Kosov (lom)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lom Kosov
Celkový pohled na lom Kosov z jeho východního okraje
Celkový pohled na lom Kosov z jeho východního okraje
Nejvyšší bod395 m n. m. (Na Čihadle – 425 m n. m.)
Nejnižší bod332 m n. m. (Dno lomu s jezírkem)
Délka0,577 km
Šířka0,537 km
Rozloha0,31 km²
Střední výška360 m n. m.
SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
Lom Kosov
Lom Kosov
Lom Kosov na mapě České republiky
Horninyvápenec; břidlice
PovodíBerounky
Souřadnice49°56′18″ s. š., 14°3′15″ v. d.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Celkový pohled na lom Kosov
Pohled ze západního okraje lomu Kosov na jezero a lomové etáže na jeho protilehlé straně

Lom Kosov je opuštěný vytěžený vápencovo–břidlicový lom nacházející ve středočeském kraji (v CHKO Český Kras) asi 3,5 kilometrů od vlakového nádraží v Berouně nedaleko od osady Jarov. Lokalita je tvořena sedmi lomovými patry a silně elipticky protaženým (v severojižním směru) jezerem na dně. Ačkoliv zde byla těžba kamene ukončena (a postupně dochází k zavážení lomu), vstup do lokality není široké veřejnosti povolen a v jezírku platí zákaz koupání.[1] Lom byl založen nedalekou cementárnou v Králově Dvoře v roce 1909[2][3] a její provoz dlouhou dobu zásoboval zde těženými silurskými vápenci a břidlicemi, které byly používány jako korekční surovina[p. 1] při výrobě cementu.[2][1] Vápence se nacházely v horních etážích lomu, zatímco břidlice se vyskytovala převážně v okolí jezera. Lokalita je paleontologicky známá výskytem zkamenělin hlavonožců a pravěké mořské fauny.[1] Provozovatelem lomu Kosov je Velkolom Čertovy schody, a.s. se sídlem v Tmani.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Lom Kosov byl založen nedalekou cementárnou v Králově Dvoře v roce 1909.[2][5] Králodvorská cementárna používala k výrobě hlavně čisté devonské koněpruské vápence a jako korekční surovinu[p. 1] k nim míchala silurské vápence a břidlice. Korekční surovinu těžila cementárna až do 80. let 20. století v lomu Kosov. (V 90. letech 20. století pak začala ke „korekci“ využívat těžební odpad z Velkolomu Čertovy schody.)[6] Období intenzivní těžby korekční suroviny[p. 1] v lomu Kosov probíhalo v letech 1909 až 1941.[6]

Prvotní doprava vytěženého materiálu byla založena na koňských povozech, teprve v roce 1911 byl transport usnadněn výstavbou nákladní visuté lanové dráhy, která spojovala lom s cementárnou.[6][3][5] Motorová pohonná jednotka lanovky byla umístěna v lomu Kosov, zatímco napínací zařízení se nacházelo v Králově Dvoře. Podpěrné sloupy lanové dráhy byly zhotoveny ze dřeva.[5]

Proces těžby v tehdy již dostatečně „otevřené frontě“ lomu Kosov usnadňoval kolejový parní nakladač. Ten se pohyboval podél lomové stěny po kolejové dráze s níž byla paralelně vedena ještě druhá dráha určená pro souběžný pohyb dřevěného zásobníku na materiál. Vedle dráhy pro zásobník vedla železniční drážka s úzkým rozchodem 65 centimetrů. Ta byla určena pro důlní vozíky s odnímatelnou korbou, kterou bylo možno zavěsit (bez překládání materiálu) přímo na lanovku. Vytěžené kamenivo se nejprve nakládalo do dřevěného zásobníku, jehož obsahem se následně plnily důlní vozíky (tím se eliminovaly prostoje a současně bylo zajištěno rovnoměrné plnění vozíků).[5] Ke stanici lanovky se vozíky dopravovaly za pomoci koňské síly.[5][6] S postupem doby došlo k zahloubení lomu a otevření další (nižší) etáže ve vrstevnici pod úrovní stanice lanovky. Vozíky s materiálem z této etáže se vytahovaly ke stanici lanovky vzhůru šikmým řetězovým výtahem. K lámání suroviny ze skalní stěny lomu se používaly řízené exploze (trhací práce), později měli dělníci v lomu Kosov pro práci k dispozici vrtná kladiva poháněná stlačeným vzduchem z kompresoru.[5]

