Karl von Steininger (1847–1929)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karl baron von Steininger
Velitel 5. armádního sboru v Prešpurku
Ve funkci:
1905 – 1909
Předchůdcearcivévoda Bedřich
Nástupcebaron Anton von Winzor
Vojenský přidělenec c. k. armády v Berlíně
Ve funkci:
1880 – 1895
PředchůdceAlois princ z Lichtenštejna
NástupceAlois princ Schönburg-Hartenstein
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1905), polní podmaršál (1898), generálmajor (1894)

Narození16. května 1847
Terst
Úmrtí25. února 1929 (ve věku 81 let)
Štýrský Hradec
Titulsvobodný pán
RodičeKarl von Steininger (1804–1867)
Profesedůstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl svobodný pán von Steininger (německy Carl Freiherr von Steininger) (16. května 1847 Terst25. února 1929 Štýrský Hradec) byl rakousko-uherský generál. Jako potomek rodiny s vojenskou tradicí sloužil od mládí v c. k. armádě a bojoval v bitvě u Hradce Králové. Řadu let působil jako diplomat v Německu, kde byl v letech 1880–1895 vojenským zplnomocněncem na rakousko-uherské ambasádě v Berlíně. Po návratu do Rakouska byl velitelem několika vojenských jednotek v Uhrách, svou kariéru završil jako velitel 5. armádního sboru v Prešpurku (1905–1909). Ve vojsku dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1905).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze staré úřednické rodiny původem z Mohuče, potomci se od 18. století uplatňovali v císařské armádě. Byl synem c. k. polního podmaršála Karla von Steiningera (1804–1867). V rodném Terstu studoval gymnázium a po složení kadetských zkoušek vstoupil do armády jako poručík k pěšímu pluku č. 11. Za prusko-rakouské války bojoval v bitvě u Hradce Králové a byl povýšen na nadporučíka (1866). Několik let sloužil u 33. pěšího pluku v Záhřebu, později dislokovaného v Rijece a v letech 1871–1873 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni.[1] V hodnosti kapitána poté působil u vojenského oddělení zemského velitelství v Terstu.[2] V letech 1877–1880 byl osobním pobočníkem generála Mondela.[3] Od roku 1880 byl v hodnosti majora křídelním pobočníkem (Flügel Adjutant) císaře Františka Josefa, zároveň zastával funkci atašé, respektive vojenského zplnomocněnce (Militär-Bevollmächtigter) na velvyslanectví v Berlíně.[4][5] V Německu pomáhal udržovat rakousko-německý vojenský spolek, navázal přátelské vztahy s osobnostmi vrchního velení a zprostředkovával také kontakt mezi Františkem Josefem a německými císaři. Mezitím dále postupoval v hodnostech (podplukovník 1885, plukovník 1888).[6][7]

V roce 1894 byl povýšen do hodnosti generálmajora, teprve pak se po patnácti letech vrátil z Berlína a převzal velení 27. pěší brigády v Prešpurku.[8] V roce 1898 dosáhl hodnosti polního podmaršála a stal se velitelem 2. pěší divize ve Lvově,[9] od roku 1900 velel 32. pěší divizi v Budapešti. Poté, co se následník trůnu František Ferdinand d'Este musel vzdát nástupnických práv pro své potomstvo, pomáhal Steininger budovat vojenskou kancelář pro pozdějšího následníka arcivévodu Karla. Nakonec byl v letech 1905–1909 velitelem 5. armádního sboru v Prešpurku.[10][11] V roce 1905 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra[12] a v roce 1908 dosáhl ještě hodnosti generála pěchoty.[13] K datu 1. července 1909 byl ze zdravotních důvodů penzionován.[14]

Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Od dětství užíval titul svobodného pána (Freiherr von Steininger) udělený jeho otci v roce 1859. Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1905 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[15] Od roku 1906 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 86.[16][17] Během vojenské kariéry obdržel řadu vyznamenání, vzhledem ke službě v diplomacii získal ocenění i v zahraničí.[18]

Rakousko-Uhersko[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1873; Vídeň, s. 179, 263 dostupné online
  2. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1877; Vídeň, 1876; s. 88 dostupné online
  3. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1879; Vídeň, 1878; s. 152 dostupné online
  4. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1881; Vídeň, 1880; s. 69, 112 dostupné online
  5. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 62 dostupné online
  6. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1887; Vídeň, 1886; s. 71, 113, 157 dostupné online
  7. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1890; Vídeň, 1889; s. 71, 130, 151 dostupné online
  8. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1896; Vídeň, 1895; s. 97, 132 dostupné online
  9. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1899; Vídeň, 1898; s. 131, 153 dostupné online
  10. Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  11. Vrchní velení rakousko-uherské armády v roce 1906 dostupné online
  12. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1906; Vídeň, 1905; s. 126, 159 dostupné online
  13. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  14. Služební postup Karla von Steiningera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 178 dostupné online
  15. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1906; Vídeň, 1906; s. 222 dostupné online
  16. Pěší pluk č. 86 na webu valka.cz dostupné online
  17. Přehled majitelů pěšího pluku č. 86 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 550 dostupné online
  18. Přehled řádů a vyznamenání Karla von Steiningera in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 302 dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]