Karel Paleček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel Paleček
„Táta Palec“
Brigádní generál Karel Paleček
Narození 28. ledna 1896
České království Plzeň, České království, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 12. března 1962 (ve věku 66 let)
Československo Praha, Československo
Vojenská kariéra
Hodnost brigádní generál
(generálporučík in memoriam)
Doba služby 1915 - 1949
Sloužil Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Československo Československé státní zřízení v exilu
Složka Rakousko-uherská armáda (1915-1916)
Československé legie (1917-1920)
Československá armáda (1920-1949)
Jednotka c. a k. pěší pluk č. 35
3. čsl. střelecký pluk
Pěší pluk 3
Pěší pluk 46
Druhé oddělení Hlavního štábu
Zpravodajská ústředna „Karel“ (zástupce velitele)
II. (zpravodajské) oddělení MNO v Londýně
Velel VONAPO
Zvláštní skupina D
Velitelství výsadkového vojska
Války první světová válka
druhá světová válka
Bitvy bitva u Zborova
Vyznamenání Stužka čsl. Válečného kříže 1918 Československý válečný kříž 1914-1918
Stužka Československé revoluční medaile Československá revoluční medaile
Stužka medaile Vítězství Československá medaile Vítězství
Stužka čsl. Válečného kříže 1939 Československý válečný kříž 1939
Stužka čsl. medaile Za chrabrost před nepřítelem Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Stužka Československé medaile Za zásluhy I. stupně Československá medaile za zásluhy I. stupně
Stužka Řádu Slovenského národního povstání I. třídy Řád Slovenského národního povstání I. tř.
Stužka Medaile Velitelského řádu Jana Žižky z Trocnova Medaile Velitelského řádu Jana Žižky z Trocnova
Odznak československého partyzána
Stužka Pamětní medaile československé armády v zahraničí, se štítky F a VB Pamětní medaile československé armády v zahraničí
Stužka řádu Nichan Iftikhar komandér řádu Nichan Iftikhar
Stužka řádu Jugoslávské koruny Řád jugoslávské koruny
Stužka Vojenského řádu sv. Jiří 4. stupně Vojenský řád sv. Jiří 4. stupně

Generálporučík Karel Paleček (28. ledna 1896, Plzeň[1]12. března 1962, Praha) byl československý legionář, voják a zakladatel výsadkových jednotek Československé armády.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Karel Paleček se narodil 28. ledna 1896 v Plzni v rodině truhláře a železničáře Františka Palečka (1864–??) a jeho manželky Doroty, rozené Ulčové (1864–??).[1] Měl pět starších sester a bratra. Po absolvování čtyř ročníků reálného gymnázia vystudoval obchodní školu.

Na začátku první světové války byl povolán do Rakousko-uherské armády a v řadách 35. pluku odjel na ruskou frontu. Bojoval v Haliči a v Rusku. Tam v září 1916 přeběhl do zajetí a 1. prosince 1916 se přihlásil do Československých legií,[2] se kterými prodělal bitvu u Zborova a přechod Sibiře.

První republika[editovat | editovat zdroj]

Do nově vzniklého Československa se vrátil v roce 1919. Svůj další život se rozhodl spojit s armádou. Po absolvování školy pro důstojníky prošel řadou velitelských funkcí u 46. pluku v Chomutově. V roce 1931 se stal důstojníkem druhého oddělení Hlavního štábu, tehdejší vojenské zpravodajské služby. Působil v ofenzivním (rozvědném) oddělení zaměřeném na Německo. Zároveň umožnil čs. vojenským zpravodajcům zřídit ve svém rodinném domě ve Střešovicích konspirační (utajené) pracoviště.

Poté, co zpravodajská služba získala nezvratné informace o chystaném obsazení republiky nacistickým Německem, využil Paleček nabídku plk. Moravce a opustil Československo, aby se z Anglie podílel na boji proti okupantům.

Exil[editovat | editovat zdroj]

V exilu byl nejdříve pověřen řízením pařížské zpravodajské expozitury. Po pádu Francie se přesunul do Anglie, kde začal řídit Zvláštní skupinu D, která prováděla výběr a výcvik budoucích příslušníků paradesantních skupin vysílaných v rámci zvláštních operací do okupovaného Československa.

Na konci války byl pověřen dalším plněním koordinací výsadků materiálů pro odboj v Protektorátu Čechy a Morava ze strany SSSR. Z tohoto důvodu se z Londýna přesunul do osvobozených Košic. Ve funkci koordinátora ale záhy zjistil, že sovětská strana má malý zájem na posilování národního odboje v českých zemích.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Po válce jako důstojník zpravodajského oddělení HŠ přijímal hlášení přeživších výsadkářů ze zvláštních operací a zároveň připravoval vznik prvních československých výsadkových jednotek, tzv. jednotek dopravovaných vzduchem (JDV). V roce 1948 byl, již v hodnosti brigádního generála jmenován do funkce velitele výsadkového vojska.

V listopadu 1949 byl spolu se svým náčelníkem štábu Rudolfem Krzákem zatčen a na základě vykonstruovaných obvinění odsouzen k 9 rokům odnětí svobody,[3] degradaci, ztrátě občanských práv na deset let, zabavení většiny majetku a peněžitému trestu.[4] Trest si odpykával nejprve na plzeňských Borech a poté v Leopoldově. V roce 1952 byl jeho případ znovu otevřen a Karel Paleček byl v neveřejném procesu zbaven viny a osvobozen.

Zemřel 12. března 1962 po několika těžkých operacích.

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Dne 10. dubna 1923 se Karel Paleček oženil s Eliškou Stádníkovou z Chomutova (1900–??)[5].

Bratr Karla Palečka emigroval do Izraele po r. 1945 a jeho rodiče byli vystěhování do Horšovského Týna, kde žili v 60. a 70. letech až do své smrti.[zdroj?]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matrika narozených, Plzeň 073, 1895-1896, snímek 210, Záznam o narození a křtu
  2. Vojenský ústřední archiv, Záznam vojáka: Paleček Karel
  3. Hrdina odboje Rudolf Krzák agentem CIA? [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2009-12-01]. Dostupné online. 
  4. PLACHÝ, Jiří. 65 let od procesu „proti velení výsadkového vojska“ [online]. Vojenský historický ústav Praha, 2015-12-14 [cit. 2016-03-12]. Dostupné online. 
  5. Matrika oddaných, P. M. před Týnem, 1920-1924, snímek 233
  6. Prostějovské průzkumníci vyznamenal po návratu z Afghánistánu ministr obrany [online]. Město Prostějov [cit. 2009-12-01]. Dostupné online. 
  7. Jedenáct roků úspěšné existence 102. průzkumného praporu. Armádní noviny [online]. 2014-12-04 [cit. 2016-03-30]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MAREK, Jindřich. Pátou kartu bere smrt. Cheb: Svět křídel, 2000. ISBN 80-85280-64-7. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]