Lanovka vedla z Králova Dvora přes lom Kosov až k Císařskému lomu u Koněprus (dnes – rok 2023 – je tento lom označován jako lom Čertovy schody). Trasu lanové dopravní dráhy tvořily dva úseky („I“ a „II“). Hlavní trať („I“) disponovala horní nakládací stanicí v lomu Kosov. Dolní vykládací stanice této trati se nacházela na východním okraji cementárny v Králově Dvoře. Druhý úsek trati („II“) vedl z lomu Kosov do Císařského lomu u Koněprus a byl zprovozněn nejspíš kolem roku 1917. Stanice lanovky v lomu Kosov se tak z koncové stala průběžnou. Koncová stanice v Císařském lomu byla umístěna v tunelu a lanová dráha před touto stanicí se do tunelu musela rovněž zanořit. V souvislosti s výstavbou nových provozů cementárny byl v roce 1927 spodní úsek lanovky („I“) rekonstruován.[3]

Důkladnou rekonstrukcí ale prošla lanovka až v roce 1931, kdy byly dřevěné sloupy nahrazeny sloupy železnými. V rámci této akce byly zřízeny 4 nové sloupy a původní nosná i tažná lana byla nahrazena lany silnějšími. Rekonstruovaná lanovka měla rychlost pohybu vozíků 2,5 m/s a minimální rozvor (sled) vozíků byl 43 metrů. Každý vozík měl vlastní (prázdnou) hmotnost 522 kg a uvezl zátěž 670 kg.[5] Jednoduchým výpočtem[p. 2] lze zjistit, že přepravní výkon lanovky byl 140 tun užitečného nákladu za hodinu.[5] Provoz lanové dráhy byl ukončen v roce 1952 a do roku 1957 byla celá lanovka postupně demontována (likvidována).[3]

V roce 1940 byl lom Kosov vybaven dieselovou lokomotivou typu RL 1c, která byla zakoupena od firmy Orenstein a Koppel.[5][p. 3] V roce 1941 byla k lomu Kosov přistavěna malá dřevěná remíza, ale v tomto roce zároveň nastal silný útlum těžby.[5]

Od roku 1941 začala cementárna v Králově Dvoře využívat k těžbě korekční suroviny[p. 1] lom „Břidla“, který se nacházel přímo nad cementárnou.[6][p. 4] V roce 1941 tak došlo k útlumu těžby surovin v lomu Kosov, kde se tehdy nacházely dvě etáže.[3][p. 5] Těžba v lomu Kosov byla ukončena v roce 1954 vzhledem k nepříznivým geologickým podmínkám v lokalitě. V 50. letech 20. století byl západně od lomu Kosov založen nový lom pojmenovaný jako „Kosov–západ“, který byl s cementárnou spojen dopravní štolou.[6] Tento „tunel“ měl délku 815 metrů a byl v něm umístěn pásový dopravník zajišťující transport vytěženého materiálu do cementárny.[3] Těžba v lomu Kosov–západ byla ukončena v roce 2003 současně s koncem výroby cementu v Králově Dvoře. (Lom Kosov–západ je ve stavu zajištění.)[6])

Geologie a paleontologie[editovat | editovat zdroj]

Umělecká rekonstrukce vyhynulého rodu suchozemských vyšších rostlin rodu Cooksonia

