Lom Alkazar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Levý amfiteátr lomu Alkazar
Zazděná štola v levém amfiteátru
Skalní masiv Matterhorn
Pravý amfiteátr lomu Alkazar
Štola v pravém amfiteátru
Skalní masiv Homole (Malý Matterhorn)
Svážná štola v Homoli (pohled ze štoly směrem ke vchodu)

Lom Alkazar (někdy zvaný též Alkazár; V Kozle nebo Na Kozle)[1] je neprovozovaný (bývalý) stěnový, ve dvou půlobloucích zalomený etážový vápencový lom.[2] Lom, původně označovaný jako Hostim I,[p. 1] zakusující se do boku pravěkého hradiště Kozel, tvoří nepřehlédnutelnou levobřežní dominantu v údolí řeky Berounky nedaleko před ústím potoka Loděnice (Kačáku) severně od obce Srbsko.[3][4][5][p. 2]

Přístup[editovat | editovat zdroj]

Lom je přístupný z Berouna po asfaltové silničce (cyklostezka EV4–Po stopách českých králů) vedoucí po levém břehu řeky Berounky. Silnička spojuje město Beroun s lomem a za ním se nacházející osadou Na Kozle, kde se stáčí na sever a pokrčuje dále až do Hostimi, která je situována jižně od Svatého Jana pod Skalou). Pokud za osadou Na Kozle sleduje chodec stále směr řeky, dostane se podél skal (s dalšími náročnými lezeckými cestami) po nezpevněné cestě až do obce Srbsko.[3] Cestou mezi řekou a skalami míjí turista veřejně nepřístupnou Barrandovu jeskyni s přírodním jeskynním oknem ve skále vysoko nad řekou Berounkou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik názvu lomu[editovat | editovat zdroj]

Libozvučnou přezdívku Alkazar lokalitě přisoudili původně trampové, neboť jim stěny lomu připomínaly arabské nedobytné pevnosti ve Španělsku známé svými vysokými nedobytnými hradbami.[6][5] Na přelomu 20. a 21. století se přezdívka lomu Hostim I na lom Alkazar dostala i do oficiálních materiálů a map.[5]

Původní těžba vápence[editovat | editovat zdroj]

Lom pochází z 1. poloviny 20. století obdobně jako blízké lomy Amerika.[5] Především pro hutnické účely se zde těžily vysokoprocentní koněpruské a slivenecké vápence.[1] V první polovině 20. století se v lomu těžil vápenec a po úzkokolejné trati (drážce) byl produkt přivážen do nedalekého Berouna.[6][5] Zbytky trati jsou v terénu ještě patrny podél cesty do Berouna.[3][p. 3]

Podzemní továrna[editovat | editovat zdroj]

Těžba vápence v lomu byla omezena na začátku 40. let 20. století[2] a ukončena na sklonku druhé světové války.[6] Systém nacisty zde vytvořených štol (ražených šachovnicovým systémem)[1][5] zamýšlela německá armáda využít pro instalaci utajené podzemní továrny (s krycím názvem Kainit) určené ke zbrojní výrobě (letecké motory, součásti raket V-1, V-2),[3] ale tento projekt nedokončili.[6][2][7][8][9]

Úložiště radioaktivního odpadu[editovat | editovat zdroj]

V letech 1959 až 1964[5] byl do části podzemních prostor lomu navezen radioaktivní materiál z Výzkumného ústavu v Řeži u Prahy.[p. 4] Prostory, kde byl v lomu Alkazar uskladněn radioaktivní odpad (RAO),[1] patří k nejstarším úložištím v České republice.[5] Po jejich naplnění byly uzavřeny neprostupnými masivními betonovými clonami (přepážkami, stěnami).[6][3] Toto podzemní úložiště radioaktivního odpadu bylo řádně zabezpečeno proti vstupu zvědavců až v roce 1997.[7][8][9]

Lezecký park Akazar[editovat | editovat zdroj]

Stěny lomu Alkazar jsou využívány pro potřeby oficiálního, volně přístupného (pěší chůzí nebo na kole, nikoliv autem)[4] Lezeckého parku Alkazar, který zde byl péčí Českého horolezeckého svazu v roce 2011[5][10] zbudován (v nejspodnější etáži Levého amfiteátru;[10] v místě bývalého občasného vodáckého tábořiště)[4] a je mezi sportovními lezci všech výkonnostních skupin oblíben.[6][3][4] Stěny lomu byly osazeny jisticími prvky, lezení je na vlastní nebezpečí a horolezci musí být vybaveni vlastní lezeckou výbavou.[4] Horolezecký park disponuje dvěma stovkami lezeckých cest různé náročnosti[2] (lehké cesty i lezení 8. a 9. obtížnosti)[2] i pět metrů vysokým skalním prahem sloužícím coby přístupová cesta z nejnižšího rovného patra lomu.[4]

