Karl de Vaux

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karl baron de Vaux
Nejvyšší hofmistr arcivévody Leopolda
Ve funkci:
1893 – 1898
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní podmaršál (1895), generálmajor (1890)

Narození20. června 1833
Salcburk
Úmrtí12. července 1917 (ve věku 84 let)
Vídeň
Místo pohřbeníHietzingský hřbitov
Titulsvobodný pán
DětiLéon De Vaux
PříbuzníKarol Lanckoroński (švagr)
Thiery Vaux (dědeček)
Profesedůstojník
Náboženstvíkatolicismus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl svobodný pán de Vaux (německy Carl Ludwig Thierry Alexander Freiherr de Vaux) (20. června 1833 Salzburg12. června 1917 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V mládí byl účastníkem několika válečných tažení a uplatnil se jako důstojník ženijního vojska. V c. k. armádě nakonec dosáhl hodnosti polního podmaršála (1895) a svou kariéru završil jako nejvyšší hofmistr arcivévody Leopolda (1893–1898). Sňatkem se spříznil s polskou šlechtou a byl spolumajitelem velkostatků v Haliči.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Hrob Karla de Vaux v Hietzingu

Pocházel z francouzské šlechtické rodiny usazené od doby francouzské revoluce v Rakousku, kde jim byl v roce 1792 přiznán baronský titul. Byl vnukem c. k. polního zbrojmistra barona Thierryho de Vaux (1748–1820).[1] Narodil se jako syn c. k. majora Leonarda de Vaux (1799–1856) a jeho manželky Vilemíny, rozené hraběnky Heussenstammové.[2] Od mládí sloužil v armádě a v roce 1854 byl již podporučíkem u 16. batalionu polních myslivců v Šumperku. Poté studoval na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a po jejím absolvování byl v hodnosti nadporučíka zařazen do sboru důstojníků generálního štábu ve Vídni. V roce 1860 byl jmenován c. k. komořím[3] a poté byl v hodnosti rytmistra pobočníkem u generálního inspektorátu ženijních vojsk. Mezitím se zúčastnil války se Sardinií a prusko-rakouské války. Postupoval v hodnostech (kapitán 1876, podplukovník 1879) a od roku 1876 byl pobočníkem arcivévody Leopolda. V roce 1884 byl povýšen na plukovníka a v roce 1890 dosáhl hodnosti generálmajora.[4] V letech 1893–1898 byl nejvyšším hofmistrem arcivévody Leopolda a v roce 1893 zároveň obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[5] V roce 1895 získal čestnou hodnost polního podmaršála[6] a po smrti arcivévody Leopolda byl k datu 1. září 1898 penzionován.[7] Zemřel ve Vídni a je pohřben na hřbitově v Hietzingu.

Za zásluhy byl držitelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile, při příležitosti odchodu do výslužby se stal nositelem velkokříže Řádu Františka Josefa (1898). Ve službě u arcivévody Leopolda získal také ruský Řád sv. Anny, pruský Řád červené orlice a italský Řád sv. Mořice a Lazara.[8]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Zámek Chodorów, Halič (dnes Chodoriv, Ukrajina, 1913)

V roce 1865 se oženil s hraběnkou Alžbětou Lanckorońskou (1844–1896) z vlivné haličské šlechtické rodiny, sestrou významného mecenáše a císařského nejvyššího komořího Karla Lanckorońského.[9] Alžběta byla dámou Řádu hvězdového kříže a po rodičích dědičkou velkostatku Chodorów v Haliči (dnes Chodoriv, Ukrajina),[10] kde Karl de Vaux nechal postavit zámek. Z jejich manželství se narodily tři děti. Starší syn Kazimír (1867–1923) krátce sloužil v armádě, byl c. k. komořím a čestným rytířem Německého řádu, mladší syn Leon (1870–1944) působil v diplomacii, za první světové války byl vyslaneckým radou ve Švýcarsku, po zániku monarchie odešel do výslužby. Nejstarší z potomstva byla dcera Alžběta (1866–1940)[11] provdaná za prince Wladislawa Lubomirského (1866–1934),[12][13] velkostatkáře a mecenáše umění. Jejich syn Eugen (1895–1982) přijal jméno Lubomirski de Vaux a byl dědicem velkostatku Chodorów. Zdejší zámek byl vypálen za první světové války ruskými vojáky (1915) a Eugen později inicioval výstavbu nového paláce ve stylu art deco (1932–1933).

Karlovi bratranci Ludwig de Vaux (1832–1893) a Leonard de Vaux (1837–1906) sloužili také v armádě a oba dosáhli hodnosti polního podmaršála.[14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rodina de Vaux in: Österreichisches Biographisches Lexikon dostupné online
  2. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser; Gotha, 1856; s. 720 dostupné online
  3. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 174 dostupné online
  4. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1892; Vídeň, 1892; s. 139 dostupné online
  5. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 184 dostupné online
  6. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1896; Vídeň, 1895; s. 131 dostupné online
  7. Služební postup Karla de Vaux in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 192 dostupné online
  8. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 58 dostupné online
  9. Karl de Vaux na webu polského Sejmu dostupné online
  10. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser; Gotha, 1896; s. 614 dostupné online
  11. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1868; Gotha, 1868; s. 937 dostupné online
  12. Rodokmen rodu Lubomirských dostupné online
  13. Gothaischer Hofkalender; Gotha, 1898; s. 397 dostupné online
  14. SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 192 dostupné online