Lom Kosov je významná a svým způsobem jedinečná geologická a paleontologická lokalita silurských hornin, které se tu vyskytují v sedmi lomových etážích (etáž číslo 1 je nejvyšší, etáž číslo 7 je na dně lomu, kde je jezero). V lomu byly odkryty především vápence a břidlice kopaninského souvrství. V nejvyšší části lomu byly nalezeny také nejmladší a nejmělčí polohy přídolského souvrství, kde jsou obsaženy důležité nálezy vyhynulých suchozemských primitivních cévnatých rostlin, tzv. psilofytů.[3][5][p. 6]

K vidění a nalezení jsou zde v lomu Kosov (v rozsahu všech sedmi lomových etáží) kompletní sledy černých břidlic, vápnitých břidlic s konkrecemi, celé škály vápenců, dále jsou zde významně zastoupeny vulkanické horniny, především bazaltové tufy, sopečné výlevy, charakteristické sopečné pumy a tufitické vápence.[3][5] V lomu Kosov byly nalezeny a popsány zuhelnatělé zbytky rostliny rodu Cooksonia.[3] (Jejich výskyt je svědectvím o tom, že zde byla souš hojně osídlena primitivními rostlinami již v siluru.)[3][5][p. 7]

Graptolitová břidlice[editovat | editovat zdroj]

Na úrovni sedmé etáže (dna) lomu Kosov, kde se nachází hladina jezera, byly těžbou odkryty černé vrstevnaté břidlice (motolské vrstvy liteňského souvrství) s množstvím graptolitů. Jedná se o typicky sedimentární horninu označovanou jako „graptolitová břidlice“.[5] Graptolitová břidlice v lomu Kosov je datovaná do spodního siluru (stupeň wenlock, liteňské souvrství; stáří 433,4 – 427,4 milionů let) a je tvořena jílovým minerálem illitem s častou příměsí kaolinu a pyritu. Jedná se o tmavou, černou, jílovitou až prachovitou břidlici, která vznikla ve stojatých mělkých vodách širokých zálivů nebo vnitřních moří. Na dně takovýchto moří se nacházely vody s velmi nízkou hladinou kyslíku (tak zvané bezkyslíkaté – anoxické – prostředí), které dokonce mohly být navíc ještě občas „obohaceny“ sirovodíkem.[8]

Graptoliti se objevili už ve středním kambriu (přibližně před 500 miliony let) a jejich poslední kolonie žily v karbonu (asi před 320 miliony let). Jednalo se o polostrunatce, jejichž tělo bylo složeno ze soustavy organických koster. Tyto kostry disponovaly typickými „zoubky“, ve kterých žili mikroskopičtí živočichové. Graptoliti, žijící volně v moři v podobě planktonu (graptoliti např. Cyrtograptus lundgreni, Monograptus flemingi), byli zaneseni do těchto mělčích bezkyslíkatých (někdy i „prosířených“, vysoce toxických) vod, hynuli zde a klesali ke dnu. Na dně chyběl kyslík, takže nedošlo k rozpadu jejich těl, nemohli být zdrojem něčí potravy[5] a tak se zde stali složkami později vzniklých břidlic s obsahem planktonu.[8][p. 8] Celosvětové rozšíření graptolitů a četné jejich druhy, které žily zpravidla relativně krátce, jsou dobrým stratigrafickým indikátorem (ukazatelem) pro určování a vzájemné porovnání stáří jednotlivých geologických vrstev silurských a devonských hornin.[3][8] Graptoliti a mořské řasy představují končící projevy anoxické události (ve spodním siluru), kdy v hloubi oceánu kompletně vymizel kyslík a v důsledku toho došlo k významnému snížení biodiverzity v mořích.[3]