Další využití[editovat | editovat zdroj]

Postupem času lom obrostl vegetací, částečně se začlenil do okolního přírodního prostředí a nabyl romantického vzezření.[3] Stále je však patrná jeho nepřírodní geometrie především v podobě pravidelných lomových etáží.[3] Kromě trampů[4] je lokalita lomu Alkazar využívána i filmaři pro natáčení exteriérů.[3][3] Jedním z filmů natáčených u lomu byl i koprodukční western Zlatokopové z Arkansasu (1964) s Olgou Schoberovou.[2] V lokalitě lomu Alkazar se natáčela i scéna „zkoušky orientace“ použitá v české TV filmové komedii režiséra Hynka Bočana z roku 1983 Svatební cesta do Jiljí (v hlavních rolích Libuše Šafránková a Josef Abrhám).[p. 5]

Členění lomu[editovat | editovat zdroj]

Lom (při pohledu přes Berounku od Tetína) je možno (dle popisu horolezců) rozdělit fyzicky na dva půloblouky se čtyřmi zřetelnými částmi. Levý amfiteátr je na své levé části ohraničen výraznou trojúhelníkovou stěnou nazývanou Matterhorn (Velký Matterhorn) a ve své pravé části pak tzv. Homolí (někdy označovanou jako Malý Matterhorn).[1] Pravý amfiteátr lomu Alkazar se rozprostírá vpravo od Homole.[1][2] Matterhorn je proražen v úrovni paty horní a střední etáže štolami.[1] Horizontální štoly v Homoli a vertikální sypný komín za Homolí, byly vyplněny v 60. letech 20. století materiálem.[1]

Po strmých stezkách se lze dostat i do vyšších pater lomu.[5] V lomu Alkazar se nacházejí tři hlavní dobývací etáže. Horní patro (1. patro); střední patro (2. patro) a spodní patro (základní patro).[1] Pod spodní etáží levého amfiteátru se nachází ještě nižší stupeň (4. patro), kde bývá dočasné vodácké či horolezecké tábořiště.[1] Pravý amfiteátr měl pod svojí spodní etáží ještě nižší stupeň (4. patro), ale ten byl během druhé světové války zavezen vytěženým materiálem ze štol.[1] Kromě jeskyní i většina štol v lomu Alkazar má svá specifická jména (Štola u štěrkovny; Hlavní štola; Štola pod svážnou; Štola U kamene; štola zvaná Černá kuchyně).[1]

Krasové jevy[editovat | editovat zdroj]

Nad masivními vrstvami koněpruských a sliveneckých vápenců (chudých na krasové jevy), které se vyskytují v horní etáži lomu se nacházejí deskovité a lavicovité vápence loděnické a dvorecko–prokopské (relativně bohaté na krasové jevy).[1]

Ve 40. a 50. letech 20. století nebyl prostor lomu veřejně přístupný a později byly mezi speleology (a aktivními jeskyňáři) vedeny spory o to, do jaké krasové skupiny platného členění Českého krasu jeskyně v lomu Alkazar patří.[1] (Celý lom Alkazar by měl patřit do 21. skupiny.)[1] V inkriminovaném prostoru se nachází řada jeskynních vchodů zaplněných sedimenty, několik drobných jeskyní a jedna větší jeskyně (jeskyně s názvem: V lomu Alkazar – levá s délkou cca 30 m).[1] Všechny jeskyně (jeskynní chodby) v lomu Alkazar byly objeveny při těžbě vápence a tudíž žádná z nich nemá tzv. „přirozený vchod“.[1] Blízké jeskynní chodby především ve svrchní etáži jsou sdruženy do skupin. Ty byly buď propojeny v prostoru, který byl později odtěžen nebo byly původně spojeny chodbami, které jsou nyní vyplněny sedimenty.[1]

V lomu se nachází nejen uměle vytvořené chodby (štoly), ale je zde zmapováno celkem 10 různě velkých pojmenovaných krasových jeskyní.[2] (Tektonická jeskyně, Hydrotermální jeskyně, Zlomová jeskyně, Černá kuchyně, Za Homolí, Čtyřvchodová jeskyně, U hodin, Bezdomovecká jeskyně, S oknem, V lomu Alkazar).[5]

Tektonická jeskyně

Jeskyně má číselné značení 21-064. Nevelká (asi 2×2 metry) kapsovitá jeskyně, která vznikla korozním rozšířením tektonické dutiny. Na stěnách dutiny jsou místy sintrové náteky.[1]

Hydrotermální jeskyně

Jeskyně má číselné značení 21-065. Malá ale svým vznikem zajímavá hydrotermální jeskyně o délce 2 metry, která vznikla činností horkých roztoků.[1]

