Koloman Ladislav Brezány

Koloman Ladislav Brezány
Narození	25. června 1905 Žilina, Slovensko
Úmrtí	30. června 1991 (ve věku 86 let) Žilina, Slovensko
Povolání	spisovatel
Znám jako	plukovník generálního štábu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Koloman Ladislav Brezány (25. června 1905, Žilina – 30. června 1991, Žilina) byl slovenský voják, vysokoškolský vojenský pedagog, partyzán, armádní důstojník se zásluhami na vybudovaní české a slovenské armády.

Život

Narodil se v Žilině ve staré slovenské rodině (původně žilinských měšťanů a zemanů). Jeho otec byl vedoucím vozmistrů na trati Košicko-bohumínské dráhy a později odborný dozor při budování československých železnic.

Mládí

Své mládí prožil v Žilině, kde absolvoval základní (ľudovú) školu, po níž nastoupil na státní reálku Jána Palárika v Žilině. Zde v roce 1922 i úspěšně maturoval. Zakrátko nato se zapsal na Vojenskou akademii v Hranicích, kterou navštěvoval v letech 1922–1924.

Služba v armádě v předválečné Československé republice

Jako čerstvý absolvent Vojenské akademie v Hranicích byl ještě v roce 1924 odeslán do aplikační školy pro dělostřelecké důstojníky v Olomouci. Výborné výsledky, bystrá mysl a skvělá fyzická kondice potvrdily správnost kariérní volby a po vojenské akademii a krátkém působení u dělostřeleckého pluku pokračoval studiem na Vysoké škole vojenské v Praze (1935–1938), kterou ukončil už s hodností kapitána dělostřeleckého pluku.

Jako aktivní důstojník a čerstvý absolvent VŠV byl zařazen k velitelství 2. divize v Plzni jako přidělený důstojník. Koloman Brezány se zúčastnil i mobilizace československé armády v roce 1938, která byla vyhlášena ČSR jako reakce na nátlak fašistického Německa o postoupení části československého území. Pozdější ztrátu těchto území vnímal jako bolestné oslabení Československé republiky, jejíž existence se v té době už de facto chýlila ke konci.

Služba v armádě Slovenské republiky a druhá světová válka

Po vzniku samostatné Slovenské republiky, 14. března 1939, se Koloman Brezány stal příslušníkem slovenské armády. Díky vynikajícím služebním výsledkům a pro nedostatek kvalifikovaných špičkových důstojníků ve slovenské armádě byl přeřazen z původní stavovské skupiny dělostřelectva do skupiny důstojníků generálního štábu, kde velmi rychle prokázal své schopnosti a byl povýšen na majora generálního štábu.

Mjr. gšt. Koloman Brezány se zúčastnil i tažení slovenské armády proti Polsku, při němž zastával významnou štábní funkci, byl přednostou 3. (operačního) oddělení velitelství polní armády „Bernolák“. Během tohoto tažení se vlastním diplomatickým nasazením zasloužil o nekrvavé obsazení polského městečka Zakopane, při kterém údajně nepadl jediný výstřel. Byly to právě zbytečné ztráty na životech a rostoucí německá agrese, které jej přiměly přehodnotit své profesionální i životní postoje.

V roce 1940 se zasloužil i o převoz tří vlakových souprav naložených střelivem a určených pro Německo do Jugoslávie, kde byla munice později použita právě k boji proti Třetí říši. Za tento počin si kromě vysokého ocenění z Jugoslávie vysloužil i pronásledování a vyšetřování z německé strany.

Přesto se ještě, už jako podplukovník generálního štábu, s nevolí účastnil i tažení Slovenské armády proti SSSR po boku Německé armády v rámci operace „Barbarossa“ v roce 1941 a přímo též počátečních bojových operací proti SSSR na Ukrajině.

Po návratu z bojového pole byl ještě v roce 1941 ustanoven přednostou historického oddělení Ministerstva Národní obrany. V roce 1942 byl opět povolán na frontu, tentokrát jako náčelník štábu Rychlé divize, které velel generál II. třídy Štefan Jurech. Na přelomu let 1942/1943 byl účastníkem a aktérem příprav dohody o přechodu Rychlé divize do zajetí Rudé armády, která ale nebyla realizována.