  • Příklady graptolitových břidlic (ilustrační fotografie)
  • Fosilie vyhynulého graptolita (Dictyonema) ze sbírek Přírodovědného muzea v Londýně
    Fosilie vyhynulého graptolita (Dictyonema) ze sbírek Přírodovědného muzea v Londýně
  • Fosilie Monograptus flemingi ze sbírek Museo Paleontologico Lai, Ceriale, Savona, Itálie
    Fosilie Monograptus flemingi ze sbírek Museo Paleontologico Lai, Ceriale, Savona, Itálie
  • Spirograptus turriculatus na malém kousku břidlice. Šířka na horním konci 11,3 mm. Černá břidlice pozdně Llandoverské epochy, Litohlavy, Čechy[p. 9]
    Spirograptus turriculatus na malém kousku břidlice. Šířka na horním konci 11,3 mm. Černá břidlice pozdně Llandoverské epochy, Litohlavy, Čechy[p. 9]
  • Graptolity. Spirograptus spiralis, na břidlici. Silur z Guadalajary (Španělsko).
    Graptolity. Spirograptus spiralis, na břidlici. Silur z Guadalajary (Španělsko).

Vápnité konkrece[editovat | editovat zdroj]

V lomu Kosov byly nalezeny ve spodním patře (7. etáži) ve skalní stěně[5] vápnité konkrece (datované do spodního siluru, stupeň wenlock, liteňské souvrství; stáří 433,4 – 427,4 milionů let). Jedná se o pevné, tvrdé, ohraničené útvary (minerální agregáty) různé velikosti (5 až 50 centimetrů) a různého tvaru (elipsoidální, kulovitý až diskovitý) s hladkými povrchy.[8] Výskyt takovýchto konkrecí je častý právě v graptolitových břidlicích; konkrece obsahují často minerál pyrit,[5] ale fosilie se v konkrecích nalézají jen velice vzácně. Pokud jsou tyto konkrece zvětralé, lze na nich pozorovat původní průběh vrstevnatosti.[8] Konkrece jsou sedimentární struktury, vznikaly velmi mělce pod povrchem v nezpevněných sedimentech, které byly nasyceny migrujícími roztoky, ze kterých se vysrážel minerál kalcit. Tento proces v nezpevněných horninách na mořském dně[5] probíhal během rané diageneze (tj. během procesů měnících minerální složení, strukturu a texturu sedimentů od jejich uložení až po jejich zvětrávání).[3] Nejprve se v místě s odlišnými fyzikálně-chemickými podmínkami vytvořilo (v sedimentárních horninách) jádro konkrece kolem kterého postupně přirůstaly další a další vrstvy kalcitu obsaženého v nasycených minerálních roztocích.[3][8]

  • Příklady vápnitých konkrecí (ilustrační fotografie)
  • Vápnitá konkrece nalezená na odvalu bývalého uranového dolu, šachta číslo 16, Háje, Příbram.
    Vápnitá konkrece nalezená na odvalu bývalého uranového dolu, šachta číslo 16, Háje, Příbram.
  • Pyrito-vápnité konkrece z malého ostrova na řece Vltavě v Praze
    Pyrito-vápnité konkrece z malého ostrova na řece Vltavě v Praze
  • Zploštělé, sféroidní, diskoidní nebo „polštářovité“ vápencové konkrece z Pfeiferských břidlic (Kansas, USA)
    Zploštělé, sféroidní, diskoidní nebo „polštářovité“ vápencové konkrece z Pfeiferských břidlic (Kansas, USA)

Ortocerový vápenec[editovat | editovat zdroj]