Zlomová jeskyně

Jeskyně má číselné značení 21-066. Zkrasovělá jeskyně ve zlomové struktuře se skládá z několika průlezných dutin. Celková délka všech dostupných prostor je asi 10 metrů.[1]

Černá kuchyně

Jeskyně má číselné značení 21-067. Jeskyně dostala název podle štoly zvané Černá kuchyně, poblíž které se nachází. Jeskyně je tvořena řadou drobných krasových jevů (korozní chodby a komíny, částečně zaplněné sedimenty z písku a hlíny). Ty vznikly v prostoru křížení několik zlomových a puklinových systémů různých směrů.[1]

Za Homolí

Jeskyně má číselné značení 21-068 a nachází se na východní straně Homole přibližně 8 metrů od jejího vrcholu. Jeskyně průlezně dlouhá asi 3 metry je tvořena jednou jeskynní chodbou, která sleduje zřetelný zlom ve směru sever–jih. Chodba má maximální šíři 1 metr a je z velké části vyplněna sedimenty.[1]

Čtyřvchodová jeskyně

Jeskyně má číselné značení 21-069 a je umístěna na horní etáži, zhruba ve středu levého amfiteátru (přibližně 10 metrů od zřetelné skalní plotny). Krasový útvar je tvořen čtyřmi výraznějšími jeskynními vchody a dalšími několika vchody vyplněnými sedimenty. Ve stěně nad výraznějšími vchody jsou dva šikmé podélně lomem prořízlé komíny. I tyto jsou částečně vyplněny sedimenty. Chodby jsou průlezné jen v délce maximálně 2 až 3 metry.[1]

U hodin

Jeskyně má číselné značení 21-070 a nachází se na horní etáži, v pravé polovině levého amfiteátru, kde ve vchodu jsou zřetelné skalní „hodiny“. Jde o systém několika korozních chodeb a dutin převážnou měrou vyplněných sedimenty s celkovou průleznou délkou všech částí cca 6 metrů.[1]

Bezdomovecká jeskyně

Jeskyně má číselné značení 21-071 a je k nalezení na horní etáži, asi 15 metrů vlevo od hranice mezi levým a pravým amfiteátrem, asi 5 metrů nalevo od jeskyně S oknem. Je tvořena složitým systémem korozních chodeb s délkou všech průlezných prostor okolo 10 metrů. Jeskyně disponuje vstupní síňkou, která byla dočasně obydlena. Hlavní chodba má paralelní větev. Ta je vyplněna téměř zcela sedimenty, ale u stropu je volný prostor. Tímto průzorem je vidět zpět do vstupní síňky.[1]

S oknem

Jeskyně má číselné značení 21-072. Malá jeskyně s délkou cca 10 metrů s jednou malou síní je umístěna na horní etáži asi 10 metrů vlevo od hranice mezi levým a pravým amfiteátrem. Síň má v polovině výšky stěny horní etáže malé okno. Vstupní chodba má šířku maximálně 1 metr, výšku cca 1,5 metru a byla původně vyplněna sedimenty. Vstupní chodba stoupá do prostory (délka cca 4 metry x šířka max 3 metry x výška kolem 3 metrů), odkud do stěny etáže vede malé okno.[1]

V lomu Alkazar

Jeskyně má číselné značení 21-073. Je největší (délka všech prostor zhruba 30 m) jeskyní v lomu Alkazar, nachází se na horní etáži (dva výrazné jeskynní portály) cca ve středu pravého amfiteátru. Jeskyně má rozměrné chodby s nízkými stropy a je tvořena i nízkým dómem s plochým stropem. Nedílnou součástí jeskyně je i dvojice 10 metrů od sebe vzdálených portálů. Při speleologickém průzkumu bylo nejspíše v této jeskyni nebo v jeskyni „S oknem“ nalezeno sedm pravěkých (z pozdní doby kamenné a starší doby bronzové) keramických zlomků.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Hostim je název pravěkého hradiště, které se nachází na pláni nad lomem Alkazar.[2]
  2. Současným vlastníkem pozemku a lomu Alkazar je město Beroun.[1] Vlastní lom se nachází v katastrálním území Hostimi u Berouna.
  3. Strojové vybavení lomu Hostim I i dokumentace k němu je v expozici ve skanzenu Solvayovy lomy.[3]
  4. Radioaktivní odpad nepochází z jáchymovských dolů, protože v Jáchymově disponují vlastním skladem radioaktivního odpadu v dole Bratrství.[3]
  5. Další filmy, které se v lomu Alkazar a jeho bezprostředním okolí natáčely (seznam není úplný): Dobrodružství kriminalistiky (díl Krev), Marie Růžička, Modré z nebe, Nevinné lži, Od zítřka nečaruji, Dračí doupě

