Lanýž
 Lanýž | |
|---|---|
 Plodnice lanýže letního | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby vřeckovýtrusné (Ascomycota) |
| Třída | Pezizomycotina |
| Řád | kustřebkotvaré (Pezizales) |
| Čeleď | lanýžovité (Tuberaceae) |
| Rod | lanýž (Tuber) |
| druhy | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lanýž (Tuber) je rod vřeckovýtrusných hub.
Rozšíření a výskyt
[editovat | editovat zdroj]Lanýže se vyskytují zejména ve Středomoří, například v italských regionech Piemonte, Marche, Umbria, Abruzzo, Molise,[1] ve francouzském Périgordu či v oblasti Istrijského poloostrova. Lanýže rostou převážně v dubových a jiných listnatých lesích. Většině druhů se daří ve vápnité půdě s mírně zásaditou reakcí půdního roztoku.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Plodnice jsou typu tuberothecia, což je druhotně uzavřené apothecium. Bývají nepravidelně kulovitého až bramborovitého tvaru, hrbolaté až bradavčité, bělavé, žlutohnědé nebo šedočerné barvy. Nacházejí se pod zemí v hloubce přibližně 15–20 cm.
Vybrané druhy
[editovat | editovat zdroj]Známým představitelem rodu lanýž je lanýž černovýtrusý (Tuber melanosporum) rostoucí v mykorhizní asociaci s dubem (hlavně s dubem pýřitým), habrem, lískou či lípou. Lanýž letní (Tuber aestivum), lanýž piemontský (Tuber magnatum). Lanýž letní se vzácně vyskytuje i v České republice, ovšem je chráněný zákonem a nesmí se proto sbírat.[2]
Pěstování
[editovat | editovat zdroj]Některé druhy lanýžů se pěstují. Využívá se k tomu lesíků nebo sadů očkovaných danou houbou, tyto se označují jako lanýžárny. Pěstuje se zejména ceněný lanýž černovýtrusý. Možné je pěstovat i lanýž letní, což ovšem vzhledem k jeho menší vyhledávanosti a ceně není tolik rentabilní. Tyto dva druhy vytvářejí kolem hostitelského stromu kruh s omezenou vegetací, francouzsky označovaný jako brûlé, italsky jako pianello.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Itálie v Brně [online]. 2019-12-09 [cit. 2020-09-08]. Dostupné online.
- ↑ GRYNDLER, Milan. Mykorhizní symbióza. [s.l.]: Academia, 2004. ISBN 80-200-1240-0.