V lomu Kosov byla (v horní etáži)[5] objevena místa, kde se nacházel organodetritický vápenec[8][p. 10] tvořený silurskými usazeninami bohatými na zkameněliny hlavonožců.[3][p. 11] (Geologicky je tento druh vápence řazen do svrchního siluru, stupeň Ludlow, kopaninské souvrství; stáří 420 milionů let).[8] Tento bioklastický[p. 12] vápenec s bohatým fosilním obsahem schránek hlavonožců (ortocerový vápenec) je někdy nazýván též jako „hlavonožcový vápenec“.[3][8] Tyto druhy vápence vznikaly nahromaděním vápnitých schránek hlavonožců, které klesaly (po odumření živočichů) na mořské dno. Schránky menších hlavonožců unášeny vodním prouděním byly prostorově orientovány a usměrněny do určitých dominantních směrů a míst. V Barrandienu vytvářely hlavonožcové vápence masivní lavice.[8] (Někdy jsou tyto útvary označovány jako hlavonožcové lavice nebo orthocerové lavice.)[5] Takovéto horniny většinou obsahují i některé další fosilie (např. ramenonožce a Trilobiti|trilobity) a také jistý omezený podíl vulkanogenních příměsí (tj. příměsí, které vznikly vulkanickou činností nebo s vulkanickou aktivitu nějakým způsobem souvisí). Hlavonožcové vápence vznikaly na okraji (periferii) podmořských vulkánů (nebo jejich center) v relativně mělčích a teplých dnech pánví, v moři tropického pásma jižní polokoule.[3] Vznikem byly vázány na mělkovodní prostředí a oblasti s intenzivní sopečnou činností, kde došlo ke změlčení moře vlivem nahromadění sopečných produktů na mořském dně.[8]

  • Příklady hlavonožců (ilustrační fotografie)
  • Orthocas z období siluru (Gotland, Švédsko, leštěný řez, velikost 28 cm)
    Orthocas z období siluru (Gotland, Švédsko, leštěný řez, velikost 28 cm)
  • Zkameněliny rodu Orthocera (Sahara; Maroko)
    Zkameněliny rodu Orthocera (Sahara; Maroko)
  • Fragment hlavonožcového vápence z mladšího siluru a raného devonu (Erfoud, Maroko)
    Fragment hlavonožcového vápence z mladšího siluru a raného devonu (Erfoud, Maroko)

Bazaltový (diabasový) tufit[editovat | editovat zdroj]

Mezi mnoha různými sedimenty, které byly v lomu Kosov nalezeny, se objevil i tzv. bazaltový (diabasový) tufit datovaný do svrchního siluru, stupeň ludlow, kopaninské souvrství, stáří 420 milionů let. Tufit zde nalezený je jemnozrnný a má šedozelenou barvu.[8] Jeho pukliny jsou vyplněny minerály nekovového vzhledu, většinou světlých barev, které jsou svojí chemickou podstatou soli kyseliny uhličité (uhličitany) a v geologické terminologii jsou označovány jako karbonáty. Tufit je hornina tvořící přechod mezi vyvřelými a usazenými horninami, geologickou terminologií se označuje jako vulkanosedimentární hornina nebo též pyroklastický sediment (obsahuje smíšený vulkanický i terigenní[11] materiál).[8] V Barrandienu během siluru probíhala intenzivní podmořská sopečná aktivita, během níž z velmi hlubokých přívodních drah vystupoval na mořské dno sopečný materiál bazaltového (čedičového) složení. Sopečný písek, popel a prach se usadil na dně moře, byl přeplaven vodou a smíšen s vápnitými usazeninami mořského dna, což dalo vzniknout bazaltovým čili diabasovým vrstvám tufitu.[8]

  • Příklady tufitů (ilustrační fotografie)
  • Tufit z Hohenbolu (Bádensko-Württembersko)
    Tufit z Hohenbolu (Bádensko-Württembersko)
  • Tufit pocházející z německého kopce Calverbühl
    Tufit pocházející z německého kopce Calverbühl

Vápence[editovat | editovat zdroj]

Vápence v lomu Kosov jsou datované do svrchního siluru (stupeň přídolí, přídolské (požárské) souvrství; před 423 až 419,2 miliony let). Vápence přídolského souvrství jsou deskovité, tmavé, biomikritové (složené hlavně z velmi jemnozrnných karbonátových částic tzv. mikritu a z menšího množství úlomků organického původu) až organodetritické (složené hlavně z úlomků organického původu). V tomto typu vápenců jsou často přítomny vložky černošedých vápnitých břidlic. Vápence i břidlice obsahují četné zkameněliny mořských bezobratlých živočichů a nejstarší zbytky suchozemských cévnatých rostlin (rod Cooksonia).[8][p. 7]

