Lefebvre vysvětil 30. června 1988, prefekt Biskupské kongregace mocí danou mu papežem Benediktem XVI. odvolal automatickou exkomunikaci, ke které tehdy došlo, a vyjádřil přání, že bude brzy následovat plné spojení celého bratrstva s katolickou církví, čímž se dokáže jeho skutečná loajálnost a skutečné přijetí papežského úřadu a moci.[2]

Kanonická situace všech čtyř biskupů se tak změnila do stavu celého duchovenstva bratrstva, které je suspendované a divinis.[24]

Předseda Antidifamační ligy Abraham Foxman dopisem kardinálu Walteru Kasperovi vyjádřil svůj nesouhlas s případnou reintegrací biskupa Williamsona do církve.[25] Když byla exkomunikace přesto sňata, mluvčí Vatikánu rev. Federico Lombardi připomněl, že Williamsonovy názory neměly na rozhodnutí žádný vliv. Profesor církevní historie Mons. Robert Wister vyslovil názor, že Williamsonovy názory jsou možná „útočné a mylné“, ale „ne heretické“ a „nejsou urážkami k exkomunikaci“; označil Williamsona „ne za kacíře, ale ... za lháře“.[26]

Kvůli pokračujícímu nátlaku i Svatý stolec zaujal vůči Williamsonovi přísnější stanovisko a vyzval ho, aby se za se své výroky omluvil a distancoval se od nich.[27]

Celá kontroverze byla podle Vatikánu vyvolána uměle a se záměrem poškodit papeže; švédská televize, která pořízením a odvysíláním rozhovoru s kontroverzními Williamsonovými výroky aféru odstartovala, takové obvinění odmítla.[28]

Český primas, Miloslav kardinál Vlk reagoval na zrušení exkomunikace několika články na svém webu, kde zprvu nazval toto gesto „aktem milosrdenství“ a kritizoval postoje některých médií. Když vyšlo najevo, že papež například nekonzultoval své kroky s Walterem Kasperem, který se zabývá vztahem Židů a Vatikánu, vyjádřil domněnku, že Vatikán bral tento krok příliš na lehkou váhu.[29][30][31]

V prohlášení z 26. února 2009, které vydala Papežská komise Ecclesia Dei, se nakonec Williamson za svoje výroky omluvil a poprosil „všechny duše, které byly právem pohoršeny,“ za odpuštění.[32] Jak Vatikán, tak židovské organizace však omluvu nepovažují za dostatečnou, neboť Williamson v ní neprohlašuje, že by své názory na šoa změnil, což bylo jednou z podmínek Svatého stolce.[33][34] Italské agentury podaly 1. března zprávu, podle které omluvu za dostatečnou nepovažuje ani mons. Fellay – představený Bratrstva sv. Pia X. Ten se měl pro týdeník Der Spiegel o případu vyjádřit slovy „biskup Williamson musí být jednoznačnější ve své omluvě, a pokud jasně a zcela nepřehodnotí svá tvrzení o holocaustu a plynových komorách, bude z Bratrstva sv. Pia X. vyloučen“.[35]

Názory[editovat | editovat zdroj]

Williamson svými názory stojí na radikálním konci tradicionalistického spektra, i když ještě nehájí sedisvakantismus.[36][37][38] Odmítá kompromis s Vatikánem,[39][40] který obviňuje ze lží[36] a z toho, že je „v moci Satana“.[38][41] Smíření mezi bratrstvem a Svatým stolcem považoval za nemožné s tím, že někteří členové bratrstva mohou odmítnout následovat bratrstvo i v případě, že by bylo dohody dosaženo.[9][40][42] Williamson tvrdí, že bratrstvo není schismatické, ale je společenstvem opravdových katolíků, kteří udržují „úplnou víru“.[41][43][44][45]

Podobně jako celé Kněžské bratrstvo svatého Pia X. Williamson odmítá změny v církvi po Druhém vatikánském koncilem. Ten považuje za liberální, neomodernistický a poškozující katolickou církev.[41][43][44] Mezi změnami, které odmítá, jsou neformálnost a jednoduchost v bohoslužbách, místo nichž preferuje „krásu a majestátnost, krásnou hudbu a hábity“. Williamson považuje hlavní směr katolické církve po Druhém vatikánském koncilu za příliš vstřícný jiným vyznáním a náboženstvím, ekumenismus je podle něj chyba.[41][46] Kritizoval teologické názory papežů Jana Pavla II. i Benedikta XVI.[37][47]

Williamson má pevné stanovisko ohledně rolí mužů a žen a ohledně oblékání. Je proti tomu, aby si ženy oblékaly kalhoty nebo šortky,[48][49][50] požadoval také na druhé straně více mužnosti od mužů.[49][50]