V roce 1943 se posléze vrátil na Slovensko, kde byl z Bratislavy převelen do Žiliny jako oblastní velitel branné výchovy. Rok 1944 byl pro Kolomana Brezányho značně turbulentní ve smyslu názorových třenic s velením a hrozilo mu i propuštění do výslužby.

Slovenské národní povstání

Po zahájení Slovenského národního povstání se Koloman Brezány nacházel v Žilině, což mu umožnilo aktivně se zapojit do odboje. Jako zkušený velící důstojník okolo sebe vytvořil partyzánskou skupinu, která operovala v obvodu pozdější IV. taktické skupiny 1. čs. armády na Slovensku v okolí Prievidzy a Handlové. Od 2. září 1944 do 3. května 1945 vykonával funkci styčného důstojníka u partyzánské brigády gen. M. R. Štefánika.

Později se stal jedním z velitelů partyzánských jednotek poté, co byla 1. čs. armáda na Slovensku zatlačená do hor v Kuneradu. Poté, co MNO zjistilo, že se pplk. Koloman Brezány zapojil jako partyzánský velitel do SNP, ho nový ministr národní obrany Štefan Haščík ještě v roce 1944 propustil ze sboru důstojníků z povolání a degradoval ho na „strelníka“ v záloze.

Služba v obnovené Československé armádě

V závěru II. světové války byl Koloman Brezány opět přijat jako podplukovník dělostřelectva do československé armády. Od května 1945 potom působil jako posádkový velitel v Turčianskom Sv. Martině, odkud byl převelen do Banské Bystrice, kde zastával funkci velitele dělostřelectva a zástupce velitele divize.

Jako většina důstojníků účastnících se SNP, kteří se chtěli dále kariérně rozvíjet, se i Koloman Brezány stal po druhé světové válce v dobré víře členem KSČ. Jako zasloužilý partyzán byl s účinností od 1. dubna 1946 následně povýšen na plukovníka generálního štábu.

V roce 1948 byl povolán do Nejvyšší vojenské školy v Praze, kde úspěšně absolvoval III. kurz pro vyšší velitele, po kterém mělo následovat povýšení do hodnosti generála. O tom, že rok 1948 byl pro něj mimořádně příznivý, svědčí i dobové kuloární indicie, které Kolomana Brezányho přisuzovaly dokonce post ministra národní obrany.^[zdroj?]

Změna politického klimatu a konec vojenské kariéry

Situace se však radikálně změnila už v roce 1949, kdy plk. Koloman Brezány definitivně ukončil školu výrazně podhodnocen. V tomto období se totiž už začínala projevovat rostoucí politická komunistická mašinérie, pro jejíž představitele začínal být Koloman Brezány nepohodlný. To se odrazilo už na jeho posudku, který zněl: „politicky nie je spoľahlivý“.

Jakkoliv pozitivně byl hodnocen v ostatních oblastech své činnosti, a ačkoliv všechny jeho vojenské výsledky ho předurčovaly k povýšení, pro vrcholné představitele Komunistické strany v Československu se stal politickou a konkurenční hrozbou. Podle tehdy standardního modelu byl nejdříve označen za nepřítele lidu a po nucené dovolené v roce 1950 byl propuštěn z armády.

Bez udání relevantních důvodů mu byla k 1. listopadu 1950 dokonce potupně odňata i vojenská hodnost Plk. gšt. a nadále byl evidován jen jako voják v záloze. Mocenské složky tehdejšího Československa však měly z jeho možných budoucích aktivit stále velké obavy, a tak se rozhodly zničit nejen kariéru Kolomana Brezányho, ale i jeho reputaci a osobní život.

Život v komunistické totalitě a snahy o odčinění křivd

Koloman Brezány po propuštění z československé armády nemohl získat zaměstnání na žádném státním či městském úřadě, ba dokonce ani v žádné administrativní složce jakéhokoliv podniku. Toto všechno mělo za cíl zabránit mu získat jakýkoliv, i jen nepatrný společenský vliv. Ačkoliv se Koloman Brezány nikdy nevzdal svého boje za spravedlnost, odčinění křivd a navrácení svého bývalého statusu a vojenských hodností, nedařilo se mu to.