  • Příklady vápenců (ilustrační fotografie)
  • Zkamenělina vyhynulé rostliny Cooksonia (Musee d'Histoire Naturelle v Bruselu)
    Zkamenělina vyhynulé rostliny Cooksonia (Musee d'Histoire Naturelle v Bruselu)
  • Fosilie Cooksonia ze silursko-devonského období (před 423-397 miliony let).
    Fosilie Cooksonia ze silursko-devonského období (před 423-397 miliony let).
  • Koněpruský vápenec se zkamenělinami (NPP Zlatý kůň, okres Beroun)
    Koněpruský vápenec se zkamenělinami (NPP Zlatý kůň, okres Beroun)
  • Vápenec v geoparku, botanická zahrada na Albertově, Praha
    Vápenec v geoparku, botanická zahrada na Albertově, Praha

Sopečné pumy[editovat | editovat zdroj]

V lomu Kosov (ve spodní etáži i ve vyšších patrech) byly nalezeny i příklady sopečných pum (sopečných bomb). Jsou to kulovitá nebo oválná tělesa (černozeleně zbarvená)[5] složená z pyroklastického materiálu vznikající při explozi vulkánu, kdy je do atmosféry vymrštěn kus žhavého magmatu, který se v atmosféře během letu zaoblí, získá vejčitý nebo kapkovitý tvar a během chladnutí za letu se na povrchu vytváří pevná schránka. Pokud dopadne takováto „puma“ do okolní přírody ještě v žhavém stavu, může (kromě úderu s destrukční kinetickou energií) způsobit požár. Vrstvenou strukturou často sopečná puma připomíná cibuli, protože se od vnitřního jádra, které tuhlo jako první, postupně zvětráváním odlupují další a další vrstvy.[3] Sopečné pumy (hojné i dnes téměř u všech činných sopek) jsou připomínkou pravěké vulkanické činnosti. Ve skalním masivu lomu Kosov je názorně patrno střídání období klidných podmínek (sedimentace černých břidlic) se sopečnými výlevy (prezentovanými sopečnými pumami).[5]

Trilobiti[editovat | editovat zdroj]

