Lanýž

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxLanýž
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení houby vřeckovýtrusné (Ascomycota)
Třída Pezizomycotina
Řád kustřebkotvaré (Pezizales)
Čeleď lanýžovité (Tuberaceae )
Rod lanýž (Tuber)
druhy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lanýž (Tuber) je rod vřeckovýtrusných hub.

Rozšíření a výskyt[editovat | editovat zdroj]

Lanýže se vyskytují zejména ve Středomoří, například v italských regionech Piemonte, Marche, Umbria, Abruzzo, Molise[1] ,ve francouzském Périgordu či v oblasti Istrijského poloostrova. Lanýže rostou převážně v dubových a jiných listnatých lesích. Většině druhů se daří ve vápnité půdě s mírně zásaditou reakcí půdního roztoku.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Plodnice jsou typu tuberothecia, což je druhotně uzavřené apothecium. Bývají nepravidelně kulovitého až bramborovitého tvaru, hrbolaté až bradavčité, bělavé, žlutohnědé nebo šedočerné barvy. Nacházejí se pod zemí v hloubce přibližně 15–20 cm, což ztěžuje jejich hledání. Dříve se k hledání lanýžů užívala prasata, nyní se sběr lanýžů provádí za pomoci vycvičených psů. Zmínění živočichové jsou makrosmatičtí, neboli mají čich citlivější než člověk. Lanýže v zemi identifikují tak, že cítí chemickou látku dimethylsulfid, produkovanou plodnicí.[2] K vyhledávání lze též užít mušky rodu Suillia, které tvoří roje nad místy s výskytem plodnic.[3]

Vybrané druhy[editovat | editovat zdroj]

Známým představitelem rodu lanýž je lanýž černovýtrusý (Tuber melanosporum) rostoucí v mykorhizní asociaci s dubem (hlavně s dubem pýřitým), habrem, lískou či lípou. Konzumuje se i méně aromatický lanýž letní (Tuber aestivum), lanýž piemontský (Tuber magnatum), jehož aroma je naopak ostřejší. Lanýž letní se vzácně vyskytuje i v České republice, ovšem je chráněný zákonem a nesmí se proto sbírat.[2]

Lanýžárna ve Francii

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

K pěstování lanýžů se využívá lesíků nebo sadů očkovaných danou houbou, tyto se označují jako lanýžárny. Pěstuje se zejména ceněný lanýž černovýtrusý. Možné je pěstovat i lanýž letní, což ovšem vzhledem k jeho menší vyhledávanosti a ceně není tolik rentabilní. Pokud se lanýž letní vyskytne v kultuře lanýže černovýtrusého, je považován za plevel. Tyto dva druhy vytvářejí kolem hostitelského stromu kruh s omezenou vegetací, francouzsky označovaný jako brûlé, italsky jako pianello.

Gastronomie[editovat | editovat zdroj]

Bílý lanýž těsně po sběru a po očištění.
Čerstvě nasbíraný a očištěný bílý lanýž (region Abruzzo, Itálie)

Staří Římané je pekli či vařili v červeném víně a pojídali spolu s olivovým olejem. Také je přidávali do polévek a paštik. Později se používaly ke kořenění kuřat, do zapékaných husích jater, různých pečených mas, také se dávají do paštik a salámů. Dělá se z nich lanýžový kečup a na trh se dodávají jejich konzervy.[4] Nejvíce ceněné jsou velké, pravidelné lanýže. Jejich tvar přitom často závisí na tom, u jakých stromů rostou. Ten nepravidelný může být dán růstem v blízkosti kořenů nebo tvrdší hlínou.

V Itálii se nyní lanýže jí na tisíc způsobů. Ochutnat se dají nastrouhané na topince (bruschetta) nebo v různě upravených těstovinách. Bílý lanýž se jí výhradně za syrova: tepelnou přípravou slábne jeho výrazná chuť. [1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Itálie v Brně [online]. 2019-12-09 [cit. 2020-09-08]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b GRYNDLER, Milan. Mykorhizní symbióza. [s.l.]: Academia, 2004. ISBN 80-200-1240-0. 
  3. STREJBLOVÁ, Eva; GRYNDLEROVÁ, Hana; GRYNDLER, Milan. Lanýže: mykologické téma v evropském kontextu. Mykologické listy. 2012, roč. 120, s. 15–24. Dostupné online. 
  4. KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Lanýž – terfaz - bělolanýž, s. 210. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]