Krakatice obrovská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxKrakatice obrovská
alternativní popis obrázku chybí
Krakatice obrovská
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
(nekategorizováno) prvoústí (Protostomia)
Oddělení Triblastica
Kmen měkkýši (Mollusca)
Třída hlavonožci (Cephalopoda)
Podtřída Coleoidea
Řád krakatice (Teuthida)
Podřád Oegopsina
Čeleď Architeuthidae
Rod krakatice (Architeuthis)
Binomické jméno
Architeuthis dux
Steenstrup, 1857
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rekonstrukce Architeuthis dux v Muséum de Toulouse

Krakatice obrovská (Architeuthis dux), případně též kalmar obrovský, představuje jeden z největších druhů hlavonožců.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Její tělo se skládá z trupu (pláště), celkem osmi ramen a k tomu je vybavena dvěma delšími chapadly (největšími mezi hlavonožci).

Celková maximální délka (včetně prodloužených chapadel, které jsou oproti tělu výrazně dlouhé) dle různých zdrojů:

  • 13 m samice, 10 m samec[1]
  • 17,8 metrů[2]
  • 18,5 metrů[3]
  • Velikost pláště nepřesahuje 2,25 metrů, bez chapadel má tělo zřídkakdy delší než 5 metrů (ještě mnohem větší má kalmar Hamiltonův).[4][5]
  • Přísavky jsou v průměru asi 15 cm velké (nebo dokonce jen okolo 5 cm)[6][7], ale dle některých zdrojů se na kůžích vorvaňů našly otisky přísavek velkých údajně až 20, 45 cm nebo dokonce 60 cm. Nejenže jsou tyto údaje těžko uvěřitelné, především však nejsou ověřené.
  • Disponuje silnými rohovitými čelistmi, s kterými údajně překousne i ocelové lano.[8]

Podle jiných údajů byl největší jedinec, změřený a zvážený v roce 1879 dlouhý 17,37 metru a vážil asi 907 kilogramů, tyto údaje však nejsou plně ověřené a dalece přesahují průměrné zjištěné rozměry pro daný druh; přibližně 13 metrů délky a 275 kg váhy u samice, 10 metrů délky a 150 kg váhy u samce.[9] Krakatice obrovská (společně s kalmarem Hamiltonovým) má největší oko v živočišné říši (průměr přes 30 cm, velké jako lidská hlava).

Výskyt a život[editovat | editovat zdroj]

Krakatice obrovská žije prakticky ve všech světových oceánech. Vzácná je snad jen u polárních kruhů, nebo naopak v obzvláště teplých vodách.[10]

O životě tohoto tvora se ví skutečně jen velmi málo. Jak se zdá, jedná se o aktivního predátora (než byla pořízena série jejích fotografií, spekulovalo se, zda krakatice neloví pouze pasivně). Pohybuje se v hloubkách od 200 do 1200 metrů[10][11][12] a živí se stejně tak schopnými hlubomořskými rybami, nebo různými druhy olihní a jinými chobotnicemi. Kořist si přidržuje chapadly a pozře ji s pomocí typického anatomického orgánu u měkkýšů (viz ozubená radula), srovnatelného s jazykem obratlovců, který oběť naporcuje a teprve poté projde jícnem. Pravděpodobně žije samotářským způsobem života (vyjma období rozmnožování), neboť je v rybářských sítích zachycen vždy jednotlivě.

Pohlavně dospívá relativně brzy (hlavonožci jsou obecně rychle rostoucí zvířata), asi ve dvou až třech letech. Oproti tomu se dožívá poměrně nízkého věku, asi jen pěti let, a kvůli tomu dokáže zplodit potomstvo pravděpodobně jen jednou za život. Samice během rozmnožovacího cyklu vyprodukuje velké množství vajíček (až 5 kg i více) o délce 0,5 až 1,4 mm a šířce 0,3 až 0,7 mm. Má jeden vaječník uprostřed plášťové dutiny a skrze postranní párové vejcovody míří vajíčka do žláz. Tyto žlázy produkují želatinovou hmotu a udrží vajíčka pohromadě i poté, jakmile jsou vypuštěna (známe též u jiných chobotnic). Samec má ohebný penis, dlouhý přes 90 cm, který vybíhá zpod hlavního pláště. Jelikož postrádá hektokotylus[pozn. 1], jenž je k reprodukci u ostatních hlavonožců běžný, vejce tak oplodní ještě ve formě spermatoforu.[10][12][13]

Snahy o zdokumentování[editovat | editovat zdroj]

Vyfotografování živé krakatice[editovat | editovat zdroj]

Od poloviny 90. let 20. století se pokoušelo vyfotit živou krakatici několik expedic, ale bez úspěchu. Experimentovalo se s připevňováním kamery na živé velryby nebo na ponorky.