Ve větším množství se celé exempláře trilobitů vyskytují pouze v horní etáži lomu Kosov.[5] V lomu Kosov byla nalezena celá řada trilobitů, nejčastěji druhy Acantalomina (Diacanthaspis) minuta[12] („trnitý trilobit“) a Harpidella misera[13] („štíhlý trilobit“). V tence vrstevnatých nazelenalých břidlicích se nacházejí drobné, většinou bíle fosilizované zbytky krunýřů trilobitů.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d Korekční surovina – Nejběžnější portlandský cement se skládá ze směsi anorganických surovin v nichž převažují oxid vápenatý a oxid křemičitý. Výrobní proces je složitý, skládá se z řady dílčích kroků (100 až 500 °C dehydratace; 800 až 1 100 °C dekarbonizace a žíhání; 1 450 °C slinutí)[4] a zahrnuje pálení vápence s jílem či pískem a případnými příměsemi. Základem pro výrobu cementu je vápenec, který (pokud je dostatečně čistý) je převážně (nad 80 %) složen z uhličitanu vápenatého (CaCO3). Pro výrobu vápna je vysoká čistota vápence dobře, ale pro výrobu cementu je doporučená koncentrace uhličitanu vápenatého ve kvalitním vápenci moc vysoká, neboť ideálně má být jen 75 až 80 %. Z tohoto důvodu se musí vysokoprocentní (čisté) devonské koněpruské vápence míchat s tzv. korekční surovinou. Tou jsou některé horniny s vysokým obsahem hliníku a křemíku (např. silurské vápence a břidlice).[3]
  2. ↑ Přepravní hodinová kapacita lanovky po rekonstrukci v roce 1931. Dráha lana za 1 hodinu je 2,5 x 60 x 60 = 9000 metrů. Při sledu vozíků 43 metrů to představuje na 9 kilometrech celkem 9000 : 43 = 209 vozíků. Při nákladu 670 kg na 1 vozík, to představuje celkem materiálu 209 x 670 = 140 000 kg tedy 140 tun/hodinu.
  3. ↑ Během druhé světové války se lom Kosov dostal do problémů s používáním koňské síly k tahání vozíků. Majitelé koní totiž nechtěli své koně v období zemědělských prací lomu pronajímat.[5]
  4. ↑ Lom Břidla – podle popisu se nejspíše jedná o lokalitu označenou na mapě jako „kámen“, jejíž střed je na GPS souřadnicích 49.9474414N, 14.0542136E.[7]
  5. ↑ Lom Kosov v roce 1941 disponoval dvěma etážemi na úrovni 358 m n. m. a 378 m n. m. při šířce 230 m a délce 210 m.[5]
  6. ↑ Psilofyty se vyskytovaly na rozhraní vody a souše a zaznamenaly největší rozkvět ve spodním devonu (asi před 410 až 390 mil. let), některé pokročilejší typy až do počátků karbonu (před 360 mil. let).
  7. ↑ a b Cooksonia – jedná se vyhynulý rod vyšších suchozemských rostlin řazených k psilofytům, jejichž fosílie jsou řazeny mezi nejstarší známé cévnaté rostliny datované do doby mezi spodním a svrchním silurem (před 428 milióny lety).
  8. ↑ Na výbrusu typické graptolitové břidlice pocházející z lomu Kosov jsou patrny světlejší plošky prachovitých příměsí (křemen) obklopené základní jílovitou temně hnědou hmotou (zbarvení je způsobené oxidy železa).[8] Graptolitová břidlice dále obsahuje chlorit, křemen a živce.[8]
  9. ↑ V geologickém časovém měřítku se epocha Llandovery (před 443,8 ± 1,5 miliony let až 433,4 ± 0,8 miliony let) odehrávala na začátku siluru. Llandoverská epocha (anglicky: Llandovery Epoch) následovala po masivním vymírání, které se odehrálo na rozhraní ordovik–silur a které vedlo k velkému poklesu biodiverzity a otevření ekosystémů.
  10. ↑ Organodetritická hornina – její struktura je tvořená organickým detritem, to jest úlomky organizmů, nesoucích stopy rozlámání a transportu.[9]
  11. ↑ Hlavonožci byli aktivně plovoucí měkkýši s dravým způsobem života. Ve svrchním siluru byli v mořích velmi hojní.[8] Celosvětově se rozšířili a vytvořili mnoho set druhů a různých forem. Nejběžnější jsou zkameněliny jejich vnějších pevných rovných schránek (tzv. orthocerů), ale řídčeji existovaly i zahnuté nebo stočené formy pevných vnějších schránek.[5]
