Americký pitbulteriér

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Americký pitbulterrier
Pitbull (Bernnie).jpg

Americký pitbulterrier

Základní informace
země původu Spojené státy americké Spojené státy americké
využití Psí zápasy, společník
Tělesná charakteristika
hmotnost psi: cca 16–27 kg
feny: cca 14–23 kg
výška † psi: 46–56 cm
feny: 46–56 cm
Klasifikace a standard
skupina UKC Terriéři
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
† výška uváděna v kohoutku

Americký Pit Bull Teriér (APBT) je plemeno psa ze skupiny teriérů pocházející ze Spojených států amerických. Je to jediné psí plemeno, které bylo oficiálně označeno jako "Pit Bull".

Historie[editovat | editovat zdroj]

Americký pitbulteriér vznikl v USA v 18. století, oficiální chov však v USA začal až v 19. století, kdy ještě stále byly legální psí zápasy, na kterých byl využíván. Má společné předky s americkým stafordširským teriérem, na rozdíl od jiných plemen bulteriérů, která byla po mnoho generací chována hlavně na základě vzhledu, je chov amerického pitbulteriéra zaměřen téměř výhradně na povahu. Oficiální chov však v USA začal až v 19. století. V roce 1896 se pak pan Bennel zasadil o chov tohoto plemene pod organizací United Kennel Club (UKC) [1], který dnes známe jako jeden z předních kynologických klubů.

V dnešní době jsou jak v USA, tak v Evropě, psí zápasy zakázané.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Nejdůležitějším a nejupřednostňovanějším povahovým rysem pitbula byla odjakživa jeho bojovnost – „gameness“, zkráceně také „game“, což je schopnost a odhodlání psa pokračovat v zápase i přes únavu, zranění a převahu protivníka, tedy statečnost a nechuť se vzdát. Pes, který během zápasu ukázal cokoli jiného, než touhu po boji, byl z chovu odstraněn.

Ale i tato mnoha příznivci pitbulteriérů oslavovaná vlastnost má některé negativní aspekty. Dobře socializovaný pitbul si může hrát i s jinými psy aniž by je napadal, ale pustí-li se do rvačky, přijde ke slovu jeho přirozenost a raději se nechá zabít, než by v souboji prohrál. Každý majitel by měl tedy zvážit své schopnosti a charakter svého psa a při prvním náznaku projevu nesnášenlivosti vůči jiným psům učinit taková opatření, aby k napadení nemohlo dojít. K takovým opatřením, mimo správné socializace a výcviku, patří i to, že na veřejných prostranstvích a v místech velké koncentrace psů je pitbulteriér držen vždy na vodítku a s náhubkem.

Chovat více pitbulteriérů pohromadě je možné jen za určitých podmínek. Dříve či později bude nutné od sebe psy oddělit a to i v případě, že se jedná o zvířata opačného pohlaví. Není vhodné nechávat dva pitbulteriéry bez dozoru a to ani tehdy, mají-li se rádi a jsou an sebe zvyklí. Když se psi totiž porvou v přítomnosti majitele, je možné konflikt inhned přerušit a nic vážného se obvykle nestane. Pokud jsou však sami, budou se rvát patrně tak dlouho, dokud jeden nezemře.

Chcete- li mít doma více psů pohromadě, je lepší vybrat si jiné plemeno než amerického pitbulteriéra, např. amstafa, je ustálenější ve vzhledu, ochrání vás stejně a nevyžaduje takovou zodpovědnost, protože má vůči ostatním psům umírněnější povahu.

