Karel Ignác z Clary-Aldringenu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Ignác z Clary-Aldringenu
Rodový erb
Rodový erb
Narození5. listopadu 1729
Praha
Úmrtí6. června 1791 (ve věku 61 let)
Vídeň
RodičeJosef Šebestián z Clary-Aldringenu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Ignác z Clary-Aldringenu (německy Karl /Carl/ Ignaz Graf von Clary und Aldringen, 5. listopadu 1729, Praha - 6. června 1791, Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic z rodu Clary-Aldringenů, prezident c.k. korunní domény Temešského banátu a předseda Banátského horského ředitelství.

Život[editovat | editovat zdroj]

Karel Ignác z Clary a Aldringenu se narodil v Praze jako syn Josefa Šebestiána z Clary-Aldringenu ze starého českého šlechtického rodu s původem ve Florencii. [1]

V roce 1752 byl jmenován apelačním radou a poté byl hejtmanem v Rakovnickém kraji. Vlastnil panství Nová Bystřice, byl zástavním držitelem panství Jetřichovice v Čechách, Sankt Petersberg v údolí Innu a Neuberg am Rhein v Tyrolsku. Zastával úřady císařského komorníka, skutečného tajného rady a českého guberniální rady.[1]

Karel Ignác z Clary-Aldringenu byl též nejvyšším mincmistrem v Čechách. [2]

V roce 1769 se stal prezidentem státní správy Temešského banátu a Banátského horského ředitelství.[1] Během jeho předsednictví byl Charlottenburg osídlen německými kolonisty a pojmenován po jeho manželce Charlotte. [3] Osídlil místa Clary, která byla po něm pojmenována, Bečkerek (1772) a Kikindu (1774) a Rácko.

Jako předseda státní správy zavedl přerozdělení pozemků tak, aby každý dům dostal 32 jiter. Nechal také zhotovit mapy s přesnou polohou každého místa a mapy všech vesnic s pozemky k nim patřících. Ty zobrazovaly již rozdan,é stávající a budoucí pozemky, což umožnilo přesně stanovit roční daně.

V roce 1774 se hrabě Clary vzdal svého prezidentského úřadu. V úřadu ho následoval Josef Brigido. [4]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karl Ignaz von Clary und Aldringen na německé Wikipedii.

  1. a b c Anton Peter Petri: Biographisches Lexikon des Banater Deutschtums. Breit Druck und Verlag GmbH, Marquartstein 1992, ISBN 3-922046-76-2.
  2. Anton Thormond Glückselig: Aktenmäßige Darstellung des königlich böhmischen Erbhuldigungs-, Belehnungs- und Krönungszeremoniells. Medau, Prag, Leitmeritz und Teplitz 1836, S. 47 (Digitalisat).
  3. sarlota.de Archivováno 23. 6. 2020 na Wayback Machine., Charlottenburg.
  4. Francesco Griselini: Versuch einer politischen und natürlichen Geschichte des Temeswarer Banats in Briefen 1717–1778. München 1969.