Williamson podporuje konspirační teorie týkající se atentátu na prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho. Obhajuje také teorie o stržení budov World Trade Center, odmítá, že šlo o teroristické útoky, ale tvrdí, že šlo o akci americké vlády.[9][50][51]

Williamson vyjádřil kontroverzní názory na Židy. Označil je za „nepřátele Krista“ a žádal jejich konverzi ke katolictví.[52][53] Tvrdí, že Židé a svobodní zednáři přispěli ke „změnám a korupci“ v katolické církvi.[54][55][56][52] Prohlásil také, že Židé usilují o světovou nadvládu[9][57] a že věří, že Protokoly sionských mudrců jsou autentické.[9][58] Williamson odmítl, že je antisemita, protože vystupuje proti „odpůrcům našeho Pána Ježíše Krista“, že ne všichni Židé jsou takoví a že také vystupuje proti jiným skupinám, jako jsou komunisté a svobodní zednáři.[9][38][52][59]

Williamson byl obviněn z popírání holocaustu.[17][52][53][55][56] Odmítal existenci plynových komor a prohlásil, že ne šest milionů, ale mezi dvěma a třemi sty tisíci Židů zahynulo v nacistických koncentračních táborech.[17][19] Williamson také vyzdvihl popírače holocaustu Ernst Zündela.[52][55][56][59]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Apoštolský list 'Ecclesia Dei' 2. 7. 1988
  2. a b Remissione Della Scomunica Latae Sententiae Ai Vescovi Della Fratertinà Sacerdotale San Pio X, 24. 1. 2009
  3. http://www.christnet.eu/magazin/zprava.asp?zprava=24499
  4. http://www.katolici.ml/biskup-jean-michel-faure/
  5. http://www.catholicnews.com/data/stories/cns/1501193.htm
  6. http://www.ecclesiamilitans.com/2016/02/20/dom-thomas-aquinas-to-be-consecrated-a-bishop-on-march-19-2016-feast-of-st-joseph/
  7. http://rexcz.blogspot.cz/2016/02/komentar-eleison-cdxlix-biskupove-2016_20.html
  8. http://www.olhcutica.com/the-consecration-of-bishop-thomas-aquinas
  9. a b c d e f g h i ARCO, Anna. Lefebvrists face crisis as bishop is exposed as ‘dangerous’ anti-Semite. The Catholic Herald [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. http://www.ewtn.com/library/CURIA/CBISLEFB.HTM
  11. CARDINALE, Gianni. Rapprochement by unhasty stages, but not too slow either : Interview with Cardinal Darío Castrillón Hoyos, President of «Ecclesia Dei», on relations between Rome and the Lefebvrians. 30Days [online]. [IX 2005] [cit. 2009-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Wasn't Archbishop Lefebvre excommunicated for consecrating bishops unlawfully? [online]. SSPX, 1987-06-29 [cit. 2009-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. The 1988 Consecrations: A Theological Study [online]. SSPX, July & September 1999. Dostupné online. (anglicky) 
  14. The 1988 Consecrations: A Canonical Study [online]. SSPX, November 1999 [cit. 2009-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Ukrainian priest excommunicated. Catholic World News Feature Stories [online]. 2007-11-23 [cit. 2008-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Code of Canon Law: The Celebration of Ordination and the Minister [online]. Vatican, [1983] [cit. 2008-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. a b c d Pope to cancel excommunication of rebel bishops. Telegraph [online]. [cit. 2009-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Interview s Richardem Williamsonem na kathtube.com
  19. a b AGNEW, Paddy. Pope to lift excommunications of four 'Lefebvre' bishops. Irish Times [online]. 2009-01-23 [cit. 2009-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Traditionalist bishop may be charged with holocaust denial in Germany. Catholic Church Conservation [online]. 2009-01-21. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Reaktioner i Tyskland - redan före sändning!. SVT.se [online]. 2009-01-20 [cit. 2009-01-26]. Dostupné online. (severosámsky) 
  22. FELLAY, Bernard. Bishop Fellay's Letter to Swedish Television Station. Remnant Newspaper [online]. 2009-01-23 [cit. 2009-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Williamson to be Charged? Diocese of Stockholm and SSPX District Superiors Respond [online]. Remnant Press, 2009-01-29. Dostupné online. (anglicky) 
  24. Dopis pontifikální komise Ecclesia Dei z 29. září 1995
  25. ADL To Vatican: Do Not Rehabilitate Holocaust Denier Bishop [online]. Anti-Defamation League, 2009-01-23. Dostupné online. (anglicky) 
