Rakovnický kraj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nejstarší vyobrazení Rakovnického kraje na Aretinově mapě z roku 1619
Rakovnický kraj na Vogtově mapě z roku 1712
Jihovýchod Rakovnického kraje na Mullerově mapě z roku 1720
Jihozápad Rakovnického kraje na Mullerově mapě z roku 1720
Severovýchod Rakovnického kraje na Mullerově mapě z roku 1720
Severozápad Rakovnického kraje na Mullerově mapě z roku 1720
Krajské rozdělení Čech za Josefa II.

Rakovnický kraj byla územní jednotka, jejíž počátky sahají do druhé poloviny 13. století, když bylo původní hradské zřízení nahrazeno zřízením krajským. Nazýval se podle královského krajského města Rakovník, které bylo jeho správním centrem od nepaměti. Zanikl roku 1849.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Písemně je Rakovník poprvé připomínán v roce 1252 jako sídlo soudu, když se za Přemysla Otakara II. stal sídlem kraje. Rakovník měl dlouho statut komorního města, které však více než na vůli královské komory bylo závislé na momentálním postavení nedalekého královského hradu Křivoklátu. I po nástupu Habsburků na český trůn Rakovník stál při panovnících tohoto rodu a snažil se tak vyhnout zvůli toho, kdo právě držel Křivoklát. Až Rudolf II. toto ocenil a po staletích marného čekání povýšil Rakovník v roce 1588 na královské město.

Za vlády Jiřího z Poděbrad byl Rakovnický kraj v roce 1458 rozdělen na podíl Rakovnický a Podbrdský.[1][2] Patřil mezi nejmenší české kraje a měl tehdy velice neurčitou hranici. Na severu ji tvořilo Žbánsko, na západě kolísala mezi Senomaty a Jesenicí, na jihu byla vytyčena řekami Střelou a Mží až po Skryje, kde přesáhla na druhý břeh a táhla se jižním okrajem křivoklátského lesa přes Broumy k Hudlicům. Zde opět kopírovala hranici křivoklátských lesů přes Chyňavu, Běleč, Bratronice, Bezděkov, Lány, Nové Strašecí a Třtici zpět ke Žbánu. V roce 1651 tak východní část kraje tvořilo císařské křivoklátské panství a na západě část panství plaského kláštera.[3]

Reformou v roce 1714 naopak byly Slánský a Rakovnický kraj z důvodu vyrovnání velikosti všech krajů sloučeny do nového Rakovnického kraje, přičemž krajská správa byla v roce 1751 z Rakovníka stejně jako v případě Berouna a Kouřimi přesunuta do Prahy. Až v roce 1787 bylo po delších jednáních za krajské město určeno město Slaný.[4] Ještě při solním sčítání v roce 1702 bylo v Rakovnickém kraji zjištěno jen 14 741 obyvatel nad 10 let (z toho 14 521 křesťanů a 220 židů). Naproti tomu k roku 1847 v nově vymezeném kraji (kromě historického Slánska obsahoval např. i pražská předměstí Bubeneč, Holešovice a Smíchov) žilo už 193 654 obyvatel, převážně české národnosti a vyznáním katolíků.[4]

Z hlediska římskokatolické správy bylo území kraje rozděleno mezi rakovnický, slánský a budyňský vikariát pražské arcidiecéze. Původně převážně zemědělský charakter kraje se začal měnit, když v 19. století došlo díky kladensko-rakovnické kamenouhelné pánvi k mohutnému rozvoji železářství na Kladně, průmysl se ale rozvíjel i v Rakovníku a ve Slaném. V těchto městech byly také jediné dvě vyšší školy kraje, ve Slaném gymnázium a v Rakovníku reálka, a i tento fakt potvrzoval přetrvávající rozdělení kraje na dva historické celky. Rakovnický kraj vydržel až do roku 1849, kdy bylo císařským nařízením č. 268/1849 o nové organizaci soudní, č. 255/1849 o nové organizaci správy a prozatímním zákonem obecním č. 170 ze 17. března 1849 nahrazen správou státní (zeměpanskou). Rakovník se pak stal sídlem politického a soudního okresu.

