Krtek hvězdonosý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxKrtek hvězdonosý
alternativní popis obrázku chybí
krtek hvězdonosý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Nadtřídačtvernožci (Tetrapoda)
Třídasavci (Mammalia)
Nadřádplacentálové (Eutheria)
Řádhmyzožravci (Eulipotyphla)
Čeleďkrtkovití (Talpidae)
RodCondylura
Illiger, 1811
Binomické jméno
Condylura cristata
(Linné 1758)
rozšíření krtka hvězdonosého
rozšíření krtka hvězdonosého
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krtek hvězdonosý (Condylura cristata) je hmyzožravec z čeledi krtkovitých. Žije v podzemí v blízkosti sladké vody a vydává se také přímo do vody. Je o něco delší ale lehčí než krtek obecný. Vyskytuje se na východě Spojených států amerických a Kanady. Je klasifikován jako málo dotčený druh.

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • délka 18–19 cm
  • ocas 6–8 cm
  • hmotnost 450 g

Je to vynikající plavec. Má dlouhý řídce osrstěný ocas, který v zimě ztloustne, poněvadž se v něm ukládají energetické zásoby v podobě tuků.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Krtek hvězdonosý si vyhrabává tunely v hloubce 5–60 cm pod povrchem země, které mají průměr 4 centimetry. Jeho chodby často ústí pod vodní hladinu. Nejvýznamnějšími predátory jsou pro něj dravci, sovy, lasice, skunk pruhovaný, kočky a větší dravé ryby. Je méně samotářský než krtek obecný (Talpa europea) a toleruje setkání s cizím jedincem ve svém tunelu. Kořist pro něj představují pijavky, plži, malé ryby, vodní a půdní hmyz a larvy a jiní půdní či vodní živočichové.

Zvláštnosti[editovat | editovat zdroj]

Krtek hvězdonosý patří mezi nejrychlejší živočichy, co se týká příjmu potravy. Za pouhých 8 milisekund je schopen identifikovat jestli to, na co narazil, je k jídlu, či ne. Když zjistí, jestli je to k jídlu, tak kořist za pouhých 227 milisekund pozře. Byl také pozorován jedinec, který potravu pozřel během neuvěřitelných 120 milisekund. Nos tohoto druhu má v průměru 1 centimetr a vyrůstá z něho 22 výběžků sloužících k hmatu, které celkově pokrývá přibližně 25 000 speciálních dotykových receptorů, které jsou známy jako Eimerovy orgány.[2]

Vycpaný exemplář v muzeu v Toulouse

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.2. 4. září 2021. Dostupné online. [cit. 2021-10-07]
  2. Článek na webu magazínu 100+1 ZZ (česky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BURNIE, David. Zvíře - Obrazová encyklopedie živočichů všech kontinentů. Překlad Jiří Šmaha. Praha: Knižní klub ISBN 9788024232256. S. 107. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]