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ŽÁK, Karel (Česká geologická služba). Přehled jeskyní v lomu Alkazar [online]. web: ČSS ZO 1-05 Geospeleos, 2003-03-10 [cit. 2022-11-22]. Synonyma názvu lomu: V Kozle, Na Kozle, Hostim I.. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i KONEČNÝ, Vratislav. Kolem Berounky k Alkazaru, německé tajné továrně a úložišti jaderného odpadu [online]. web: Novinky cz, 2015-01-12 [cit. 2022-11-22]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h i j k l KACEROVSKÁ, Dita. lom Alkazar [online]. web: Hrady cz, 2007-02-27 [cit. 2022-11-22]. ID místa: 5048; Typ místa: příroda; Stav místa: zachovalý; Přístupnost: volně přístupno. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g ČTK, RED. Beroun má novou atrakci: v lomu Alkazar vzniká horolezecký park [online]. web: Ihned cz (Hospodářské noviny), 2012-01-04 [cit. 2022-11-22]. Dostupné online. 
  5. a b c d e f g h i j k Lom Alkazar [online]. web: Správným směrem cz, 2014-05-01 [cit. 2022-11-22]. Dostupné online. 
  6. a b c d e f Lom Alkazar (bývalý důl; Beroun-Hostim) [online]. web: Mapy cz [cit. 2022-11-22]. GPS souřadnice: 49.9506269N, 14.1239564E; (49°57'2.257"N, 14°7'26.243"E). Dostupné online. 
  7. a b Lom Alkazar:Těžba v lomech [online]. [cit. 2017-11-05]. Dostupné online. 
  8. a b Lom Alkazar [online]. [cit. 2017-11-05]. Dostupné online. 
  9. a b Uzavřené úložiště Hostim [online]. SÚRAO [cit. 2017-11-05]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  10. a b Popis skalní oblasti (Česká republika, Český kras, Srbsko) [online]. web: Skalní oblasti cz [cit. 2022-11-23]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bosák Pavel. (1978): Výplně krasových dutin svrchní etáže lomu V Kozle u Srbska (předběžné sdělení). – Český kras, 3: strany 51—56. Beroun.
  • Budil Petr., Žák Karel. (1999): Údolím Kačáku (Loděnice) napříč Českým krasem. – Exkurze České geologické společnosti, 3: strany 1—24. Český geologický ústav. Praha.
  • Budil Petr., Ďuriš Miloslav, Hroch Zdeněk, Kadlecová Renáta, Lochmann Zdeněk, Majer Vladimír, Vlčková L. (1996): Stanovení limitů ekologické únosnosti vlivu těžby nerostných surovin v CHKO Český kras. – MS, závěrečná zpráva úkolu MŽP ČR PPŽP 630/1/96, DÚ 1, Český geologický ústav: strany 1—43. Geofond P089270. Praha.
  • Cílek Václav, Dobeš Petr, Žák Karel. (1994): Formation conditions of calcite veins in the quarry „V Kozle (Hostím I, Alkazar)“ in the Bohemian Karst. – Journal of the Czech Geological Society, 39/4: strany 313—318. Praha.
  • Lysenko Vladimír. (1992): Úložiště radioaktivních odpadů v lomu Na Kozle (Hostím I.). – Český kras, 17: strany 33—35. Beroun.
  • Lysenko Vladimír. (1995): Stav úložiště ve štolách v lomu Na Kozle (Hostím I) k 1.10. 1994. – Český kras, 21: strany 37—38. Beroun.
  • Martínek Michal, Zeman B. (1996): Dráhy Českého krasu II, karlštejnská a pražská oblast. – Český kras, 22: strany 23—40. Beroun.
  • Matoušek Václav. (1988): Využívání jeskyní v Českém krasu od mladší doby kamenné. – Český kras, 14: strany 17—32. Beroun.
  • Mohamed M. R. (1977): Strukturní a fotogeologická analýza jádra Barrandienu v údolí Berounky (ČSSR) a oázy Bahariya (Egypt). – MS, kandidátská disertační práce, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy. Praha.
  • Resch Petr. (2000): Český kras a okolí. Horolezecký průvodce. – Xerografia: strany 1—157. Dobříš.
  • Žák Karel. (1992): Srbsko. Lezecký průvodce. – Alpy a Hory: strany 1—72. Lysá nad Labem.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Lom Alkazar na Wikimedia Commons

  • ŽÁK, Karel (Česká geologická služba). detailní a vyčerpávající popis a PŘEHLED JESKYNÍ V LOMU ALKAZAR [online]. web: ČSS ZO 1-05 Geospeleos, 2003-03-10 [cit. 2022-11-22]. Přehled geologické a speleologické literatury ve vztahu k lomu Alkazar. Dostupné online. 
Videa