Významní hejtmané[editovat | editovat zdroj]

Sídla v kraji roku 1654[editovat | editovat zdroj]

Místa v kraji rakovnickém z roku 1654, označená v berní rule tohoto kraje jako města a městečka.

Města[editovat | editovat zdroj]

jméno města stav obyvatel
roku 1702[p. 1][15]
počet budov
roku 1830
obyvatelstvo přítomné
roku 1830
obyvatelstvo domácí
roku 1830[16]
Rakovník královské krajské město 755 279 2254 2235
Kralovice poddanské, duchovní město, panství plaského kláštera 489 265 1511 1514
Nové Strašecí poddanské, komorní město, panství Křivoklát 304 238 1395 1444

Městečka[editovat | editovat zdroj]

jméno městečka stav obyvatel
roku 1702[p. 1][17]
počet budov
roku 1830
obyvatelstvo přítomné
roku 1830
obyvatelstvo domácí
roku 1830[18]
Čistá poddanské, duchovní městečko, panství Čistá 646 207 1135 1152
Kožlany poddanské, panské městečko, panství Chříč rok 1651=126 obyv. 210 1307 1296
Kozojedy poddanské, rytířské městečko, panství Krašov rok 1651=256 obyv.
Senomaty poddanské městečko, vlastnictví královského města Rakovníka 92 122 773 788
  1. a b Roku 1702 jsou uvedeni jen obyvatelé nad 10 let.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.brdy.info/kapitoly/brdy.php
  2. Archivovaná kopie. www.toulkystomem.cz [online]. [cit. 2016-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-11. 
  3. PAZDEROVÁ, Alena. Soupis poddaných podle víry z roku 1651 Rakovnicko. 1. vyd. Praha: Státní ústřední archiv, 1996. 199 s. S. 4. 
  4. a b c KROTILOVÁ, Jana. Krajský úřad rakovnický se sídlem ve Slaném. In: Slánské rozhovory 2007, Rakovník–Slaný. Slaný: Vlastivědné muzeum Slaný, Město Slaný, Státní okresní archiv Rakovník, 2008. Dostupné online. ISBN 978-80-254-3036-1. S. 36–38.
  5. BOUKAL, Jan. Jan z Vřesovic († 1478) – ve stínu slavného otce. Památky, příroda, život. 2015, roč. 47, čís. 3, s. 15. Dále jen Boukal (2015). ISSN 0231-5076. 
  6. SOkA Plzeň-sever, AM Kožlany
  7. PAZDEROVÁ, Alena. Soupis poddaných podle víry z roku 1651 Rakovnicko. 1.. vyd. Praha: Státní ústřední archiv, 1996. 199 s. S. 21. 
  8. http://www.nulk.cz/ek-obsah/ceskylid/html/knihy/ceskylid23/texty/0053-0106.htm
  9. http://www.nulk.cz/ek-obsah/ceskylid/html/knihy/ceskylid23/texty/0053-0106.htm
  10. SOkA Plzeň-sever, AM Kralovice
  11. http://www.nulk.cz/ek-obsah/ceskylid/html/knihy/ceskylid23/texty/0053-0106.htm
  12. http://www.nulk.cz/ek-obsah/ceskylid/html/knihy/ceskylid23/texty/0053-0106.htm
  13. http://www.nulk.cz/ek-obsah/ceskylid/html/knihy/ceskylid23/texty/0053-0106.htm
  14. http://www.nulk.cz/ek-obsah/ceskylid/html/knihy/ceskylid23/texty/0053-0106.htm
  15. Démographie historique, Svazky 18–19, solné sčítání - [1]
  16. Jahrbücher des böhmischen Museums für Natur-und Länderkunde - [2]
  17. Démographie historique, Svazky 18–19, solné sčítání - [3]
  18. Jahrbücher des böhmischen Museums für Natur-und Länderkunde - [4]