  12. ↑ Bioklastický – Sedimentární horniny složené z úlomkovitého materiálu pocházejícího z rozlámaných částí starších hornin a minerálů či organických zbytků přinesených z míst vzniku do místa uložení jsou nazývány jako klastické. Pokud je takovýto materiál nebo hornina složena z úlomků pevných (kosterních) částí organismů, pak je nazývána jako bioklastická.[10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c Lom Kosov u Berouna [online]. web: Kudy z nudy cz [cit. 2023-06-21]. GPS souřadnice: 49,938385 14,054231. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Lom Kosov (bývalý vápencový lom; Beroun-Jarov, Česko) [online]. web: Mapy cz [cit. 2023-06-21]. Lom veřejnosti nepřístupný. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Lom Kosov [online]. web: Brdy info [cit. 2023-06-21]. Dostupné online. 
  4. ↑ Cement – jak se vyrábí a podle čeho vybrat ten správný [online]. web: Izomat cz [cit. 2023-06-18]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa RAK, Štěpán. Lom Kosov u Berouna (Středočeský kraj) [online]. [cit. 2023-06-21]. GPS: 49°56‘17,25“N, 14°3‘8,15“E. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g Ložisko Kosov [online]. web: Velkolom cz [cit. 2023-06-21]. Dostupné online. 
  7. ↑ Lom Břidla (na mapě označen jako „kámen“) [online]. web: Mapy cz [cit. 2023-06-22]. GPS souřadnice: 49.9474414N, 14.0542136E. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r Informační tabule v berounském geoparku
  9. ↑ POKORNÝ, Josef; SLEZÁK, Ladislav. Slovníček odborných geologických výrazů [online]. Edice SE 3 (Speleologická skupina „Tři senioři“; Česká speleologická společnost, Základní organizace 6 – 12; „Speleologický klub Brno“) [cit. 2023-06-23]. Strana 22; celkem 32 stran; (v *.pdf formátu). Dostupné online. 
  10. ↑ PETRÁNEK, Jan, Prof. Bioklastický [online]. web: Geologická encyklopedie (on line) [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. 
  11. ↑ PETRÁNEK, Jan. Prof. terigenní: pocházející z pevniny; termín slouží především k označení původu a druhu některých viz mořských sedimentů. [online]. web: Geology cz [cit. 2023-06-25]. Dostupné online. 
  12. ↑ Diacanthaspis (Acanthalomina) minuta (Barrande, 1846) - velikost 10 mm (sag), Kosov - spodní polohy kopaninského souvrství, spodní ludford [online]. web: Fossil Alma Silur [cit. 2023-06-24]. Řád : Lichiida Moore, 1959 †, podřád: Odontopleurina†, nadčeleď: Odontopleuroidea Sepkoski Jr. 1998 †, čeleď: Odontopleuridae Burmeister, 1843 †, rod - Diacanthaspis Whittington, 1941 †, podrod: Acanthalomina Prantl & Přibyl, 1949 †, druh: Diacanthaspis (A) minuta (Barrande, 1846) †.. Dostupné online. 
  13. ↑ Harpidella (H.) misera (Hawle & Corda, 1847) - velikost 10 mm (sag), Kosov - spodní polohy kopaninského souvrství, spodní ludford [online]. web: Fosill Alma Silur [cit. 2023-06-24]. Řád: Proetida Fortey & Owens, 1975†, podřád: Aulacopleurina Přibyl, 1949†, nadčeleď: Aulacopleuroidea Angelin, 1854†, čeleď: Aulacopleuridae Angelin, 1854†, rod: Harpidella McCoy, 1849, podrod: Harpidella McCoy, 1849†, druh: Harpidella (H.) misera (Hawle & Corda, 1847)†. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHLUPÁČ, Ivo a kolektiv. (Brzobohatý, Rostislav; Kovanda, Jiří; Stráník, Zdeněk). Geologická minulost České republiky. Vydání 1. Praha: Academia, 2002; 436 stran; ISBN 80-200-0914-0.
  • Hejna, M.: Lomy Králodvorské cementárny na korekční surovinu. – časopis Český Kras, ročník 2013; číslo 39, strany 25–28.
  • PETRÁNEK, Jan. (Malá) Encyklopedie geologie. České Budějovice: nakladatelství Jih, 1993; 246 stran; ISBN 80-900351-2-4.
  • PROKOP, Rudolf J. (* 25.7.1934 Praha) Zkamenělý svět. 1. vydání Praha: Práce, 1989; 275 stran + 16 stran barevných obrázkových příloh. Kotva. ISBN 80-208-0888-4.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kosov_(lom)&oldid=22974943“