Musel vykonávat jen různé manuální práce jako dělník, aby vůbec přežil a uživil rodinu. Kromě toho čelil on i jeho rodina tvrdému diskreditačnímu tlaku, pronásledování, odposlechům a jinému znevýhodňování ve společnosti. Dokonce stačilo, aby se stal i jen vedoucím pracovní skupiny dělníků, už byl vyšetřován místními složkami Státní bezpečnosti. Tvrdá 50. a mírnější 60. léta se v každém případě v životě Kolomana Brezányho projevila tím, že byl odstraněn ze všeobecného povědomí. První vážnější pokus o rehabilitaci začal až v roce 1968, kdy agenda Alexandra Dubčeka začala Kolomanův případ řešit. Dějinné události po vpádu vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 do ČSSR a následné nové zpřísnění socialistického režimu však rehabilitaci Kolomana Brezányho znemožnily. V roce 1971 byl věc takto uzavřena.

Na sklonku života

Po dlouholetém úsilí o odčinění křivd minulého režimu se Koloman Brezány dočkal v roce 1991 rehabilitace, jíž mu byla navrácena vojenská hodnost a hodnost Plk. gšt. v. v. a byla mu udělena Medaile za výstavbu České a Slovenské armády I. stupně. Krátce po rehabilitaci, 30. června 1991, plukovník generálního štábu Koloman Ladislav Brezány zemřel. Byl pochován s řádným vojenským ceremoniálem na hřbitově v Žilině.

Vyznamenání

• 1939 – něm. Železný kříž II. třídy (Eiserne Kreuz II. Klasse)
• 1939 – slov. Pamätná medaila za obranu Slovenska se štítkem „Javorina“
• 1940 – slov. Medaila „Za zásluhy“
• 1940 – slov. Vyznamenání za hrdinství III. stupně
• 1940 – slov. Vyznamenání za hrdinství II. stupně
• 1941 – chorv. Řád koruny krále Zvonimíra I. stupně s meči (Red Krune kralja Zvonimira I. stupnja s mačevima)
• 1942 – slov. Pamětní odznak Rychlé divize
• 1944 – slov. Vojenský vítězný kříž
• 1944 – slov. Řád Slovenského národního povstání II. třídy
• 1945 – За Победу над Германией
• 1991 – slov. Medaila za výstavbu České a Slovenské Armády I. stupně

Dílo

K. L. Brezány, jako přednášející na Vysoké škole vojenské, podrobně zpracovával všechny operace II. světové války, které opatřil mapami a vlastními komentáři. Jeho přednášky byly velmi oblíbené u posluchačů, i když byl v hodnocení studentů přísný.

Do konce vojenské kariéry vytvořil monumentální dvacetisvazkový sborník, který nazval „Dejiny Vojny/Dejiny Války“. Tento sborník obsahoval podrobně rozpracované vojenské operace, s přidaným vlastním odborným komentářem. Všechny exempláře tohoto díla spálil sám autor po roce 1950, protože se obával, že by mohly být použity proti němu v politických procesech.

Během svého života používal pseudonymy Brezáni Koloman, Koloman Brezany nebo K.L.B.

Vědecké práce

• 1948 – Dejiny Vojny (Dejiny Války)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Koloman Ladislav Brezány na slovenské Wikipedii.

Literatura

• Fondy Archívu Rodiny Brezány - Fontes rerum Archivum Familiae Brezányi
• JABLONICKÝ, Jozef. Z ilegality do povstania – kapitoly z občianskeho odboja. Bratislava, Dali-BB, 2009, 448 s.
• JABLONICKÝ, Jozef. Samizdat o odboji. Štúdie a články. Bratislava, Kalligram, 2004,
• JABLONICKÝ, Jozef. Samizdat o odboji II. Štúdie a články. Bratislava, Kalligram, 2006,
• HRONSKÝ, Marián, KRIVÁ, Anna, ČAPLOVIČ, Miloslav. Vojenské dejiny Slovenska 1914-1939. IV. zväzok. Bratislava, MO SR, 1999,
• ŠTEFANSKÝ, Václav. Armáda v SNP. Bratislava, Pravda, 1984,
• LACKO, Martin. Proti Poľsku – Odraz ťaženia roku 1939 v denníkoch a kronikách slovenskej armády. Bratislava, ÚPN, 2007,
• ŠOLC, Jiří. Osudná rozhodnutí – Kapitoly z historie československého odboje v letech 1939-1945. Praha, Naše vojsko, 2006,

Portály: Lidé | Slovensko