Kaolin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Kaolín)
Jump to navigation Jump to search
Vzorek kaolinu
Vzorek kaolinu
Zařazení sedimentární hornina
Hlavní minerály kaolinit
Barva(y) bílá
Kaolinový lom mezi KaznějovemMrtníkem
Kaolin

Kaolin (někdy také kaolín) je hornina, která se skládá z minerálu kaolinit a drobných křemenných zrn, která ovlivňují viskozitu materiálu. Používá se zejména pro výrobu keramiky (porcelánu) a papíru.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Výraz kaolin pochází z čínštiny: 高岭土 (Gāolǐng tǔ; Kao-ling tchu) znamená „hlína z Vysokého kopce“, vychází ze jména bohatého naleziště Kao-ling („Vysoký kopec“) u města Ťing-tečínské provincii Ťiang-si.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Kaolin je reziduální nepřemístěná bělavá hornina sedimentárního původu. Vzniká zvětráváním či kaolinizací živcových hornin (granodiorit, ortorula, arkóza). V tropických oblastech kaolinizaci způsobují monzunové deště v kyselém prostředí,[1] které ze živců vymývají draslík, sodík a železo. Jiná ložiska (např. v okolí Karlových Varů vznikla působením horkých pramenů.[2]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Kaolin se používá na výrobu porcelánu. Plavený kaolin se používá jako plnivo při výrobě papíru, jako příměs do barev a do žáruvzdorných cihel. Jejich charakteristické vlastnosti jsou žáruvzdornost, plasticita a vaznost. Kaolin rozpuštěný ve vodě je používán jako nátěrová hmota, případně jako součást jiných nátěrových hmot. Kaolin je také významným anorganickým plnivem v gumárenství.

Konkrétně kadaňský kaolin je hojně využíván v papírenském průmyslu pro jeho vysokou bělost a nízkou abrazi. Tento kaolin nachází využití také v oblastech stavebnictví, keramiky, gumárenství a nátěrových materiálů.

Naleziště ve světě[editovat | editovat zdroj]

Světové zásoby kaolinu se odhadují až na 14 miliard tun. Více než polovina se nachází ve Spojených státech amerických, dále v Brazílii (28 %), na Ukrajině (7 %) a v Indii (7 %).[3]

Naleziště v ČR[editovat | editovat zdroj]

V České republice se velmi kvalitní kaolin nachází a těží v okolí Kadaně, Podbořan, Karlových Varů, PlzněZnojma (Únanov). Další ložiska se vyskytují v Chebské pánvi, Třeboňské pánvi a na Vidnavsku.[3]

Česká republika patří mezi největší spotřebitele kaolinu na světě. V roce 2010 se v Česku vytěžilo 2 950 000 tun kaolinu. Po Spojených státech amerických, UzbekistánuNěmecku byla Česká republika jeho čtvrtým největším producentem.[4]

Vysoce kvalitní ložiska se nacházejí na Karlovarsku, které je proslavené kvalitními kaolinity a bentonity. Povrchově je těží a zpracovává firma Sedlecký kaolin a.s. Karlovarský kaolin určuje mezinárodní normu pro kvalitu této horniny v průmyslovém využití při výrobě porcelánu.[zdroj?] V minulosti se kaolin těžil také hlubinným způsobem například v dole Exelsior u Otovic nebo v dole Bohemia u Bohatic. Některá těžená ložiska na Karlovarsku jsou:[5]

Dále existují dobývací prostory se souhlasným stanoviskem EIA pro ložiska u Jenišova, lom Jimlíkov – sever a Podlesí III.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PETRÁNEK, Jan. Kaolin [online]. Česká geologická služba 2007 [cit. 2014-11-06]. Dostupné online. 
  2. CÍLEK, Václav. Kameny domova. Praha: Krásná paní, 2011. ISBN 978-80-86713-82-3. Kapitola Kaolin (Horní Bříza, Znojmo, Rudice), s. 49–50. (česky) 
  3. a b Česká geologická služba. Surovinové zdroje České republiky – Nerostné suroviny 2009. Praha: [s.n.], 2010. 490 s. Dostupné online. Kapitola Kaolin, s. 254–255. 
  4. World Kaolin Producing Countries [online]. Maps of World, 2011, rev. 2012-12-20 [cit. 2014-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Ložiska kaolinu na Karlovarsku [online]. Geologický průzkum [cit. 2014-11-06]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]