  26. WINFIELD, Nicole. Pope lifts excommunications of 4 bishops. Associated Press via Google.com [online]. 2009-01-24 [cit. 2009-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Vatikán vyzval popírače holokaustu biskupa Williamsona, aby se omluvil. ct24.cz [online]. 2009-02-04. Dostupné online. (česky) 
  28. Vatikán prý vnímá aféru s Williamsonem jako komplot na papeže. České noviny [online]. 2009-02-04 [cit. 2009-02-05]. Dostupné online. (česky) 
  29. Miloslav Vlk: Zrušení exkomunikace lefebvristických biskupů
  30. Miloslav Vlk: Nepochopené gesto milosrdenství
  31. Miloslav Vlk: Přetrvávající diskuze
  32. Radio Vaticana
  33. Radio Vaticana
  34. Idnes.cz
  35. Radio Vaticana
  36. a b OWEN, Richard. Pope opens talks with Latin Mass renegades. Times Online [online]. 2005-08-29 [cit. 2009-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. a b SMOLTCZYK, Alexander. Ein Damenbesuch und andere unbekannte Seiten des Papstes. Der Spiegel Online [online]. 2007-06-28 [cit. 2009-01-26]. Dostupné online. (německy) 
  38. a b c MCATEER, Michael. Maverick bishop confirms Lefebvre's way. The Toronto Star. 1989-04-15. (anglicky) 
  39. Lefebvrist bishop says no reconciliation with Rome. Catholic Culture : Catholic World News Feature Stories [online]. 2005-09-15 [cit. 2009-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. a b Pope meets head of ultraconservative movement. USA Today [online]. 2005-08-29. Dostupné online. (anglicky) 
  41. a b c d MOYLAN, Martin J. US Seminary of front line in Catholic Doctrine Battle. The Dallas Morning News. 1988-12-11. (anglicky) 
  42. SSPX bishop sees little hope for agreement with Rome. Catholic Culture: Catholic World News Feature Stories [online]. 2006-10-27 [cit. 2009-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. a b MCATEER, Michael. Liberalism destroying church, bishop says. The Toronto Star. 1989-04-03. (anglicky) 
  44. a b NEUERBOURG, Hanns. New Traditionalist Bishop Says Fight Just Beginning. The Associated Press. 1988-07-01. (anglicky) 
  45. STOWELL, Linda. Ousted bishop says pope ruining church. Houston Chronicle. 1988-08-13. (anglicky) 
  46. WILKINS, Emma. Bishop attacks Rome 'poison';Bishop Richard Williamson. The Times. 1988-09-19. (anglicky) 
  47. OWEN, Richard. Pope woos conservatives expelled for rebellion. Times Online [online]. 2003-04-21 [cit. 2009-01-26]. Dostupné online. 
  48. FARNEY, Dennis. Paranoia Is Becoming An Article of Faith In a Tiny Kansas Town - A Split Among Its Catholics Is as Much About Suspicion As It Is About Doctrine. The Wall Street Journal. 1995-08-23. (anglicky) 
  49. a b PAPADAKIS, Mary. Catholic right over 'sect'. Sunday Herald Sun. 2002-07-14. (anglicky) 
  50. a b c Bishop's homily ranges from Columbus to 'JFK'. The Salt Lake Tribune. 1992-03-28, s. A12. (anglicky) 
  51. Williamsonova přednáška na YouTube
  52. a b c d e LEGGE, Gordon. Holocaust stance probed. Calgary Herald. 1989-04-15. (anglicky) 
  53. a b WEISBORD, Robert G.; SILLANPOA, Wallace P. The Chief Rabbi, the Pope, and the Holocaust. [s.l.]: Transaction Publishers, 1991. Dostupné online. ISBN 0887384161. S. 202. (anglicky) 
  54. ALLEN JR., John L. Pope in talks with Lefevbre group. National Catholic Reporter [online]. 2001-03-30 [cit. 2009-01-26]. Dostupné online. (anglicky) , obsahuje citaci Williamsonova dopisu z 3. října 2000
  55. a b c MCATEER, Michael. Catholic bishop won't be charged for remarks about Jews, police say. The Toronto Star. 21 April 1989, s. A10. (anglicky) 
  56. a b c MCATEER, Michael. Chief Canadian bishop denounces clergyman's anti-Jewish comments. The Toronto Star. 1989-04-14, s. A11. (anglicky) 
  57. Williamsonův dopis z 1. 1. 1991 (en)
  58. Williamsonův dopis z 1. 5. 2000 (en)
  59. a b The Holocaust: Zeal and ignorance. The Windsor Star. 1989-04-20, s. A.10. (anglicky) 
  • The Rural Solution: Modern Catholic Voices on Going Forward to the Land (2003, spoluautoři: P. Chojnowski, W. Marx, W. Nutting, C. McCann)
  • Letters from the Rector - Volume 1: The Ridgefield Letters (2007)
  • Letters from the Rector - Volume 2: The Winona Letters (set for 2008 publication)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Richard Williamson na anglické Wikipedii.