Krysí teriér

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Krysí teriér
Krysí teriér se vztyčenýma ušima
Krysí teriér se vztyčenýma ušima
Základní informace
Země původu USAUSA USA
Průměrný věk 14 až 15 let
Tělesná charakteristika
Hmotnost 4.5-11.3 kg
Výška † 25-46 cm
Barva černá s pálením
čokoládová
modrá
krémová
trikolor
Klasifikace a standard
Skupina FCI Plemena neuznaná
† výška uváděna v kohoutku

Krysí teriér (anglicky: Rat Terrier) je americké psí plemeno typu teriéra, které se hodí jako společenský i krysařský pes. Jedná se o plemeno poměrně vzácné, v Česku nechované. Naopak americký bezsrstý teriér, který byl vyšlechtěn z krysího teriéra je poměrně běžný i ve střední Evropě.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Trikolorní fena se svěšenýma ušima

První zmínky o psu podobném krysímu teriérovi bychom nalezli v roce 1514 na vlajkové lodi Jindřicha VIII.. Ta se roku 1514 potopila a později byly nalezeny kostry několika typově podobných psů, jejichž stavba se blízce podobala krysímu teriérovi. Ti zde pravděpodobně lovili krysy a chránili před nimi zásoby.[1]

Nezvyklé zbarvení krysího teriéra: modré s bílou

Název "krysí teriér" se poprvé objevil s příchodem britských přistěhovalců do Spojených států. V té době se využívali v soutěži zvané Rat Pit. Jednalo se o soutěž, při které byl pes vpuštěn do malé kruhové arény plné myší, přičemž cílem bylo, aby pes za určený časový limit (běžně do jedné minuty) ulovil co nejvíce myší. K této soutěži byli využívání například i angličtí bulteriéři. Když začala soutěž Rat Pit upadávat, přesunuli se krysí teriéři na farmy, mezi lety 1920 a 1940 se dokonce pravděpodobně jednalo o nejpoužívanější psí plemeno pro chytání krys. Nicméně s růstem návnad a jedovatých granulí počet psů upadal.

Později se krysí teriér začal objevovat ve dvou variantách: větší a menší. Rozdíly ve výšce a hmotnosti byli čím dál tím větší a brzy se menší varianta od té původní úplně oddělila; a získala název toy foxteriér. Oficiálně toto rozdělení proběhlo roku 1936.

Nejvíce se krysí teriér proslavil po boku amerického prezidenta Theodora Roosevelta. V současné době je policie ve Spojených státech cvičí jako vyhledávací psy, doba na přípravu je u nich pouze tři týdny, což je mnohem méně, než je u standardních služebních plemen, proto se dá předpokládat, že jsou v policejním výcviku velmi dobří. UKC oficiálně plemeno uznal dne 1. ledna 1999, AKC až v červenci roku 2010.

Povaha[editovat | editovat zdroj]

Krysí teriéři jsou i povahou skuteční teriéři; inteligentní, tvrdohlaví, přizpůsobiví a vytrvalí. Jejich majitel nemusí být v chovu psů zkušený, ale měl by se umět postavit nad věc a být majitelem, na něhož by si krysí teriér netroufl. Je lehké zaměnit je s Jack Russell teriéry, ti jsou ale více konfliktní. Krysí teriéři si lehce zvyknou na životní styl svého majitele, dokáží se tedy přizpůsobit i životu ve velkoměstě i na vesnici. Dobře vycházejí s dětmi, vůči kterým jsou většinou milí a přátelští. Přestože velikostí neimponují, jsou to aktivní hlídači, kteří hlasitě upozorní na každého kolemjdoucího nebo nezvyklý jev. Ke známým lidem se chovají přátelsky a umí je dobře rozlišit od těch cizích. V období štěněte je nutná důkladná socializace, ve které se štěně seznámí s jinými psy, zvířaty nebo například dopravními prostředky.

Zdraví[editovat | editovat zdroj]

Krysí teriér je jedno ze zdravějších a nepřešlechtěných plemen, které se běžně dožívá patnácti až dvaceti let. Přesto se v poslední době čím dál častěji vyskytuje luxace pately a dysplazie kyčelního kloubu,[2] což je poměrně nezvyklé, obě tato onemocnění kloubů se vyskytují především u velkých a těžkých psů, jako je německý ovčák nebo labradorský retrívr.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rat Terrier na anglické Wikipedii.

  1. Telegraph.co.uk [online]. Telegraph.co.uk [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. 
  2. www.caninehealthinfo.org [online]. www.caninehealthinfo.org [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

FOGLE, Bruce. Velká encyklopedie psů. 5. vyd. [s.l.]: Slovart, 2012. 409 s. S. 293.