Po celá staletí chovateli podporovaná vlastnost pitbulů z něj tedy dnes činí problémového psa ve vztahu k jiným psům. Oproti tomu pitbulteriéry, kteří se v ringu, buď pod tlakem zranění a bolesti obrátili proti člověku, pitmani bez milosti utratili. Díky této tvrdé selekci je dnešní americký pitbulteriér pes pevné, vyrovnané a spolehlivé povahy s vřelým vztahem k člověku. Povaha pitbula je k lidem přátelská, svému pánovi a jeho rodině je bezmezně oddaný. Je velice společenský, radostně vítá všechny návštěvy, a i když je k cizím lidem rezervovaný, není agresivní. Toto však platí pouze pro psy z dobrého chovu. Mnoho pitbulů chovaných v České republice jsou psi ze špatných spojení nebo kříženci. Pro správnou volbu chovného páru je nutné znát rodokmen obou rodičů a vědět co s čím můžeme kombinovat. Bohužel někteří tzv. chovatelé kryjí cokoliv čímkoliv a výsledkem jsou psi, kteří mají s pitbulem společný pouze vzhled. Často u nich chybí typické vlastnosti plemene a objevuje se dokonce agresivita vůči lidem. Při touze po pitbulovi je tedy vhodné sahat vždy pouze po štěněti s průkazem původu (PP) z dobré chovatelské stanice.

Pitbul není psem pro každého. Jeho fyzický fond a zděděné vlastnosti ho sice předurčují být dobrým společníkem do rodiny a ochráncem majetku, jeho výchova však vyžaduje mnohem více trpělivosti a důslednosti, než výchova jiných plemen. Musí být neustále jist svým postavením, umístěním a žebříčku hierarchie v rodině. Vždy je také připraven vzít „vedení“ do svých rukou, k čemuž má větší sklony než mnohá jiná plemena. V každém případě je nutné si uvědomit, že to není jednoduchý pes a je znám svou tvrdohlavostí. Ze strany majitele proto musí být více trpělivosti a odpovědnosti, ale také neústupnosti, než je zvykem u jiných plemen. Je to pes, který dovede těžit ze slabosti a nedůslednosti svého vůdce. To je zapotřebí mít neustále na mysli. Toto plemeno nelze v žádném případě doporučit začátečníkům nebo lidem bez zkušeností se psy. V tomto případě je vhodnější zvolit jiné plemeno, např. stafordšírského bulteriéra.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Tito psi jsou středně velcí a mají masivní a svalnatou postavu. Jejich váha se pohybuje mezi 13 - 32 kg, výška je 46 - 56 cm v kohoutku a jejich srst je krátká a lesklá.

Americký pitbulteriér je pevný, atletický pes s kvadratickou stavbou těla, který působí sebejistým a spolehlivým dojmem. Hlava je hranatá, mohutná, mezi ušima široká, oči malé, oválné a hluboko nasazené. Má výrazné lícní kosti, silné čelisti, zuby s nůžkovým skusem, kde horní zuby překrývají spodní, nos se široce rozevřenými nozdrami a vysoko nasazené uši. Krk má americký pitbulteriér silný, stejně jako pevné svalnaté plece, krátký mírně se svažující hřbet a hluboký hrudník s dobře klenutými žebry. Ocas je krátký, nízko nasazený a ke konci se zužující. Má mohutné silné končetiny se středně velkými tlapami. Srst je krátká, lesklá a na dotyk tvrdá. Je přípustné jakékoli zbarvení. Váha se pohybuje od 13 do 22 kg u fen a od 16 do 30 kg u psů. Americký pitbulteriér se dožívá v průměru 12 let.

Klasifikace FCI[editovat | editovat zdroj]

Americký pitbulteriér není oficiálně uznaným plemenem FCI. V dnešní době je několik organizací, které vedou plemenné knihy a rodokmeny, ale nejznámější (a zároveň jedna z nejstarších) je ADBA (American Dog Breeders Association), založená roku 1902. Dále pak APBT Registar (Srbsko) nebo za ČR organizace BRBA či APBT Online Register.

Clinch Park Room of Throwns.jpg

Možná záměna[editovat | editovat zdroj]

Americký stafordšírský teriér[editovat | editovat zdroj]

Americký pitbulteriér je vzhledově zaměnitelný s americkým stafordšírským teriérem. Toto plemeno dosahuje o něco nižší výšky v kohoutku než pitbulteriér a zpravidla má i menší tělesnou hmotnost. Pitbulteriér je obecně dominantnější ve vztahu k ostatním psům [2].

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.pesweb.cz/cz/americky-pitbulterier [online]. .  
  2. http://www.inzerce-psu.com/atlas-psu/americky-pitbulterier/ [online]. .  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]