Poprvé se krakatici obrovskou podařilo vyfotit živou dvěma japonským vědcům (Cunemi Kubodera a Kjóiči Mori, Ogasawara Whale Watching Association) v severním Pacifiku u Boninských ostrovů (Ogasawara) jihovýchodně od Japonska, asi 16 km (10 mil) od hlavního ostrova Čičidžima v hloubce 900 m. Záběry získali již 20. září 2004 v 9:15, zveřejnili je však až 27. září 2005 v časopise Proceedings of the Royal Society B. Během čtyř hodin získali ve třicetivteřinových intervalech přes 500 fotografií a jedno ze dvou dlouhých chapadel. Krakatici přilákali návnadou na rybu připevněnou ke kameře. Délka chapadla byla: 5,5 m. Délka krakatice odhadnutá na základě délky chapadla: 8 metrů. Pravděpodobně se jednalo o dospělou samici.[zdroj?]

Nafilmování živé krakatice[editovat | editovat zdroj]

4. prosince 2006 Cunemi Kubodera poblíž Boninských ostrovů asi 1 000 km (620 mil) jižně od Tokia nafilmoval živou dospělou krakatici. Jednalo se o malou samici asi 3,5 m (11 stop a 6 palců) dlouhou, vážící 50 kg (110 liber). Byla vytažena na palubu výzkumného plavidla, ale uhynula.[zdroj?]

Dne 3. ledna 2016 natočili krakatici obrovskou v japonském zálivu Toyama severozápadně od Tokia. Jedinec měřil necelé čtyři metry. Podle odhadů vědců mohla krakatice měřit 12 metrů.[zdroj?]

Pokus o chov[editovat | editovat zdroj]

Roku 2000 novozélandský teutholog Steve O’Shea odchytil 17 mladých krakatic s cílem odchovat z nich dospělce, ale mláďata uhynula.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Prodloužené rameno hlavonožců obsahující spermatofory, které se oddělí od těla samce a volně doplave do plášťové dutiny samice, čímž ji oplodní.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Giant and Colossal Squid Fact She [online]. The Octopus New Magazine Online [cit. 2011-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Tajemný svět chapadel (1): Hlavonožčí rekordy [online]. Science World [cit. 2008-04-30]. Dostupné online. 
  3. Giant squid grabs London audience [online]. BBC [cit. 2008-04-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Super squid surfaces in Antarctic [online]. BBC [cit. 2008-04-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Giant Squid Washes Ashore In Tasmania [online]. National Geographic [cit. 2008-04-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. P. Jereb & C.F.E. Roper (editors): Cephalopods of the World. An annotated and illustrated catalogue of cephalopod species known to date. Volume 2: Myopsid and Oegopsid Squids. FAO Species Catalogue for Fishery Purposes No. 4, Vol. 2. FAO, Rome, 2010
  7. Clyde F. E. Roper & Kenneth J. Boss (1982): The Giant Squid. Scientific American 246 (4): s. 96-105.
  8. Predators of the Deep. [s.l.]: In the Hands of a Child 75 s. Dostupné online. S. 17. (anglicky) 
  9. McClain C. R.; et al. (2015). Sizing ocean giants: patterns of intraspecific size variation in marine megafauna. PeerJ 3:e715 https://doi.org/10.7717/peerj.715
  10. a b c VAUGHAN, Jerrod. Architeuthis dux. Animal Diversity Web [online]. [cit. 2020-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. CORO, Gianpaolo; MAGLIOZZI, Chiara; ELLENBROEK, Anton. Improving data quality to build a robust distribution model for Architeuthis dux. Ecological Modelling. 2015-06-10, roč. 305, s. 29–39. Dostupné online [cit. 2020-01-31]. ISSN 0304-3800. DOI:10.1016/j.ecolmodel.2015.03.011. (anglicky) 
  12. a b Architeuthis dux. tolweb.org [online]. [cit. 2020-01-31]. Dostupné online. 
  13. MARTINS, Rodrigo Silvestre; PEREZ, José Angel Alvarez. A new record of giant squid Architeuthis sp. (Cephalopoda: Oegopsida) in Brazilian waters. Zoologia (Curitiba). 2009-12, roč. 26, čís. 4, s. 613–623. Dostupné online [cit. 2020-01-31]. ISSN 1984-4670. DOI:10.1590/S1984-46702009005000012. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

První vyfotografování krakatice:

První nafilmování krakatice:

Fotografie uhynulých krakatic:

Kresby krakatic: